Pro Japonce je baseball náboženství. Snad se na World Baseball Classic neztratíme, zní z týmu
Českým baseballistům se blíží jejich sen – účast na World Baseball Classic v japonském Tokiu. Dobu před prestižním turnajem, na kterém změří mimo jiné síly i s domácím týmem, tráví na soustředění ve Španělsku. Jaké jsou ambice, cíle i prognózy před premiérou v té nejlepší baseballové společnosti?
Když vloni v září zvládli v německém Řeznu kvalifikační turnaj, bylo jasno – český výběr bude premiérově startovat na World Baseball Classic. Čtyřikrát se domácí reprezentace na turnaj, který se poprvé konal v roce 2006 a objevují se na něm špičkoví hráči z celého světa včetně americké MLB, nedostala. Napopáté to vyšlo.
Od té chvíle se o českém baseballu často píše a mluví. Úspěch je to o to obdivuhodnější, když si uvědomíme podmínky, ve kterých reprezentace funguje. Hráči totiž mají až na výjimky amatérský statut, tj. sportu se věnují vedle svého civilního povolání. V týmu tak najdeme auditora, učitele tělesné výchovy, technika či třeba účetního.
Přes tento handicap se nyní budou moci změřit se světovou konkurencí, která slavné hře věnuje veškerý svůj čas. Jak se vlastně tým trenéra Pavla Chadima na turnaj, který se uskuteční kromě Japonska také ve Spojených státech a na Tchaj-wanu, připravuje?
Naladit se a nezranit
Na svůj závěrečný tréninkový kemp vyrazila reprezentace do Španělska, konkrétně na východní pobřeží do Valencie. Tamní program? Nabrat fyzičku před náročným turnajem, doladit detaily a také se poměřit s týmem ze španělské špičky. Reprezentaci tak na Pyrenejském poloostrově čeká i trojice přípravných duelů.
"Hlavní je, aby si hráči zvykli na letící míč. Tohle není snadné v zimě v tělocvičně natrénovat. Navíc v březnu hrajete málokdy svůj vrcholný baseball, je to spíše období přípravy. Cílem je, aby si pálkaři zvykli na letící míč od nadhazovačů, u nichž věříme, že budou házet přes 130 kilometrů v hodině. Pak je třeba aklimatizovat tělo na venkovní zápasy, a hlavně se nezranit," popisuje trenér Pavel Chadim.
Ve Valencii reprezentace nastoupí proti předloňskému mistrovi španělské ligy Astros Valencia. "Je to velmi kvalitní španělský tým. Má čtyři naturalizované Venezuelce, kteří mají španělský pas a jsou v nároďáku. Naším cílem není hrát top zápasy, ale hlavně se naladit a nezranit, protože půjdeme do akce takřka po pěti měsících. Je to o tom se připravit na to, co nás čeká," dodává Chadim.
Na hrací ploše si tým bude také zvykat na dvě zahraniční posily: Erica Sogarda a Williama Escalu. Přestože svazový předseda Petr Ditrich hodlá velkou většinu týmu rekrutovat z domácích řad – na rozdíl třeba od Němců, kteří přistoupili k "masovějšímu" přísunu posil ze zámoří –, i tak tým před turnajem novou krev dostal.
"Chceme jít hlavně cestou českých hráčů, protože baseball je týmový sport. Máme i zkušenost, že čeští hráči pak všechno vrací zpět (českému baseballu), kdežto najatí hráči odjedou a nemají takovou motivaci," vysvětlil Ditrich pro Sportovní zprávy ČT sport.
Dvě volná místa ale zaplnili vnitřní polaři Escala a Sogard, kteří české občanství získali díky svým rodičům. "Oba jsou herně i lidsky dobří hráči a věřím, že zapadnou. Willi je synem české maminky a kubánského otce. Přiletěl za námi o něco dříve, aby se s týmem seznámil. Má příbuzné kolem Prahy, tak bydlí u nich," líčí kouč Chadim.
Veterán Sogard, který od roku 2010 působil v MLB, zase má českou matku, jejíž rodiče odešli z Československa v roce 1968. "Erik nám může pomoci, jak zvládat atmosféru padesáti tisíc diváků. On strávil nejenom deset let přes 100 zápasů ročně před 50 tisíci diváky, ale také jako jediný z našeho týmu hrál v (dějišti WBC) Tokio Dome, když tam dříve měl výjezd s Oakland Athletics," popisuje Chadim přínos nových hráčů pro český tým.
Právě od Sogarda se tak v českém týmu čeká mnohé. "Je to skvělý člověk a neuvěřitelně skromný na to, co dokázal. Bude to přelomové v tom, že poprvé nastoupí někdo, kdo opravdu tu MLB hrál a hrál ji dlouho a úspěšně. Na jeho vystoupení se moc těším," dodává na Sogardovu adresu také Ditrich.
Baseball je náboženství Japonců
Po skončení španělské anabáze se pak přes zastávku v Praze český tým přesune už do Japonska, kam by měl odcestovat 1. března, tedy devět dní předtím, než sám vstoupí do turnaje. A že zmíněných devět dní nestráví odpočinkem, je zřejmé. Na programu je totiž hned čtveřice duelů s týmy z profesionální japonské soutěže.
Že své zápasy odehraje právě v Japonsku, vnímá česká reprezentace jako čest. Přece jen, je málo zemí na světě, které by do tohoto sportu byly tak "poblázněné", jako právě na japonských ostrovech, kde se návštěvy na stadionech pohybují v desítkách tisíc a místní hráči jsou považováni za prvotřídní hvězdy.
"Víme, že Japonci baseball milují. Profesionální ligou už se blíží kvalitě MLB. Mají to strašně rádi a i na český zápas bude padesátitisícový stadion vyprodaný. Tam je to náboženství," usmívá se Ditrich, který věří, že bouřlivá atmosféra bude i na českých zápasech. Na ně by také mohlo dorazit několik málo stovek fanoušků z Česka.
Tým samotný bude nejprve trénovat ve městě Mijazaki, až těsně před turnajem se přesune do Tokia. A tam vše vypukne. "Začínáme s Čínou, což by měl být papírově nejslabší soupeř, i když už odehrála čtyři ročníky. Austrálie je velice solidní tým a světová velmoc. V cestě za snem, to znamená postupem, pak stojí Japonsko a Korea, světové jedničky a trojky," líčí Ditrich, jak vidí soupeře Čechů na World Baseball Classic.
"Každý sen je realizovatelný. Ale neřekl bych, že je to cíl, protože cíle se mají plnit. Proto to je sen," říká Ditrich o postupu s tím, že jako reálnější úkol vidí zajištění startu na dalším turnaji. "Čtyři z pěti týmů mají automatický postup na další WBC, což bych já bral za ten cíl," uzavírá předseda Českého baseballového svazu.
Jak si Češi na World Baseball Classic povedou, budete moci od 8. března sledovat v přímých přenosech na ČT sport a ČT sport Plus, které odvysílají kompletní zápasový program z turnaje.