Světová šampionka Bytyqi boxuje, peníze neřeší a čeká, jestli přijde nabídka z Ameriky

Jak jste titul oslavila?
"No, oslavila... Po zápase jsem byla na dopingové kontrole, ta skončila až někdy v jednu ráno, ale dala jsem si s trenérem slíbeného panáka a hlavně jsem se pořádně najedla."

Musíte si hodně hlídat stravu a před zápasy shazovat kila?
"Do své váhy musím shodit vždycky tak pět, šest kilo, takže se potom vždycky logicky hodně ráda najím. Teď jsem poprvé boxovala v atomové váze – ta je 46,27, normálně jsem v mini-muší, což je 47,6 kilogramů."

Neuvažujete kvůli shazování kil před zápasy o přestupu do vyšší váhové kategorie?
"Zatím si myslím, že by to byl krok zpátky. Protože dokud mi jde tu váhu shazovat, tak je zbytečné lézt nahoru, kde zase shazují soupeřky z vyšších vah. Krom toho jsem se svými sto šedesáti centimetry na svojí váhu poměrně vysoká, soupeřky bývají menší, a to je další moje výhoda."

Po zápase jste od trenéra Lukáše Konečného dostala volno, už zase trénujete?
"Už jsem byla na tréninku, ale mám teď čtrnáctidenní volnější režim, kdy na nás nebude tolik tlačit. Ať si trénuji, jak potřebuji a když se budu chtít ukázat na tréninku, tak ať se ukážu. A já se tam určitě ráda ukážu. Normálně trénuji dvakrát denně."

Získat titul mistryně světa je nejvíc, co vás motivuje dál?
"Rozhodně to budou obhajoby pásu, ty budou ještě těžší než ho získat. A potom ve své normální mini muší váze získat možná víc těch titulů – uvidíme, co mi připraví manažer do budoucna?"

Jak vedle boxu zvládáte studium? Jde to skloubit s tréninky dvakrát denně?
"Jde to skvěle. Na fakultě jsou na mě v tomhle ohledu strašně hodní, kdykoliv nestíhám nějaký termín, tak jsou ochotní mi ho upravit. Já jsem jim za to vděčná."

Box, vysoká škola a ještě žena, k tomu velmi pohledná, to dřív vůbec nešlo k sobě, dneska už se to bere trochu jinak, ale jak jste se vlastně do ringu dostala?
"Já jsem se v bojových sportech pohybovala od malička. Ve čtyřech letech jsem začala s karate, v jedenácti jsme s bráchou přecházeli na kick box i thajský box a před čtyřmi lety jsem se dostala k Lukášovi."

Nebojí se vás teď kluci?
"Nebojí. Když se na mě podíváte, tak jsem takový drobek, takže strach ze mě úplně nemají."

Získat titul mistra světa v profiringu, to je o milionech, jak je tomu u žen?
"Kéž by to u ženských bylo taky o milionech... U nás jde o desetitisíce, ale můžu být ráda aspoň za to. Zatím mě to uživí, takže za mě super. Samozřejmě kdyby to bylo víc, nebudu si stěžovat, ale zatím se tam ty rozdíly mezi muži a ženami nesmázly."

Jak to vidíte do budoucna? S vašimi výsledky poroste vaše cena…
"To jsou zatím věci, které jdou mimo mě. Já jsem zaštítěná pod smlouvou se svým manažerem v Německu a ta mi končí v dubnu. Takže přijde návrh nové smlouvy a jestli tam bude nějaké navýšení nebo ne, to teprve uvidím a třeba budu příjemně překvapená. Nijak nelicituji. Jsem skromná, vystačím si vždycky s tím, co mám. Pro mě je hlavní ten sport, aby mě bavil a naplňoval."

Kdy vás čeká další velký zápas?
"Nevím. Někdo spekuloval už o prosinci, což mi přijde strašně brzy. Asi spíš příští rok na jaře. Ale myslím si, že to budeme řešit, až si Lukáš odboxuje svůj zápas. Příští zápas bych mohla mít s Mexičankou, která získala prozatímní pás a mohla by mě vyzvat. Uvidíme, jestli o to bude mít zájem. Ale je mi jedno, proti komu nastoupím. Připravím se na ni, jak nejlíp umím, a uvidíme."

Kde byste chtěla boxovat, v které zemi je ženský box nejpopulárnější?
"Je to stejně jako u chlapů, v Americe. I Evropanka se tam teď dostala, je to moje bývalá stájová kolegyně Kristýna Hammer. Už má za sebou debut a teď by měla mít nějaký obrovský zápas, utkání desetiletí. Na to jsem hrozně zvědavá. Zkrátka nejvyšší meta je Amerika. Já si počkám, jestli taková nabídka přijde, nebo ne. Tam už v tom jedou média, sponzoři, popularita a spousta věcí kolem, které momentálně tady u nás nejsou."