Splnila jsem Lukášův rozkaz, tak to doma chodí, vyprávěla Špotáková o medailovém pokusu
Oštěpařka Barbora Špotáková v sobě znovu probudila závodnici a rok, v němž jsou mladšímu z jejích dvou synů čtyři roky, ozdobila cenným kovem. Právě svým dětem, které ji poprvé na velkém závodě sledovaly přímo z tribuny, chtěla ukázat bojovnost. A šestým pokusem splnila pokyn svého partnera Lukáše, aby se dostala na druhé místo před Maďarku Réku Szilágyiovou.
Když nastupovala k závěrečnému hodu, byla čtvrtá. "Posunula jsem si o stopu rozběh, abych to mohla trochu dodělat. Nebylo to zdaleka ideální. Ale vzpomněla jsem si, že tam mám obě děti a že jim musím ukázat, jak se bojuje. A ono to vyšlo," vyprávěla světová rekordmanka po své jedenácté velké medaili.
Podpora rodiny pro ni dnes hrála mimořádnou roli. "Přišel Lukáš a říká: 'Musíš přehodit tu Maďarku. Musíš.' Maďarku? Jo jo, aha, dobrý.To jsem věděla, že má 60 a půl. Tak jsem splnila jeho rozkaz, tak to doma chodí," povídala dvojnásobná olympijská vítězka.
Nevěřila by, že se může znovu vyšvihnout až k medailovým pozicím. "Jak jsem říkala, žádné scénáře, očekávání, nic. Ale jak jsem viděla, že holky hážou takzvaně tužku, tak mě to namotivovalo," řekla. Dlouho v sobě neprobudila takovou závodnici. "Myslím, že to je fakt dávno. V Londýně 2017," připomněla šampionát, kde získala světový titul.
Tehdy byly jejímu staršímu synovi Jankovi čtyři roky, teď je stejně starý mladší Darek. "Vlastně tohle je první medaile po narození Darečka, první s dvěma dětmi, po tom, co jsem je sama učila doma. Loni to bylo těžké. A letos tohle odpadlo, Dareček je větší," přiblížila, proč má jednodušší podmínky pro přípravu.
V neděli to bude přesně čtrnáct let od jejího triumfu na olympijských hrách v Pekingu, kde posledním hodem 71,42 metru překonala na čtyřicáté výročí vpádu ruských vojsk do Československa Rusku Marii Abakumovovou. Ta sice později kvůli dopingu o olympijské stříbro stejně jako o další medaile přišla, ale tento příběh v paměti sportovních fanoušků zůstává. "To už mi holky připomínaly. A pršelo stejně. Já potřebuju déšť," zamyslela se Špotáková, z odpolední průtrže mračen ale nadšená nebyla. "Já jsem celé odpoledne myslela na to, že brutálně leje. Teď sem za mnou moji fanoušci pojedou, mají lístky mimo tu střechu...," prozradila jednačtyřicetiletá závodnice.
Její trenér měl pro štěstí u sebe starý americký desetník z roku 1986, který Špotáková našla při pátečním rozcvičení na rozběžišti oštěpu. Před závodem viděla duhu, která se za ustávajícího deště klenula nad Olympijským stadionem. To české veteránce dodávalo optimismu. "Já to tušila, úžasné," zasnila se.
Oslava přímo v Mnichově bude složitá. "Je tu hrozně moc lidí, to bude asi těžké si někde sednout a sejít se dohromady. A mám tu malé děti, já nejsem ta, která je tahá po hospodách do rána. Zítra bude slavící den spíš. Zazpíváme si, dáme nějaké pivko na hotelu a půjdu dát děti spát," usmívala se Špotáková.
