Nebylo a není to lehké. Ale bylo to nutné, říká Fak o změně své domoviny a cestě na výsluní

Mistrovství světa v roce 2015. "Zeď" v Kontiolahti. Závěr závodu s hromadným startem. Jakov Fak zabírá do prudkého kopce a uniká Ondřeji Moravcovi. V cíli se raduje z triumfu, na českého reprezentanta zbylo "jen" stříbro.

To byl jeden z legendárních Fakových soubojů. Moravec byl jedním z jeho hlavních českých soupeřů. "Vždycky ten nejlepší vyhraje a ti ostatní si také zaslouží respekt. Po závodě bylo to jediné přirozené, že jsme se objali. Oba jsme věděli, kolik práce za tím je, kolik obětí v životě musíme přinést, abychom byli vrcholovými sportovci," zdůraznil Fak, jak důležitý je pro něho duch fair play.

Zažil toho hodně, éru neslavnějších biatlonistů Oleho Einara Björndalena, Martina Fourcada nebo Johannese Bö. V kariéře vybojoval pět medailí na mistrovství světa, dvě na olympijských hrách.

Překonal i složité zdravotní potíže. Například když mu po závodech v Kanadě v roce 2011 omrzl prst, kterým spouští rány. "Jako závodník jsem vždycky myslel pozitivně. Co když mi ho amputují? Třeba se naučím střílet jiným prstem," pronesl s odstupem.

Musel hledat složité cesty, aby našel cestu k úspěchům. "U nás má lyžování tradici delší než 130 let. Měli jsme reprezentanty už na olympijských hrách v Cortině (1956) v běžeckém lyžování," zdůraznil Fak méně známou stránku chorvatského sportu.

"Spíš jsou tam ale míčové hry jako fotbal nebo basketbal. Ale v malých vesnicích máme krásné zimy. Nedaleko od pobřeží jsou hory a je pro nás přirozené lyžovat. Dělali to i mí rodiče i prarodiče. Přenáší se to z generace na generaci," podtrhl.

V Chorvatsku ovšem neměl ideální podmínky, a tak vymýšlel, kudy se prodrat na výsluní. "Když jsem začal pracovat s profesionálním slovinským týmem, dostal jsem se do formy. Začal jsem pracovat systematicky a udělal jsem velký krok dopředu," popsal.

Pod vedením českého trenéra Tomáše Kose se dostavily i první medailové úspěchy. Na mistrovství světa v Pchjongčchangu v roce 2009 vybojoval bronz ve vytrvalostním závodě, o rok později byl třetí ve sprintu na olympijských hrách. To ještě jako Chorvat.

Změnit domov i občanství je velké životní rozhodnutí. "Nebylo to lehké a ani teď to není lehké. Ale bylo to nutné," prohlásil Fak. Do nové vlasti se už přestěhoval, byť do svého rodného Chorvatska se vrací. "Teď už jsem doma ve Slovinsku, postavil jsem si tam dům."

Pořád za to umí vzít a v Novém Městě může i v šestatřiceti letech překvapit. Vždyť letos v Oberhofu dokázal být pátý ve sprintu a ještě několikrát v sezoně se probil do nejlepší dvacítky.