Video nelze z licenčních důvodů přehrát
Následuje
Touchdown

Špotáková se loučí. Legenda potvrdila konec kariéry

Česká oštěpařská legenda se loučí s velkou atletikou. Dvojnásobná olympijská vítězka a světová rekordmanka Barbora Špotáková oznámila, že končí kariéru. Jejím posledním závodem se tak stalo finále Diamantové ligy v Curychu, kde byla pátá.

Video nelze z licenčních důvodů přehrát
Špotáková se rozloučila s bohatou kariérou

"Každá pohádka má svůj konec a tahle pohádka má nádherný happy end," poznamenala bronzová z nedávného evropského šampionátu.

V pokročilém sportovním věku už je pro ni příprava náročná. "Tělo už si stěžuje. Nějakou dobu mi nadává, že bych se k němu měla chovat líp," řekla.

Video nelze z licenčních důvodů přehrát
Bronzový hod Barbory Špotákové

Trénink už byl bojem o to, aby se udržela zdravá. "Pořád se člověk hlídá, aby ho někde nepíchlo, už to není ta zábava. To říkal i Usain Bolt, když končil. Zjistila jsem, že už je pro mě větší zábava koukat na ty moje kluky, jak sportují, než když sportuju sama," svěřila se.

Ve čtvrtek v Curychu se jí při rozcvičení ozvala achilovka, takže nemohla podat maximální výkon. "Byla jsem naštvaná. Říkala jsem si, proč se mi to muselo stát před posledním závodem. Zase bez nohy 59 metrů docela jde," poznamenala.

Podívejte se na dosud platný světový rekord Barbory Špotákové:

Soupeřky věděly, že končí. "Teď je to jiné než dřív, kdy byla velká rivalita. Moc se neháže. Je nás tam taková grupa, ze které jedna může vylítnout. Objímaly jsme se a bylo to hezké. Jsme kamarádky napříč generacemi," pochvalovala si.

Prozradila, že se vítězstvím na Diamantové lize rozloučila s kariérou Američanka Kara Wingerová, která se v červenci díky světovému stříbru dočkala v 36 letech první medaile z vrcholné světové akce. "Je to moje dobrá kamarádka. Byly jsme spolu v úterý před Curychem na večeři. Tohle byl její rok a ona si to moc zaslouží," řekla Špotáková na její adresu.

Nyní se chystá věnovat rodině a pracovat na Dukle s mladými atlety. "Teď bych si chtěla hlavně odpočinout, protože takhle unavená jsem nebyla ani nepamatuju. Moji blízcí se o mě poslední závody už báli. Chtěla bych docela klid. Vždycky jsem byla člověk, který věci plánoval a dělal s rozmyslem. Musí to chvilku doznít. Všechno má nějakou setrvačnost," dodala.

Jak šel čas s úžasnou Barborou Špotákovou

Špotáková začínala jako vícebojařka a na oštěp se začala specializovat na radu Jana Železného v roce 2002. Český rekord poprvé překonala o čtyři roky později výkonem 66 metrů.

První medaili na velké akci vybojovala na ME 2006 v Göteborgu, kde skončila druhá. O dva roky později slavila první olympijský triumf a ve Stuttgartu hodila světový rekord.

Nejsilnější vzpomínka: Zázrak v Pekingu

Tehdy 21. srpna 2008, tedy v den 40. výročí invaze sovětských vojsk do Československa, Špotáková posledním pokusem překonala evropský rekord a výkonem 71,42 metru se dostala o 64 centimetrů před Abakumovovou. "V tu chvíli, kdy jsem to hodila, jsem věděla, že to nic nepřebije. To se tehdy stal zázrak," vzpomínala na rozlučce s kariérou.

Před olympiádou už měla Špotáková stříbro z ME 2006 a byla mistryní světa z Ósaky 2007, ale až vypjatý souboj pod pěti kruhy jí zajistil nejen v Česku všeobecnou popularitu. "To mělo obrovský dosah. Pochopila jsem, co dokáže udělat sport, co dokáže přenášet za emoce. Lidi si pamatují Peking 2008, pořád mi to připomínají. Byl tam ten finský komentář mého hodu, píseň Čtvrtá sestra od Tří sester," vykládala.

I soupeřky se k ní v Pekingu chovaly jinak. "V roce 2007 mi Němky nepodaly ruku a tam mi strašně fandily, protože věděly, že jako jediná můžu tu Rusku porazit a že ona není čistá jako lilie," doplnila Špotáková. Z atletických statistik už tento souboj není možné vyčíst, protože Abakumovová byla později usvědčena z dopingu a o stříbro přišla.

V roce 2010 ukončila po 11 letech spolupráci s trenérem Rudolfem Černým a přešla do tréninkové skupiny Železného. Po diskvalifikaci Abakumovové kvůli dopingu dodatečně získala zlato z MS 2011 v Tegu.

Díky trenérům

"Ruda Černý mě naučil, jak vybruslit z extrémů. To mě strašně posilovalo. Medailí mám s ním nejvíc. Pak Honzovi Železnému, který je osudový člověk. Obdivuju, že se mi začal věnovat, když byl sám aktivní," vyprávěla Špotáková. Poslední tři roky strávila s Janem Tylčem. "Děkuju mu za trpělivost a pohodovou přípravu. Za trpělivost se mnou, s rodinou, s dětmi. To by žádný trenér z předchozích nezvládl. Byly to asi nejhezčí tři roky tréninku, co jsem kdy měla," ocenila.

Po úspěšné olympijské obhajobě v Londýně 2012 kvůli těhotenství přerušila kariéru, k závodění se vrátila už 113 dní po porodu v září 2013. V následujícím roce se pouze jednou neradovala z prvenství, ovládla Diamantovou ligu a díky titulu mistryně Evropy přidala do své sbírky poslední chybějící zlato z velké akce. Na konci roku se kvůli odlišnému názoru na koncepci přípravy rozešla s trenérskou skupinou Jana Železného.

O dva roky později se v Londýně podruhé stala mistryní světa, navíc popáté v kariéře ovládla seriál Diamantová liga. Na začátku roku 2018 kvůli těhotenství podruhé přerušila kariéru, ale už pár měsíců po porodu se vrátila k plnému tréninku.

Pět nejdelších hodů kariéry (pořadí v historických tabulkách):

72,28 - 13. září 2008, Stuttgart (1.)

71,58 - 2. září 2011, Tegu (3.)

71,42 - 21. srpna 2008, Peking (6.)

69,55 - 9. srpna 2012, Londýn (15.)

69,45 - 22. července 2011, Monako (18.)

Chtěla se loučit o olympijských hrách v Tokiu. Hry ovšem byly kvůli koronaviru o rok odloženy a nakonec se konaly v bublině bez diváků, takže Špotáková postrádala olympijskou atmosféru a vypadla v kvalifikaci.

Před startem letošní sezony oznámila, že bude její poslední, plánovaně vynechala mistrovství světa a soustředila se na evropský šampionát v Mnichově, kde vybojovala bronz.

Barbora Špotáková na velkých akcích

Olympijské hry:

2004 (Atény) - kvalifikace (58,20)

2008 (Peking) - zlato (71,42)

2012 (Londýn) - zlato (69,55)

2016 (Rio de Janeiro) - bronz (64,80)

2021 (Tokio) - kvalifikace (60,52)

Mistrovství světa:

2005 (Helsinky) - kvalifikace (58,74)

2007 (Ósaka) - zlato (67,07)

2009 (Berlín) - stříbro (66,42)

2011 (Tegu) - zlato (71,58)

2015 (Peking) - 9. místo (60,08)

2017 (Londýn) - zlato (66,76)

2019 (Dauhá) - 9. místo (59,87)

Mistrovství Evropy:

2002 (Mnichov) - kvalifikace (51,71)

2006 (Göteborg) - stříbro (65,64)

2010 (Barcelona) - bronz (65,36)

2014 (Curych) - zlato (64,41)

2016 (Amsterodam) - 5. místo (62,66)

2022 (Mnichov) - bronz (60,68)

Zdroj
ČTK, ČT sport

Hlavní zprávy

Nejčtenější články