To jsou oni. Biatlonoví alchymisté, kteří Koukalové a spol. chystají lyže
Hochfilzen – Denně vstávají před svítáním, denně otestují desítky lyží a denně se za tím skrývá podstatná kombinace zkušeností a alchymie. Řeč je o servisním týmu české biatlonové reprezentace, jehož členové mají velký podíl nejen na úspěchu Gabriely Koukalové na letošním mistrovství světa. "A tohle děláme každý den dokola, až se ti z toho motá hlava," říká šéf servisáků Tomáš Žídek.
Pro každého závodníka mají připraveno mezi 15 a 45 páry lyží. "V buňce je to okolo tři sta párů," objasňuje Žídek, který u české reprezentace před sezonou vystřídal Danielo Müllera. Sympatický chlapík Žídek si s sebou přinesl hromadu zkušeností od kanadské reprezentace.
"U každých závodů záleží, jak si zajedeš systém. My regulerně testujeme vše, co je v buňce. Pak se to roztřídí a jdeš dál," tvrdí jednačtyřicetiletý Žídek, kterému pomáhají Petr Plecháč, Vojtěch Prášil, Milan Faltus a Martin Kalous.
PODÍVEJTE SE na záznam FB Live, jak se testují lyže pro české biatlonisty:
Začátek? Naparafínovat, zažehlit, vychladit. "Pak se to stáhne škrabkou, protože parafín se dostane do skluznice. A vyleštíš to. Normálně používáme vrtačky," dodává Žídek v momentě, kdy jeho kolegové pracují na lyžích ručně. "Což je hrozný," směje se. Na řadu přichází další metody a aplikace. "To bychom tu byli celý den," dodává Žídek.
Podstatnou částí testování je i selekce lyží. "Záleží na každém, jaký kdo má systém. Co běhá dobře, tak jde dál, co ne, zredukuješ. A skončíš na jednom závodním páru, který se musí připravit na závod," vysvětluje Žídek.
Do výběru mu často mluví i sami závodníci. "My je do toho zapojujeme. Probereme to, oni si den předtím přijdou a lyže vyzkouší, abychom byli sladěni. Pak řeknou, jaký pár jim pocitově vychází."
Jak vypadá samotné testování? "Položíme je na sníh a rozjedeme. Testy se dělají citově, sjíždí se dolů na rychlost. To děláme každý den furt dokola," říká Žídek, který spolu s kvartetem servismanů nakrouží 25 kilometrů denně. "Ale přesně? To nepočítáme. Můžeme si zatrénovat, to je dobrý," vtipkuje.
Na trati jedou dva lidé vedle sebe. "Rozjedeš se a pak se pustíš ve stejném momentu a vidíš, která lyže ujede rychleji. To je pro nás standardní test, kde vidíme, která lyže je lepší. Hraje v tom roli i váha, ale není to jen o ní, ale i o tom, že já jedu na lyžích trochu jinak, takže jezdím vždy trochu rychleji," říká Žídek.
Lyži musí vnímat jako celek. "Jak reaguje, jak stoupá, jak se na ní dobře jede, jak se dobře odrazíš. Je to taková kombinace na cit a rychlost lyže," dodává. Rozdíly jsou podle něj někdy minimální, ale jsou.
Celá práce je tedy vlastně dost o alchymii. "A chemii," doplňuje. Disponuje databází, která čítá speciální vosky, mázy, struktury. "To, jak jsou lyže zabroušený. A tohle všechno se zkombinuje. Je toho tolik, že se strefíš, někdy pak méně. Náš týmový cíl je, že v nejhorším dnu budeme v průměru, ne pod. Takhle to dá biatlonistům největší šanci, že když zajedou dobře, tak udělají dobrý výsledek," vypočítává.
A jde se na závody. Když se startuje už dopoledne, servis vstává v pět. "Jdeme rovnou na stadion a začíná příprava. Udělá se první závod, na trati děláme podporu, abychom viděli, jak lyže jedou. Pak připravíme další závod, znovu musíme testovat a po závodech to dát do kupy a připravit na další den," říká Žídek. Končí se třeba v sedm večer. "Pokud se to stihne, což pak není špatné," rozdává pozitivní energii.
Během závodu už na reakce není moc času. Ale i to se dá. Důležité podle Žídka je, jak se mění počasí. "Když někdo startuje v první grupě, tak můžeš lyže držet zpátky na ty další a změníš to. Ale tím, že se na biatlonisty koukáš, to není. Nevíš totiž, jak se kdo dorazil a jak byl kdo v pytli."
