Je nám líto, video expirovalo.
Následuje
Panorama

BLOG Tomáše Jílka: Tak trochu jiná Tour…

Přemýšlel jsem, jaké hlavní důvody, proč se právě letos dívat pěkně od začátku až do posledního kilometru na Tour de France, zdůraznit jako ty speciální. Samozřejmě, jsou tu ty obvyklé: řekněme si zcela objektivně, že se jedná o tu nejkrásnější každoroční sportovní akci s velmi těžko odhadnutelnými zápletkami a konečným výsledkem, která je navíc naprostou špičkou v oboru televizního zpracování jakékoli sportovní události (teď hovořím o kolezích z francouzské televize). Letos ale motivací pro fanoušky k usednutí k televizním obrazovkám může být také celá řada dráždivých otázek, na které nám naštěstí odpoví až těch víc než 3450 kilometrů po belgických a francouzských silnicích.

Je nám líto, video expirovalo.
Co čeká od Tour de France, kdo je favorit a co Kreuziger? Odpovídal Tomáš Jílek

Kdo je vlastně favoritem 106. ročníku?

To je pochopitelně ta nejzajímavější neznámá. Po červnových událostech se hovoří o jednom z nevyrovnanějších a nejhůře odhadnutelných Grand Boucles minimálně tohoto století. Těmi neveselými událostmi samozřejmě myslím především těžký pád čtyřnásobného šampiona Chrise Frooma při prohlídce trasy časovky na Critériu du Dauphiné a v dalším týdnu následující definitivní vyloučení startu vloni celkově druhého Toma Dumoulina. 

Dvojice, která vloni vedle sebe stála na pódiu v Římě i Paříži a na Tour svedla strhující duel o desetinky vteřiny v jediné individuální časovce, tak uvolňuje svá místa jiným vlčákům. Chybět navíc bude také vloni čtvrtý "skokan posledních sezon" Primož Roglič, a aby toho snad nebylo málo, obhájce žlutého pokladu Geraint Thomas neměl ani zdaleka ideální přípravu, když jako vykřičník za nevýraznou první polovinou sezony přišel karambol a odstoupení z generálky Kolem Švýcarska.

Takže letošní seznam kandidátů na stupně vítězů by se mohl rovnat počtu etap prázdninového svátku. Takže si vezměte startovku a minimálně polovinu z těch, kdo budou mít číslovku s jedničkou na konci, si do tohoto žebříčku klidně zařaďte. Hodně akce do bojů o celkové pořadí určitě vnese svým útočným stylem třeba Thibaut Pinot, který na Tour pojede o konečnou klasifikaci znovu po čtyřech letech.

Poslechněte si speciální Velo fokus podcast:

Jsou hlavními favority Jakob Fuglsang a Egan Bernal? A nebude nakonec Bernal lídrem týmu Ineos?

Další velké otazníky úzce souvisejí s tím prvním. V posledních sedmi letech povětšinou platilo, že vítěz Critéria du Dauphiné = vítěz Tour de France (nutno dodat, že to je rovnice exkluzivně vyhrazená týmu Davida Brailsforda, tedy bývalému Sky). Jakob Fuglsang už vyhrál Dauphiné předloni, jenže tehdy pro něj jeden smolný pád v nijak nebezpečném místě znamenal konec v podobě zlomené ruky. Letos prožívá dříve "všude druhý" 34letý rodák ze Ženevy svou nejlepší sezonu, ozdobenou také triumfem v nejstarší klasice "La Doyenne".

Egan Bernal – to je úplně jiný příběh. V té lavině smůly, která se na jeho tým spustila po přejmenování na začátku května, se pořádně semlel i on sám, když po pádu v tréninku přišel o start v pozici jedničky stáje na Giru. A teď ve Švýcarsku stále teprve 22letý Kolumbijec ukázal, že to, co dřív v týmu Sky už několikrát zažili (tedy lehká či těžší rivalita mezi bratry v triku, viz ročníky 2012 a 2018), se letos klidně může opakovat.

Egan Bernal
zdroj: ČTK/AP autor: Urs Flueeler

Vyhraje Peter Sagan rekordní sedmý zelený trikot pro vítěze bodovačky?

Angličané by nejspíš řekli, že tohle je "no-brainer", tedy tutovka s jasnou odpovědí dopředu. Podotázka ovšem zní: Bylo představení trojnásobného mistra světa ve Švýcarsku definitivním zabouchnutím dveří za (na Saganovy poměry) velmi nepovedeným jarem včetně vystoupení v klasikách? Kdo by mohl jeho další krasojízdu za "maillot-vert" vůbec zastavit, a to i kdyby Tourminátor nebyl v absolutní pohodě a formě?

Dylan Groenewegen? V dojezdech do kratších prudkých kopců a i v těch čistě horských mu nejspíš Sagan brzy zamává na rozloučenou. To víceméně platí i pro další esa hromadných dojezdů Eliu Vivianiho s Calebem Ewanem (Gaviria bohužel do Bruselu vůbec nepocestuje). Michael Matthews, který předloni jako jediný přerušil zelenou vlnu slovenského fenoménu (který ovšem tehdy stihl jen čtyři etapy), zase přiznal, že se připravoval na úplně jinou roli, než je sbírání bodíků v dojezdech (chtěl být co nejužitečnější pro Dumoulina).

Takže člověka spíš napadne jméno jako Edvald Boasson Hagen (vítězná úvodní etapa na Dauphiné a po zdravotních problémech na začátku sezony neustále rostoucí forma), Alexander Kristoff  (letošní vítěz klasiky Gent-Wevelgem, na Flandrech vyhrál spurt skupiny za vedoucím duem; mimochodem Tour se letos vrací do obou měst, kde před 5 lety slavil svá první vítězství), nebo snad Magnus Cort Nielsen?

Ten asi hodně sil věnuje svému krajanovi v sestavě Astany Fuglsangovi (předvedl ostatně skvělou práci už na Dauphiné). John Degenkolb s Arnaudem Démarem vůbec nejedou, Sonny Colbrelli bude asi podobně "blokován" týmovými povinnostmi jako Cort. Takže…

Stane se Julian Alaphilippe po 13 letech prvním úspěšným obhájcem puntíkovaného dresu pro nejlepšího vrchaře?

Naposledy to v roce 2006 dokázal dánský hubeňour Michael Rasmussen, který se o rok později z Tour v pozici průběžného lídra z rozhodnutí vlastního týmu neslavně pakoval předčasně domů; z domácích jezdců o dva roky dřív obhajobu zvládl rekordman v počtu puntíků v šatníku Richard Virenque. Já vidím šance francouzského mušketýra poté, co předváděl na nedávném Dauphiné, jako velmi vysoké.

Brusel v rytmu Tour de France
zdroj: ČTK/ZUMA autor: Nicolas Maeterlinck

Jak ovlivní styl závodění nové časové bonifikace na vrcholech osmi vybraných stoupání?

Vloni to byly bonifikace na speciálních sprinterských prémiích v závěrech etap úvodního týdne, letos organizátoři přicházejí s novinkou, která spojuje legendární kopce Galibier či Iseran s těmi mnohem menšími – společné mají to, že první 3 jezdci na jejich vrcholech si ze svého času odečtou 8, 5 a 2 sekundy. Dohromady tedy maximálně něco málo přes minutu, nevypadá to na nic zásadního, ale v očekávaném těsném souboji o celkový trůn to může být velmi osvěžující a lákavá motivace.

Na jaká nová jména se můžeme těšit?

Oni to nejsou zrovna úplní zelenáči, ale svou premiéru na Tour si odbydou tak nepřehlédnutelné osobnosti, jako je třeba sprinter Caleb Ewan, muž na celkové pořadí QuickStepu Enric Mas, přezdívaný "malý Contador", nebo trojnásobný mistr světa v cyklokrosu Wout van Aert. 

Poslední jméno je pro mě speciálně zárukou velké zábavy: letos na Roubaix bavil nechtěně, když po sérii defektů a pádů předváděl úchvatnou stíhací jízdu, na Dauphiné naopak vůbec nebavil své soupeře, když v časovce všem specialistům nadělil půl minuty a víc a za 24 hodin (!) ve spurterském dojezdu udolal Sama Bennetta s Julianem Alaphilippem. To považuji za jeden z vůbec neobdivuhodnějších výkonů letošní sezony. 

Společně s dalším univerzálem Mathieuem van der Poelem (peloton Tour se raduje, že jeho tým měl k divoké kartě opravdu hodně daleko) vnesli do silniční cyklistiky na té nejvyšší úrovni svěží vítr, který se pro jejich rivaly často měnil v nesnesitelný uragán.

A z opačného pohledu (pokud jde o zkušeností s Tour) by pro nezaujatého diváka nebylo vůbec špatné, pokud by se v hektických hromadných dojezdech ještě probudil "spící/marodící obř" André Greipel.

Eddy Merckx
zdroj: Reuters

Čím bude letošní ročník výjimečný?

Jednoduchá odpověď – 50 let od prvního triumfu "Kanibala" Eddyho Merckxe = velký start v Bruselu.

100 let od prvního udělení žlutého trikotu lídrovi závodu (19. července 1919 Eugenu Christophovi v Grenoblu) = nápad, kterým si asi nejen dle mě organizátoři připsali první velké vítězství. Každý den totiž vedoucí závodník, ať už jím bude kdokoli, poveze naprosto unikátní a jedinečný dres. Jednou ozdobený podobiznou pětinásobných králů Tour, jindy zas bruselským Atomiem, akvaduktem Pont du Gard nebo pařížským Vítězným obloukem… Chapeau!

Přestože 106. Tour de France nerozšíří klub pětinásobných šampionů, jsem si jistý, že její účastníci napíšou spoustu mimořádných příběhů, proč se na ni bude i po letech vzpomínat.

A co česká stopa?

Po loňské absenci českých vlajek ve startovní listině letos Roman Kreuziger, s pěti umístěními v top desítce třítýdenních etapáků náš historicky nejúspěšnější cyklista, vytvoří devátým startem na Tour české maximum, o které se dosud dělí s Jánem Svoradou a Pavlem Padrnosem. Vyzkouší si nejslavnější akci už v pátém dresu a snad zavzpomíná na časy, kdy býval na "Staré dámě" lídrem svého týmu.

Jak bude vypadat Tour de France na obrazovkách ČT sport?

Věřím, že znovu zábavně, dramaticky (tedy na silnicích) a hezky barevně. Díky bohaté nadílce historických archivních materiálů; díky pohledům do zákulisí závodu prostřednictvím sehraného reportérského štábu ve složení Ivan Mejtský, Aleš Toman; díky zásadnímu příspěvku našich expertů, kteří i letos budou zajímavé momenty rozebírat s "elektronickou tužkou", ale především vás díky svým bohatým zkušenostem ze srdce světového pelotonu zasvěceně i s nadhledem a vtipem vtáhnou do děje. 

René Andrle (účastník TdF 2003), Petr Benčík (3x mistr ČR, účastník OH 2008), Tomáš Konečný (účastník TdF 2002, vítěz etapy na Vueltě, současný reprezentační kouč ČR), Stanislav Kozubek (mistr ČR 2006), František Raboň (3x mistr ČR v časovce), Ján Svorada (vítěz 3 etap na TdF + 3x mistr ČR) a Lubor Tesař (bronz MS 1993 + 3x mistr ČR) se během osmi let, kdy Česká televize nabízí živě kompletní program Tour de France, stali zásadní součástí a důvodem divácké popularity tohoto projektu.

Startujeme už 4. července slavnostní prezentací týmů, takže s naší partou rozehranou na shledanou!

Zdroj
ČT sport

Hlavní zprávy

Nejčtenější články