Největší nizozemský závod a první ardenská klasika. Zazáří znovu Kreuziger?
Praha – Období náročných kilometrů na kostkách skončilo, nastává týden ardenských klasik. Po středečním Brabanstkém šípu, který se stal určitým předělem mezi oběma druhy závodů, se jezdci přesunuli do Nizozemska, aby zahájili trojici kopcovitých klání. Amstel Gold Race je tím prvním – v minulosti zde vyhrávali Merckx, Hinault nebo Zoetemelek, zatím poslední ročník si pak přivlastnil Roman Kreuziger. Závod sponzorovaný místním pivovarem se sice poprvé jel až v polovině šedesátých let, chybějící tradici však nahradil obtížností trasy a stal se pro Nizozemce zbraní, kterou mohou odhánět škodolibé belgické příznivce cyklistiky – ne všechno důležité se tak na jaře děje v Belgii, případně Francii.
Lutych-Bastogne-Lutych (1892), Paříž-Roubaix (1896), Kolem Flander (1913) a i ten zmíněný Brabanstký šíp má historii o pět let delší. Amstel Gold Race délkou svého trvání neohromí, to už možná spíše pobaví nešikovností svých tvůrců. Na rozdíl od mnoha jiných cyklistických podniků totiž nevznikl z iniciativy novinářů a tisku, nýbrž z popudu dvou k cyklistice složitě směřujících mužů. Tom Vissers původně hrál hokej a pracoval jako dekoratér, Herman Krott zase obchodoval s automobilovými díly. Krott však zároveň také figuroval jako prodejce u pivovarské společnosti Amstel – své kontakty zde využil a získal podporu i finance pro založení nejprve cyklistické stáje, a posléze i závodu.
První ročník v dubnu roku 1966 provázel shluk komplikací, které plynuly jak z nepředvídatelných okolností, tak neznalosti obou organizátorů. Původní plán počítal se startem v Amsterdamu v den národního svátku a trasou kolem 280 kilometrů: pak se vinou zmatků a šibováním s tratí několikrát start posouval, dlouho zvažovaný Rotterdam padl kvůli tomu, že se zapomnělo na povolení k překročení jediného mostu z Rotterdamu, přes který se závodníci mohli dostat na jih Nizozemska.
Jakmile se konečně po vleklém jednání podařilo přesunout závod do Bredy, přišly další problémy. Policie se totiž obávala akcí ze strany radikálních anarchistů, tzv. Provos, a také se očekávaly protesty proti plánované svatbě princezny Beatrix s německým šlechticem Clausem von Amsbergem. Organizátoři čtyři dny před startem oznámili zrušení závodu, vzápětí však přišlo povolení z vládních míst – a cyklisté mohli vyrazit.
V roce 1966 tehdy vyhrál Jean Stablinski, dlouholetý účastník Tour de France po boku nejprve Jacquese Anquetila a poté i jeho hlavního rivala Raymonda Poulidora. Francouzům však závod příliš nesvědčí a jediným, kdo po Stablinském dokázal vyhrát, byl o patnáct let později legendární Bernard Hinault. To už se spíše dařilo sousedním Belgičanům – v sedmdesátých letech dvakrát vyhrál Eddy Merckx, na kterého takřka o čtyřicet let později navázal dvěma slepenými výhrami Philippe Gilbert. Jednoznačnou legendou závodu je však někdo jiný – k velké radosti Nizozemců domácí Jan Raas, který šest svých startů na národním závodě proměnil v pět výher.
Loňský rok patřil Romanu Kreuzigerovi, který se dostal do první skupiny společně s Grivkem nebo Weeningem. Osm kilometrů před cílem pak, když český cyklista vycítil, že skupinka příliš váhá a zezadu se přibližuje vítěz Giro d'Italia Hesjedal, nastoupil sám – našel si správný okamžik a ataky ostatních včetně dvojnásobného vítěze Gilberta byly už na obávaném kopci Cauberg zbytečné.
Favorité se však letos převážně hledají jinde. Kopcovitá trať (v letoším ročníku trať povede přes 34 klasifikovaným vršků) sedí rtuťovitým rychlíkům, zároveň však nezřídka do cíle často dojíždí velká skupina a radují se sprinteři. Obávaným jménem je více než v posledních dvou letech Philippe Gilbert ze stáje BMC. V týdnu vyhrál v kopcích jižně pod Bruselem Brabantský šíp po impozatním výkonu – vydal se do úniku, který ztratil, ani to ho však nezastavilo a v závěrečném spurtu předehnal konkurenci. Vypadá to tak, že se belgický jezdec alespoň v náznacích navrací do formy, kterou měl v pro něho přelomovém roce 2011.
Na startu je mnoho velkých jmen. Španěl Alejandro Valverde (těsně mu uniklo pódium v etapovém závodě Kolem Baskicka), Ital Vincenzo Nibali (v minulém týdnu se v Belgii připravoval na kostkách) nebo excelentní vrchař i sprinter Polák Michal Kwiatkowski. Posledně jmenovaný vynechal Paříž-Roubaix s tím, že se chce věnovat právě ardenským závodům.
Opomenutím by bylo nezmínit šance domácích cyklistů, jakkoliv nejsou závratné. Na startu nicméně bude jezdec týmu Belkin Bauke Mollema, který v posledních dnech sám několikrát zmínil, co pro něho tento závod znamená. Navázat na poslední nizozemský triumf (rok 2001 a Erik Dekker z tehdejšího Rabobanku) však bude více než složité.
- "Amstel je pro Nizozemce asi nejlepším závodem roku. Fanoušci přijíždí ve velkém množství a jsou velmi emotivní. Navíc poté, co Niki Terpstra vyhrál Paříž-Roubaix, si myslím, že to bude ještě speciálnější. Tenhle ročník vážně může být něčím extra," poznamenal před startem Bauke Mollema.
