Z nemocného kluka sprinterskou raketou. V Ostravě poletí Noah Lyles
Z té přehršle hvězd, které do Ostravy dorazily, zřetelně vyčnívá. Nejde jen o dosahované časy – jednadvacetiletý sprinter běhá rychleji, než to v jeho věku dokázali Usain Bolt a Yohan Blake –, ale i upřímnou bezprostřednost. Noah Lyles se může v příštích letech stát atletem, který přesáhne hranice svého sportu. Přímý přenos z Kontinentálního poháru sledujte od 14:30 na ČT sport a webu ctsport.cz.
Až v nedělní podvečer vyběhnou na dráhu sprinteři, můžete se spolehnout, že aplaus bude ohlušující. Žádný jiný běh "netrvá tak dlouho": jistě, vytrvalci běhají nesrovnatelné distance, těch deset vteřin na rovince se ale natahuje a natahuje. Svět se na chvilku zastaví – sprinteři letí těžko představitelnou rychlostí, zároveň je však vidíme jako by ve zpomaleném záběru.
Proběhne představení, závodníci se začnou rovnat do bloků. Uvidíme sedm ztuhlých obličejů. Ten osmý se roztáhne do úsměvu – Noah Lyles není z těch, kteří by nechali znát nervozitu. Zaklekne, nahrbí se a po výstřelu vyrazí z bloků. Ne zrovna dvakrát rychle (start je jeho největší slabinou), ale dostatečně na to, aby neztratil kontakt. Nabere rychlost, dotáhne se…
… a nestane-li se něco nepředvídaného, v posledních třiceti metrech kolem svých soupeřů prolétne jako blesk. Nikdo dnes nemá tak drtivý závěr. Po šedesáti metrech už sprinteři dosáhnou své největší rychlosti a záleží jen na tom, kdo ji dokáže nejdéle udržet. Nikdo už v závěru nezrychluje. Noah Lyles ale dovede zpomalovat nejpomaleji.
Místo univerzity do barev Adidasu
Přitom zprvu to vůbec nevypadalo na to, že z toho nemocného malého kluka jednou vyroste špičkový sportovec. Vždyť do svých sedmi let, kdy podstoupil operaci, která mu s tím hrozným kašlem pomohla, se budil noc co noc a lapal po dechu. Záchvaty kašle byly mnohdy tak agresivní, že jej jeho matka musela odvézt do nemocnice.
Na atletický stadion si ale přesto cestu našel. Zprvu ovšem ne na dráhu: učaroval mu skok do výšky, což, jak sám přiznává, je dodnes jeho nejzamilovanější disciplína. V tabulkách najdeme, že ještě v roce 2015 pokořil 203 centimetrů. V té době už ale zkoušel i dvoustovku a zjistil, že právě ve sprintu má ještě na víc. Běhal jako blesk. Ostatní za ním vláli.
Bylo téměř hotovou věcí, že nastoupí spolu se svým bratrem Josephusem na floridskou státní univerzitu. Jenže v létě 2016 přistála na stole nabídka, kterou bylo těžké odmítnout. Adidas oběma nabídl osmiletý kontrakt a podmínky, o které se chudé rodině Lylesů – po rozvodu rodičů se o rodinu starala matka – mohlo dosud jen zdát. Nebyla to složitá volba.
Jeho kouč Lance Brauman ale přiznává, že přechod ze střední školy rovnou mezi profesionály není ničím jednoduchým. "Není to pro každého. Hodně kluků je připravených fyzicky, ale nezvládnou to ustát mentálně. On byl jedním z mála, kdo byl připraven i psychicky," říká Brauman, v jehož sprinterské skupině se připravuje i Shaunae Millerová-Uibová.
Sezona 2017 byla jako na houpačce: jednou nahoře, podruhé dole. Lyles naskočil do seriálu Diamantové ligy a hned o sobě dal vědět. Na mítinku v Šanghaji se poprvé v životě dostal pod 20 vteřin (19,90) a slavil vítězství. Byl to start jako hrom a o ještě ani ne dvacetiletém sprinterovi si začali cvrlikat i vrabci na střeše stadionu v Londýně, který v létě hostil MS.
Ovšem bez Lylese, který si v rozbězích na americkém šampionátu natáhl zadní stehenní sval. Namísto mistrovství světa, kde Ramil Gulijev vyhrál časem 20,09, následovala rehabilitace a postupné hojení zraněného místa. "Slzy se mi hnaly do očí. Rozhodl jsem se to ale neurychlit a vrátit se až v závěru sezony," líčil Lyles. A také že se vrátil. V Bruselu ve finále DL zvítězil.
"Když to zpětně hodnotím, byl to téměř ideální start mezi profesionály, jaký jsem si mohl přát. Běhal jsem skvělé časy a zvykl si na nový tréninkový režim. Také jsem se zranil, ale zase jsem z toho zjistil, co moje tělo potřebuje," vzpomíná Lyles. To všechno ale nebylo nic proti tomu, jak rychle začal běhat tento rok.
Doufám, že ještě zesílím
Výsledky hovoří jasně. Lyles je letos neporažený na dvoustovce, kde vyhrál všech pět mítinků, do kterých zasáhl, a to včetně finále Diamantové ligy v Curychu. Ne vše je ale pouze ve výsledcích – snad ještě působivější jsou časy, které mladý Lyles (legální věk pro to, aby si ve Státech mohl koupit pivo, překročil teprve před dvěma měsíci) běhá.
Dauhá (19,83), Eugene a Lausanne (19,69), Monako (19,65), Curych (19,67) – to jsou výkony jako hrom, kterým se žádný ze soupeřů nemohl rovnat. Lylesův čas z Monaka je desátým nejrychlejším všech dob. Sluší se dodat, že před svými 21. narozeninami takto rychle neběželi ani Usain Bolt a Yohan Blake, kteří drží první dva nejlepší časy na 200 metrů.
"Jsem výjimečný v tom, že mám dost vytrvalosti na to, abych svou nejvyšší rychlost dokázal udržet déle než ostatní. To je, myslím, má nejsilnější stránka. Nemám žádné obrovské svaly, takže těch prvních pár kroků je pro mě těžších než pro kluky, jejichž tělo se už víc vyvinulo. To ale chce čas, nejde to urychlit," přemítá Lyles. "Musím doufat, že ještě zesílím," dodává.
Na dvoustovce ale už nyní létá a nelze se ubránit dojmu, že právě on se stane čtvrtým mužem, který se podívá pod 19,50 (zatím to dokázali pouze Bolt, Blake a Michael Johnson). "Má skvělé předpoklady a styl, zejména v závěrech běhů. A navíc nepanikaří. Běží si zkrátka svoje, což u mladých sprinterů není úplně zvykem," říká kouč Brauman.
Noah Lyles si už vysloužil srovnání s Usainem Boltem – a nejen díky své rychlosti. Atletika je v jeho podání také jedna velká show. Na dráhu už vyrazil v ponožkách se symboly Star Wars, po svém vítězství zase třeba neváhal a předvedl salto vzad, připraveny má též vždy efektní pózy a grimasy. Lyles také nahrál svůj rapový track Speed Racer, v němž vysvětluje: "Rychlost je mojí největší závislostí / pořád jí nemám dost."
Běhá dobře na to, že má příšerné starty
Co je pro soupeře horší, Lyles se nesoustředí pouze na těch dvě stě superrychlých metrů – vítězit chce i na poloviční trati, což se mu už nezřídka daří. V letošní sezoně běželi stovku rychleji pouze krajané Christian Coleman, který vyhrál v Bruselu za 9,79, a Ronnie Baker (9,87). Lylesova nejrychlejší stovka měřila devět vteřin a osmaosmdesát setin.
Vyvolalo to debaty, jestli se může stát nejrychlejším na obou sprinterských distancích. Legendární Ato Boldon, který se po skončení kariéry stal uznávaný atletickým expertem a momentálně připravuje Brianu Williamsovou, vidí některé potíže. "Musí mít rychlejší starty, tečka. Ale na to, že je v nich tak špatný, tak zaběhnout 9,88 je fakt něco," míní Boldon.
Hned vzápětí pokračuje. "Ne každý musí být expert na rychlý start. Ale každý by měl umět odstartovat dostatečně rychle na to, aby hned neztrácel dva nebo tři kroky po třiceti metrech. A to pro Noaha není žádná novinka. Pokud se v tom zlepší, tak je z něj na stovce velká hrozba," doplňuje někdejší sprinter Trinidadu a Tobaga.
Svou rychlost už za několik hodin ukáže v Ostravě. Soudě dle sobotních štafet, v níž spolu s Michaelem Rodgersem, Yohanem Blakem a Tyquendem Tracey zdecimovali kvarteta soupeřů, k čemuž Lyles přispěl bezchybným druhům úsekem, by to měla být skvělá podívaná. Jednadvacetiletý Američan je připraven.
