Dá se odhalit mechanický doping? Francouzský dokument ukazuje, že velmi těžko
Paříž – Francouzský sportovní program Stade 2 odvysílal další ze svých dokumentů zabývajících se mechanickým dopingem. Jeho redaktoři se zaměřili na možnosti detekce motorků v kolech profesionálních cyklistů. Výsledky? Vůbec ne pozitivní pro sport a Mezinárodní cyklistickou unii (UCI).
O mechanickém dopingu se v posledních letech mluví často. Ačkoliv zatím došlo na profesionální úrovni k jedinému nálezu skrytého motorku, UCI problém rozpoznalo a začalo pracovat na co nejefektivnějším způsobu detekce. Co by to také o sportu vypovídalo, kdyby si jezdci mohli pomáhat takovouto cestou?
Na Tour de France tak v posledních letech speciálně proškolení komisaři ročně provedou více než tři tisíce testů. Výsledky? Žádný ze závodníků na této vrcholové akci odhalen nebyl, stejně jako tomu nebylo v případě dalších závodů. Mechanický doping tedy v pelotonu neexistuje? Anebo se podařilo najít způsob, jak jej úspěšně zamaskovat?
Právě na to se v dokumentu odvysílaném francouzskou televizí, na němž se podíleli také novináři z italského listu Il Corriere della Serra a německé televize ARD, pokusili přijít. Do specializované testovací laboratoře v německém Saarbruckenu přivezli jak kola, tak tablety, které UCI používá ke kontrolám na mechanický doping. A provedli své testy.
Úspěšnost testování je diskutabilní
Jejich výsledky povzbudivé nejsou. Tablet reaguje na feromagnetika, a úspěšně tak odhalil motorek podobný tomu, s nímž byla v lednu 2016 chycena belgická cyklokrosařka Femke van den Driesscheová. Zarážející ovšem bylo, že totožné údaje tablet vysílal i na třech dalších místech kola – reagoval tak na feromagnetické látky v běžných součástkách.
To samo o sobě zpochybňuje výsledky běžně prováděných testů během závodů, neboť pokud testovací zařízení vysílá stejné signály v případě motorků jako v případě konstrukce kola, jak od sebe mohou kontroloři oboje rozeznat? Jak navíc laboratorní pokusy ukázaly, pro správnou detekci motorků je potřeba projíždět okolo rámu a dalších částí kola velice pomalu. To se ale, soudě dle ve spěchu prováděných kontrol na závodech, příliš často neděje.
Hlavní moment dokumentu však přijde v okamžiku, kdy se začne testovat speciál, který zkonstruoval člověk, který stál v 90. letech na počátku problému, kterému se nyní říká mechanický doping. Maďarský konstruktér Ištván Varjas skryl motorek do vícekolečka (kazety): ačkoliv pod rentgenem je motorek vidět, tablet jej odhalit nedokázal.
Co z toho vyplývá? Minimálně to, že pokud máte dostatečné množství peněz (cena motorku podobného tomu Varjasovu se odhaduje na 20 tisíc eur) a přístup k technologii, můžete se v současné situaci úspěšně vyhýbat odhalení. Varjas v dokumentu specifikuje i výkon svého zařízení, které může závodníkovi přinést až desetiprocentní výhodu ve výkonu.
Kuchyňská odhalení
Vysloveně amatérsky pak vyznívá závěr snímku, kdy se redaktoři Stade 2 vydávají za autory používané testovací mechaniky. Jak se totiž ukázalo, tablety užívané UCI jsou běžné modely zařízení iPhone, které v sobě mají zabudovány jednoduchý magnet. Samotnou aplikaci, která reaguje na feromagnetika, vyvinula malá společnost z anglického Birminghamu.
Když ale redaktoři do anglického města přijedou, zjistí, že firma, na níž bez přehánění závisí důvěryhodnost silniční cyklistiky, nemá žádné zaměstance. Jen čtyři společníky, kteří pracují z domácí kuchyně jednoho z nich, a navíc s cyklistikou, potažmo sportem vůbec, nemají pražádnou předchozí zkušenost.
Používaná technologie tak, zdá se, na nejnovější možnosti mechanického dopingu nestačí. To samo o sobě jistě automaticky neznamená, že ji závodníci využívají. I možnost, že by k něčemu takovému mohlo docházet, ale vzbuzuje křiklavé otazníky a ohrožuje důvěryhodnost sportu. V současnosti se totiž nedá nic namítat proti tomu, že mechanický doping zcela klidně v pelotonu může existovat. Odhalit se jej kontrolorům nedaří.
