Padesátník Zídek si váží role průkopníka v NBA, další Češi ale podle něj dokázali v zámoří víc
Jako první Čech si zahrál nejlepší basketbalovou ligu světa. Jiří Zídek mladší v polovině devadesátých let pomyslně vyšlapal cestu v zámoří pro Jiřího Welsche, Jana Veselého s Tomášem Satoranským nebo aktuálně pro Víta Krejčího. Čerstvého padesátníka statut basketbalového "pionýra" těší, jeho nástupci ale podle něj v NBA dokázali víc.
V basketbalovém prostředí Zídek setrvává, komentuje přenosy v Eurolize nebo sleduje cestu syna Jana, jenž hraje americkou univerzitní ligu a pokračuje v rodinné tradici. "Jak se cítím? Asi jako člověk, kterému bude padesát," uvedl s úsměvem Zídek.
"Oslavy asi budou v rodinném kruhu, ale neplánuju nic velkého. Jsou prázdniny, máme sedmiletého kluka a tři další děti, takže narozeniny jsou spíše v managementu dětí, než aby člověk přemýšlel, jak slavit padesátiny. Díkybohu," doplnil.
Rodák ze Zlína a syn stejnojmenného vítěze ankety o nejlepšího českého basketbalistu 20. století se vydal do USA v den 18. narozenin – 2. srpna 1991.
Později vyhrál s University of California americkou univerzitní soutěž. Po této sezoně jej jako 22. hráče v pořadí draftoval tým Charlotte Hornets. Během tříletého působení v NBA hrál Zídek také za Denver Nuggets a Seattle SuperSonics.
"Kariéra měla nějakou kontinuitu. Na univerzitě se mi podařilo vypracovat z lavičkáře do základní pětky týmu, který vyhrál univerzitní mistrovství Ameriky. V NBA jsem ale bezpochyby narazil na své fyzické limity," vzpomínal Zídek.
Připomněl, že se o něm v jednu chvíli psalo jako o jednom z největších zklamání. "Teď se tomu směju, ale tehdy bylo těžké překousnout, že jen prací, silou a odhodláním se tam neprosadíte," líčil.
V NBA odehrál 135 zápasů s průměrem 3,4 bodu na utkání. Roli prvního Čecha ve slavné soutěži bral s rezervou. "Nevím, jestli je to podstatné, ale možná ano. Přeci jen jsem nějakou cestu ukázal," zamýšlel se Zídek.
"V roce 1995 se to jevilo jako obrovský sen a hrozně složité. Evropanů tam moc nebylo. Všechny horší věci se navíc s přibývajícím věkem zapomínají a převažují ty pěkné. Na svou kariéru vzpomínám rád," řekl.
Po Zídkovi se do NBA dostali z Čechů také Jiří Welsch, Jan Veselý, Tomáš Satoranský a Vít Krejčí. Zídek nepochyboval, že jeho následovníci zanechali v zámořské soutěži větší stopu.
"Když srovnám svou kariéru s Jirkou Welschem, který hrál v Bostonu v základní pětce, Honzou Veselým, jenž byl draftovaný jako šestka, nebo Tomášem Satoranským, který byl základním hráčem a vysloužil si jako první z nás druhý kontrakt, tak ti kluci dokázali víc. Já mám statut průkopníka," uvedl bývalý pivot.
Počin zohlednil i směrem k době, v níž hrál. "Teď už je to tak, že každý, kdo začíná hrát za USK Praha, Písek, Ostravu či minižáky, může věřit, že se jednou do NBA dostane. Díky sociálním sítím a komunikaci je vše jiné, než bylo za mé doby. Tehdy bylo jiné si tohle představit," podotkl.
Zpětně si vážil garantované tříleté smlouvy, kterou díky draftu v 1. kole dostal. Elitní ligu opustil v roce 1998. K návratu do Evropy jej přiměla i výluka NBA a pozice náhradníka. Po přestupu do litevského Žalgirisu Kaunas vyhrál hned v první sezoně Evropskou ligu.
"Ze začátku to nebylo snadné a bylo znát, že jsem vyšel hodně ze cviku. Musím ocenit trpělivost Žalgirisu, kterou se mnou měli. Nakonec ale sezona vyšla hvězdně. Na ten rok v Litvě vzpomínám rád," hodnotil Zídek.
V letech 2004 a 2005 získal domácí titul s Nymburkem, následně kvůli potížím s kolenem ukončil kariéru. Zdravotní následky má dál, přesto dělá vše pro to, aby se držel fit.
"Kariéra se na vás podepíše, ale snažím se zůstat aktivní. Například plavu a jezdím na kole," popsal 213 centimetrů vysoký Zídek.
V tradici dynastie pokračuje třiadvacetiletý syn Jan, který hraje americkou univerzitní soutěž za Pepperdine. Má za sebou i starty v národním týmu mužů.
"Jsem rád, ale doufám, že je to jeho cesta, kterou si vybral. Byl bych nerad, aby se pokoušel naplňovat mé nesplněné ambice. To je vždy to nejhorší, když se o to rodiče u svých dětí snaží," řekl Zídek.
"Sám jsem si říkal, jestli to Ivan Lendl neudělal lépe, když jeho děti hrají golf a ne sport, ve kterém byl on. Ale zdá se, že (Jana) basket baví, získal již vzdělání na americké univerzitě, má bakalářský diplom a před sebou ještě jeden rok. Jsem jeho fandou a rádcem, když o tu radu stojí. Mohu mu ale ukázat dveře a je na něm, zda je otevře," doplnil Zídek.
V basketbalovém prostředí je aktivní i jinak. V další sezoně bude komentovat přenosy v Eurolize a podílí se na tvorbě podcastu Pod košem.
"Chci být dál kolem basketu. Euroliga je pro mě nejlepší soutěž, a příští rok mám potvrzeno, že budu komentovat zápasy Bayernu Mnichov. A zůstávám basketbalovým tátou. Hraje totiž také dcera Ela, která je v reprezentaci do 16 let. Takže vozím na tréninky, vyzvedávám a tak dále. Taková klasika," dodal s úsměvem Zídek.
