Nevěděl jsem už, jak otočit nohama, říká Vacek o životní etapě. Evenepoel? Dospěl a dá se s ním bavit

Máme za sebou devět italských etap a česká stopa v nich je znatelná. Vždyť Josef Černý a Jan Hirt pomáhali Remcu Evenepoelovi, který úvodní týden letošního Giro d'Italia uzavřel v růžovém dresu. Bohužel, několik hodin po vyhrané časovce ale Belgičan oznámil, že kvůli covidu musí ze závodu odstoupit. Uvidí se, jak se duo českých závodníků bude prosazovat v dalších dnech.

Nejlepší individuální výsledek ale v Itálii udělal ještě někdo jiný. Karel Vacek se o své nominaci do týmu Corratec dozvěděl v noci před samotným odletem. "Zapomněl jsem si i nějaké věci," vzpomíná ve Velo fokus podcastu na stresující hodiny, ve kterých se musel sbalit a dostat do Pescary, kde letošní závod odstartoval.

Peloton trpěl v chladném a deštivém počasí, než v sedmé etapě přišla Vackova chvíle. Dvaadvacetiletý závodník, který byl v juniorských kategoriích rivalem Remca Evenepoela, se dostal do nejprve čtyřčlenného, poté již jen tříčlenného úniku. Spolu se svými italskými kolegy Simonem Petillim a Davidem Baisem směřovali na Campo Imperatore.

Jak se ale myšlenka na únik vůbec rodila? "Byl to můj první stoprocentní pokus o únik na Giru," líčí Vacek. "Tu etapu jsem měl v hlavě. Ráno jsem se probudil s hrozně dobrým pocitem, i když jsem byl unavený. V autobuse jsem ještě pospával, tak jsem si říkal, jestli to ještě neobjedu někde v grupettu. Na týmové poradě se pak ředitel zeptal, jestli se někdo cítí na to to zkusit. Všichni byli mrtví a nikdo si nevěřil, nálada byla na bodu mrazu," dodává.

Sám ale zvedl ruku a přihlásil se. "Asi pětkrát jsem poté nastoupil, než se to podařilo," popisuje, jak těžké je často pro cyklisty vůbec dostat se do čelní skupiny. Boje o to, kdo se do úniku skutečně dostane a kdo vyjde naprázdno, trvají mnohdy dlouhé desítky kilometrů. A náročnost takového úsilí nejde zpovzdálí dost dobře docenit.

Kam až to půjde

Byly to úporné momenty, kdy cyklisté pomalu stoupali mezi vysokými sněhovými bariérami. "Cítil jsem se úplně strašně," přiznává Vacek. "Posledních čtyřicet kilometrů se mi hlavou honilo jen to, že mě strašně bolí nohy. A hlavně jsem se soustředil na to, abych se nepřestal soustředit ani na vteřinu. Jakmile bych totiž přestal, tak bych se zlomil a utrhli by mě 30 kilometrů před cílem," míní.

To se ale nestalo a Vacek tempo soupeřů vydržel až do finiše. "Málokdo si dokáže představit, jak strašně to bolelo a jak strašné to bylo utrpení. Ale je to i něco, co vás donutí jít dál. Hledal jsem, kam až to můžu posunout, kam až to půjde. Někdy je až neskutečné, že člověk sám sebe může překonat a i přes strašné utrpení to dotáhne daleko," dodává.

Bylo to tedy nejdál, kam se v kariéře dostal a posunul? "Určitě. Opravdu to bylo už jen o hlavě. Už jsem nevěděl, jak s nohama vůbec otočit. Kdybych byť jen jednou vypnul a řekl si, že to nedám, tak by mě v tu chvíli utrhli. Bylo to jen o koncentraci," vysvětluje enormní vypětí, nejen fyzické, které závodník na kole prožívá.

A Vacek skutečně nevypnul a dojel se svými soupeři až na flamme rouge, poslední kilometr. "Ve finiši jsme byli tak na limitu, že já už bych ani nezrychlil. Můj finiš je hodně špatný, takže jsem věřil, že moje jediná šance je jet co nejvyšší tempo, abych je unavil a jejich nástup nebyl tak razantní. Což se mi trochu povedlo," říká český závodník.

"Samozřejmě, nástup Baise byl hodně silný a já věděl, že z nás je nejrychlejší. Dokázal jsem ale vyřadit Petilliho, což už není špatný skalp. Moje účinkování tady tím ale nekončí. Budu dělat všechno proto, abych se dostal do dalšího úniku," slibuje člen týmu Corratec, který se na Giru musí obejít bez své největší hvězdy Valeria Contiho.

Evenepoel? Lidsky vyrostl

A jak vidí nadcházející dny? Pro Vacka bude srdcová nedělní etapa s číslem 15, která povede okolím Bergama a bude finišovat přímo ve městě, kde prožil šest let svého života a které jej, zřejmě nejen cyklisticky, formovalo. "Mám tam svoji druhou rodinu. Tohle je etapa, na kterou jsem cílil, už když jsem se dozvěděl, že pojedu," přiznává český debutant na Giru.

"A cítím se dobře. Kupodivu, protože jsem to nečekal po takhle těžkém prvním týdnu. Bylo hodně deště, zima, nepříjemné to bylo. Samozřejmě, že unavený jsem jak pes – ale fyzicky a psychicky se cítím dobře. Únik mi sebral strašně moc sil, což se ale neprojeví den nebo dva potom, ale nejvíc se to podle mě projeví až ve třetím týdnu," myslí si.

Peloton tak i s Vackem v časném odpoledni vyrazí do 10. etapy. Jeho součástí už ale nebude Remco Evenepoel, který musel z důvodu covidu odstoupit. Jak Vacek vzpomíná na svého soupeře, se kterým v juniorech svedl nejeden lítý souboj? "Gratuloval mi k etapě, i já jsem mu přál, aby se mu dařilo. Opravdu před ním smekám, co v přípravě dokázal podstoupit," říká.

"Možná ta jeho příprava ve finále byla těžší než samotné Giro. To, že jede domů, za to nejsem rád. Pro celý cyklistický svět to není dobře. Samozřejmě, to co bylo v juniorech, bylo. Asi z nás nikdy nebudou nejlepší kámoši, ale vždy jsem pro něj jako pro závodníka měl obrovský respekt, byť ne vždycky jako pro člověka," přiznává Vacek.

To se ale změnilo. "Po tom všem, čím si prošel, jako člověk mnohem víc dospěl. Už se s ním dá normálně bavit a opravdu má všechen můj respekt za to, co dokázal, dokazuje a co ještě dokáže," uzavírá český jezdec. 

Giro d'Italia pokračuje desátou etapou na trase Scandiano–Viareggio (196 km). V růžovém dresu jede poprvé Geraint Thomas, který má pouze dvouvteřinový náskok před Primožem Rogličem. O další tři sekundy zpět je Thomasův týmový kolega a vítěz ročníku 2020 Tao Geoghegan Hart.