Atletika a rodina. Mo Farah dá sbohem dráze a přiblíží se své druhé lásce
Londýn – Rodák ze Somálska závodí za Velkou Británii a žije život, který by se dal téměř bez nadsázky označit za splnění amerického snu. Od mládí tvrdě dřel. Nestartoval ze stejné základní čáry jako někteří jeho soupeři, přesto Mohamed Farah dosáhl na čtyři zlaté olympijské medaile. Na velké akci prohrál pětinásobný mistr světa naposledy před šesti roky v Tegu, tehdy byl na deseti kilometrech těsně druhý. Na domácí půdě v Londýně završí v boji o pátý velký double v řadě svou kariéru na dráze. Král pětky a desítky míří k maratonským výšinám. Závod na 10 km sledujte v pátek od 22:20. Přímé přenosy nabízí ČT sport a web ctsport.cz.
Miláček Británie Farah neměl cestu na výsluní lemovanou květinami. Narodil se v roce 1983 v somálském hlavním městě Mogadišu. V osmi letech se s rodinou přestěhoval do Velké Británie, kde pracoval jeho otec.
Odmala se u Mohameda projevovala láska ke sportu. Nejprve vítězil fotbal, velmi brzy však jeho nejbližší rozpoznali jeho talent. V jedenácti to všechno začalo. Učitel tělocviku ho přemluvil, aby se dal na běhání.
Zpočátku si musel přivydělávat v prodejnách rychlého občerstvení, aby měl z čeho zaplatit kvalitní trenéry. Když mu bylo dvacet, měl po několika vítězstvích v juniorské kategorii solidně našlápnuto. Ale všechno nešlo přímočaře. Na mistrovství světa v Ósace skončil na pěti kilometrech šestý, o rok později na olympijských hrách v Pekingu nepostoupil ani z rozběhu, ještě v Berlíně, kde už ve sprintech zářil Usain Bolt, doběhl sedmý.
V roce 2010 na mistrovství Evropy v Barceloně navázal na Emila Zátopka a stal se teprve pátým mužem v historii šampionátů, který dokázal vybojovat double na pětce a desítce. Vzhůru stoupal po krůčcích a těch krůčků bylo více než dost.
"Hodně lidí se mě ptá, jak trénuju a jestli dávám tréninku přednost před rodinou. Pravdou je, že někdy moje děti nechtějí jíst nebo jsou smutné, protože jim chybím. A já to nenesu moc dobře," přiznal skvělý běžec v dokumentu No Easy Mile, který vypráví příběh šampiona.
Když celá Británie sledovala skvělé Farahovo představení na Hrách v Londýně, mimochodem na stejném stadionu, kde se letos koná MS, jeho manželka Tania byla v radostném očekávání. V srpnu 2012 přišla na svět dvojčata Aisha a Amani.
"Chci vítězit, chci spoluvytvářet historii, vyhrávat pro své děti, pro svou rodinu," řekl Farah, který má ještě syna Husseina a nevlastní dceru Rihannu. Život mezi dvěma póly – sportem a rodinou, mezi dvěma odpovědnostmi.
Tokio příliš daleko
Nyní ho čeká velká zkouška. Znovu na něj bude upřen zrak milionů fanoušků a obdivovatelů, znovu bude v centru dění v britské metropoli. Oba velké závody orámují šampionát. Neděle 13. srpna by měla být jedním z velkých dnů. Pak se Farah vrhne na maraton, ale zřejmě to nebude trvat dlouho a dá vrcholové atletice sbohem úplně. S olympijskými hrami v Tokiu už moc nepočítá. Proč? "Chybí mi rodina. Děti rychle rostou. Kvůli tréninku jsem šest měsíců v roce pryč a mrzí mě, že je nevidím vyrůstat," řekl.
I když zažil už mnoho ovací, zůstává před atletikou pokorný. Nečeká, že bude hned vyhrávat. "Ani na dráze jsem se nedostal tam, kde jsem nyní, přes noc. Viděli jste mě klopýtat, končit šestý, sedmý, nepostoupit do olympijského finále. Myslím si, že na silnici to bude podobné. Bude to těžké," dodal.
