Připomeňte si sprinty biatlonistek v Novém Městě. Na bronz si tu sáhly Vítková i Davidová

Zprvu ve Vysočina Areně zajížděla ve sprintech nejlepší výsledky Veronika Vítková. V lednu 2012 tu byla dvanáctá, o rok později na světovém šampionátu uzavírala nejlepší desítku. Gabriela Soukalová obsadila tehdy 14. místo.

Na začátku roku 2015 to cinklo. Vítková tehdy létala na lyžích. O výhru přišla hned první ranou v závodu. Náboj z její malorážky trefil jen hranu terče.

Na sklonku 2016 zářila naplno hvězda Gabriely Soukalové. V předvánočním sprintu se jí však nedařilo. Na druhé střelnici třikrát minula terč a ve sjezdu v posledním kole upadla. Její čas na trati byl přesto absolutně nejrychlejší a pravděpodobně by vyhrála i s jednou chybou. Nestalo se, v cíli z toho bylo třinácté místo. Největší chvíle radosti po triumfu v závodu s hromadným startem měly teprve přijít.

V roce 2016 se ve Světovém poháru poprvé objevila Markéta Davidová. Bylo jí devatenáct a za sebou už měla vítězství v IBU Cupu. "Říkali jsme si (s trenéry), jestli diváci nebudou velká zátěž. Přece jen jsem před tolika lidmi nikdy nezávodila, ale nakonec jsme se rozhodli pro, protože bude super atmosféra a je dobré si to vyzkoušet," poznamenala tehdy.

S prostředím nejlepšího světového biatlonu se teprve seznamovala. V prvním tréninku s elitou sledovala slavné soupeřky. "Já bych jim nejradši říkala o podpisy, ale je mi to hloupé. Třeba (Italce) Dorotě Wiererové," přiznala.

Umístila se tehdy na 69. pozici. O mnoho lépe nedopadla ani o dva roky později. Po čtyřech chybách v prosinci 2018 byla sedmašedesátá. V březnu 2020 to ale byla jiná písnička. O bronzu a tak trochu podivná.

Davidová se tehdy ohlušujících ovací nedočkala. Slyšela jen povzbuzování pár desítek fanoušků stojících za plotem u louky pod stadionem. Místo 30 tisíc diváků v hledišti a u trati se v ochozech třepetalo ve větru jen pár rozvěšených vlajek.

"Je to smutný příběh. Mohlo to tu být jak za dob Gabči," připomněl tehdy šéf českého biatlonu Jiří Hamza. Leč kvůli zatahující se covidové oponě nebylo.

O rok později stále v covidových časech Davidovou připravila poslední nepřesná rána o útok na nejlepší desítku. "Sprostě jsem si zanadávala," uvedla Davidová. "Poslední ránu nedává jen blbec, jak vždycky říkal (trenér) Jindra Šikola. Jsem blbec, no. Byla to moje chyba."

Biatlon má trochu jinou matematiku. Dvě jedničky nedávají vždycky dohromady dvojku. Loni dojela Davidová ve sprintu v Novém Městě po dvou chybách na střelnici na 16. pozici. Cítila se tehdy na lyžích dobře, a především si užívala konečně zase zaplněných tribun.

"Byl to masakr. Zažili jsme to tu kvůli covidu bez diváků a tohle je mnohem lepší," podotkla. "Atmosféra byla neskutečná. Líbilo se mi, že diváci fandili všem, a ne jen nám," dodala.

A neméně bouřlivé by to mělo být i na letošním mistrovství světa.