Zemřel olympijský vítěz ve vzpírání Ota Zaremba

„Patřil k absolutním legendám československého vzpírání a navždy zůstane součástí jeho historie,“ uvedl vzpěračský svaz. Soutěže pod pěti kruhy byly tehdy zároveň světovým šampionátem, Zaremba si tedy v Moskvě připsal i tituly mistra světa v dvojboji a trhu, v nadhozu přidal stříbro.

Druhý skončil ve své silnější disciplíně trhu i na MS o rok dříve v Soluni, kde získal stříbro v trhu a ve dvojboji byl čtvrtý. Vedle tří mistrovství světa startoval i na čtyřech evropských šampionátech, kde jeho maximem byl bronz v trhu ve Vitórii v roce 1984.

Rodáka z Karviné přivedl ke vzpírání v 15 letech jeho bratr Miloš. Po vojenské službě v Rudé hvězdě Praha se vrátil do Baníku Havířov, kde se ho ujal trenér Emil Brzóska. Na hrách v Moskvě, ačkoliv je poznamenal bojkot západních států, s ním nikdo příliš nepočítal.

Favoritem celé soutěže byl domácí borec a původní sovětská dvojka Igor Nikitin, jenž v nové olympijské hmotnostní kategorii do 100 kilogramů nahradil Davida Rigerta.

Zaremba získal už v trhu na Nikitina výkonem 180 kg dvouapůlkilogramový náskok a v nadhozu si postupně zlepšil osobní rekord na 205, 210 a 215 kilo. A protože Nikitin na 220 kg selhal, senzace byla na světě.

V roce 1981 Zaremba čtyřikrát překonal světový rekord, ale na MS v Lille si vykloubil pravý loket a musel na operaci. Kariéru ukončil kvůli zdravotním problémům v roce 1987 a přes pozdější přiznání k užívání steroidů ale odmítal, že by potížemi byl doping.

„Když o něco šlo, trénoval jsem až do úmoru. Dal jsem do toho všechno. Je to obrovská dřina a nese to s sebou i následky,“ řekl. Po dopingovém přiznání se rozhádal s trenérem Brzóskou.

Po konci kariéry nastoupil vyučený důlní zámečník na šachtu, po odchodu z dolu zasklíval okna, pracoval v bezpečnostní agentuře a pustil se neúspěšně i do podnikání.

Po vážné autonehodě v půli 90. let žil jako nezaměstnaný jen z částečného invalidního důchodu, takže musel prodat olympijské zlato. Nějaký čas také vedl v Horní Suché vzpěračskou školu.

Zaremba byl jedním ze tří českých vzpěračů, kteří vybojovali olympijské zlato – a navíc posledním. Prvním olympijských vítězem se v roce 1932 stal na hrách v Los Angeles Jaroslav Skobla, který opanoval kategorii nad 82,5 kilogramu zlatou medaili.

V roce 1964 na něj navázal Hans Zdražila, který vybojoval zlato ve střední váze do 75 kilogramů v Tokiu. Když se pak na sklonku milénia volil nejlepší český vzpěrač 20. století, bylo zřejmé, že se jím stane jeden ze tří olympijských vítězů. Nakonec volba padla na Zdražilu.