BLOG: Medaile u nových adresátů? Aneb když je spravedlnosti učiněno zadost
2038 atletů z 203 zemí. Velké sportovní výzvy, emoce, fair-play. Mistrovství světa pořádá poprvé v historii Velká Británie a Londýn jistě nebyl zvolen náhodou. Organizátoři se mohou opřít o to hlavní – skvělou infrastrukturu s obrovským parkem ve Stratfordu a monstrózním stadionem, který přesně před pěti lety hostil výtečné letní olympijské hry.
Svou zásluhu na tom bezesporu má nynější prezident Mezinárodní atletické federace IAAF, Lord Sebastian Coe, dvojnásobný olympijský vítěz z patnáctistovky a taky miláček Britů. "Londýn je místo, kde nám nejlepší sportovci své generace ukážou, proč je atletika olympijským sportem číslo jedna," prohlásil při zahájení.
Jenže, či spíše právě proto, moc dobře víme, že ani atletice se nevyhýbá doping. Bylo tedy více než sympatické, jak se Coe a další vyrovnali s přerozdělováním cenných kovů, které vzešly po letech z diskvalifikací výsledků původních – dopujících – medailistů.
S nadsázkou řečeno, chvílemi to až vypadá, že by vedle mistrovství světa mohl paralelně existovat i samostatný dlouhý medailový ceremoniál. Byla by to ale chyba. Ochudit nové majitele placek o tak úžasnou atmosféru?
A tak se hned ve čtyřech dnech v britské metropoli udělovaly (nebo udělovat budou) medaile zpětně. Nic v tichosti, za zavřenými dveřmi a s rozpačitými, až trpkými úsměvy.
Jako by Coe a další ukazovali: "Makáme na tom, aby byl stůl opravdu čistý. Za nic se neschováváme." Na olympijském stadionu to tak byly ceremoniály v balíčku all-inclusive. Nechyběly národní hymny, vlajky, ovace diváků. Škoda jen, že to takhle nemohlo být rovnou napoprvé.
Ostatně doping vypovídá předně o hříšnících samotných, takový novopečený mistr světa ze stovky Justin Gatlin by mohl o svém cejchu napsat knihu. A když i Coe z jeho vítězství nehýří nadšením, to je co říct.
Loňské odhalení státem řízeného dopingového systému v Rusku asi čekal kdekdo, ostatně i tady se bavíme o Ruskách: Anastasiji Kapačinské či Antonii Krivošipkové.
Pozvání do Londýna každopádně přijalo hned jedenáct individuálních atletů, k tomu dalších pět týmů, u kterých se revidovaly výsledky z běhu na 4x400 metrů. To vše ze světových šampionátů 2007, 2009, 2011 a 2013.
Měřeno pocitovým decibelometrem, absolutně největší potlesk vestoje sklidila za zlato z MS v Tegu bývalá britská vícebojařka Jessica Ennis-Hillová, která stála na stupních vítězů těhotná. Hodně silný moment.
"Nehledě na národnosti, všichni čistí atleti musí slavit s nimi. Jsem rád, že se jim dostalo pocty za jejich úspěchy. A existuje lepší způsob než s jejich hymnou a před vášnivými atletickými fanoušky na mistrovství světa?" ptal Coe. Ne, asi vážně neexistuje.
