Ve středu zemřel legendární diskař Imrich Bugár. Bez bližších podrobností to potvrdilo Armádní sportovní centrum Dukla, kde Bugár jako sportovec i jako pracovník mezinárodního oddělení desítky let působil. Mistru světa z Helsinek 1983 by bylo v úterý 14. dubna 71 let.
Bugár je prvním světovým šampionem v hodu diskem. Už před tím získal na olympijských hrách 1980 v Moskvě stříbro, na další olympiádu do Los Angeles kvůli bojkotu ze strany tehdejšího komunistického Československa nesměl. V roce 1982 se stal Sportovcem roku, šestkrát byl vyhlášen nejlepším československým atletem roku. Loni v prosinci získal společně s koulařkou Helenou Fibingerovou Cenu Emila Zátopka pro sportovní legendy.
„Myslím, že Dukla neměla věrnějšího ‚dukláka‘. Byl na svůj klub hodně pyšný,“ uvedl na webu Dukly její ředitel Pavel Benc. Vrstevnice Helena Fibingerová a Jarmila Kratochvílová vzpomínaly na legendárního diskaře především jako na skvělého kamaráda. „On byl vrhač a na soustředěních jsme bývali spolu, jak v Nymburku, tak především v zahraničí. Byla vždycky legrace. On byl neuvěřitelně pozitivní člověk,“ řekla Fibingerová.
„Je pravda, že v něm ztrácím velkého kamaráda. Byl u všech mých velkých výher. Strávili jsme spolu spoustu času na soustředěních. Byl i u zrození mého světového rekordu. Byli jsme spolu, když jsme se dozvěděli, že nemůžeme odjet na olympijské hry v roce 1984. Je to velká část mého života,“ vzpomínala Kratochvílová.
„Vždycky to bude ‚Bugy‘, jinak jsme mu ani neříkali. Budu si ho prostě pamatovat tak, jaký byl. Úžasný člověk, veselý. Atletika v něm ztrácí velkého člověka, protože on byl součástí těch dalších závodů, kde už nezávodil, jen se zúčastňoval. Vždycky vidět ‚Bugyho‘ bylo pro mě ctí,“ doplnila Kratochvílová, která získala Cenu Emila Zátopka v roce 2013.
K disku se Bugár dostal poté, co při házené zranil brankáře ranou do kotníku a pak se bál vystřelit. U atletiky jako sportovec zůstal 21 let, pak dalších 30 let působil na Dukle v oddělení zahraničních styků. Jeho výkon 71,26 metru je dodnes platným národním rekordem a řadí ho na dělené 16. místo historických tabulek.
Nucenou neúčast na Hrách v Los Angeles nesl těžce, protože měl tehdy v olympijské sezoně skvělou formu. „Jako nejlepší diskař na světě jsem nemohl bojovat o zlatou olympijskou medaili, i když jsem na to měl. Čtrnáct dní po olympiádě přijeli finalisté do Bruselu na závody, tehdy to bylo Grand Prix. Tam jsem jim dal pět metrů,“ litoval loni Bugár. Přenos olympijského finále sledoval v okně svého panelákového bytu v Libuši, kam si položil matraci. Díval se na německou stanici ZDF a vypil při tom lahev vodky.
Musel pak odjet do Moskvy na hry Družba, které byly pro sportovce socialistických zemí „náhradní“ olympiádou. Kvůli přesunu diskařské soutěže ze soboty na pátek, o kterém nevěděl, nebyl připravený a skončil čtvrtý.
Vedle světového zlata z Helsinek získal Bugár ještě evropský titul v Athénách 1982 a bronz na ME v Praze 1978. Na olympijských hrách 1988 v Soulu byl vlajkonošem československé výpravy. Naposledy pod pěti kruhy startoval v Barceloně 1992, kde už zároveň trénoval tehdejšího olympijského vítěze v desetiboji Roberta Změlíka. Sportovní kariéru ukončil v roce 1995.
Vedle zaměstnání na Dukle působil také v Českém klubu olympioniků. V roce 2013 se zúčastnil televizní taneční soutěže StarDance.
