Ogrodníková házela pod prášky a nezdar oplakala, Špotáková kolegyně povzbuzovala

V prvních okamžicích to nejhůře snášela vicemistryně Evropy Nikola Ogrodníková, která obsadila jedenáctou příčku. Dvanáctá Irena Šedivá se příliš neprojevovala.

"Jsem trošku uzavřenější, vlastně jsem nic neříkala. Bára se nás snažila povzbudit, říkala, že to bude dobrý. Byla asi motivátor. Nikola plakala. Já držela emoce v sobě," prozradila Šedivá.

Světová rekordmanka Špotáková brala nezdar s nadhledem. "Já jsem řekla: 'Jde se dál.' To je hezký. Já už teda na mistrovství světa nejdu dál, to bylo moje poslední finále," vyprávěla.

"Ale já bych z toho prostě nedělala tragédii. Je to opravdu historický úspěch, že jsme tři ve dvanáctce. Věřím, že to byl špatný večer a že budou lepší. Co říct, dějí se horší věci," doplnila.

Sama tušila, že nesvede zázraky. "Já nemám naházeno, měla jsem problémy s achilovkou, celou sezonu jsem nemohla házet vůbec z plného rozběhu na tréninku a něco měnit. Vždycky jsem šla jen na závod a to prostě nejde," prozradila peripetie, které dosud tajila.

Na soustředění v Jablonci konečně byla zdravá, věřila, že se to zlomí, ale to se nestalo. "V rozhazování mi bylo jasné, že to neletí. Věřila jsem a věřila, ale prostě to nestřílelo, ty vzdálenosti jsou neúprosný."

Ale nelitovala se. Dlouho si nebyla jistá, jestli při návratu po druhém porodu bude vůbec na MS startovat. Hlavní je pro ni olympiáda.

"Vidím to pozitivně. V roce 2015 jsem byla taky devátá a ve 2016 jsem se zvedla a měla medaili. Vyhlížím olympiádu. Tenhle rok byl pro mě mazec. Proto nejsem zdrcená, je to pro mě cesta do vysněného olympijského finále," doplnila.

Na rozdíl od čtyři roky starého nezdaru v Pekingu si byla jistá, že udělala maximum, co se vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu i rodině dalo. "Proto nemusím být zlomená. Proto můžu odejít se vztyčenou hlavou."

Ogrodníková do závodu vstupovala jako třetí žena světových tabulek a jarním osobním rekordem 67,40 by vyhrála. Ale také za sebou měla sezonu plnou zdravotních problémů a výkyvů.

"Tabulkově se na to nedá nikdy spoléhat. Měla jsem zdravotní potíže, samozřejmě jsem věřila, že jsem schopná to hodit. Ale i když máte nějaké komplikace, je důležité, aby tomu člověk věřil, a to je klíč pro velké závody," řekla devětadvacetiletá atletka.

I v Dauhá se jí ozvala problematická záda a musela si vzít lék na bolest. "Ale já jsem to nevnímala, jak je člověk v tom adrenalinu. Věděla jsem, že je to jenom maso, co mě bolí, že se s tím nemůže nic stát. Byla jsem připravená, že se klidně zlomím napůl, když budu bojovat o přední příčky," popisovala.

K boji o přední příčky ale měla daleko, nepotkala se s technikou. První pokus proběhla, protože se ocitla příliš blízko čáry a stejně by přešlápla. Pak posunula rozběh, ale oštěp neletěl.

"Nohy jsem měla o dost lepší než v kvalifikaci, to na mě působila hodně ta nervozita. Teď už to bylo uvolněnější. Ale jak mívám dobrý vršek, teď byl naopak špatný, protože ty rány byly hrozně krátké. Potřebovala jsem to víc natáhnout dozadu na sebe, aby to někam letělo. Z té krátké rány se nedá hodit," vysvětlovala.

Šedivá měla splněno už postupem z kvalifikace, ale ve finále chtěla předvést lepší výkon než 55,86, čímž zaostala o více než pět metrů za osobním rekordem.

"Byla jsem špatná a nevím proč. Těšila jsem se, ale prostě mi hrozně došlo. Tohle musím zlepšit, aby mi příště, když dostanu takovou příležitost, nedošly síly. Nebyla jsem schopná běžet. Chtěla jsem, byla jsem soustředěná, nebyla tak rozklepaná jako při kvalifikaci, ale možná to bylo i psychické," přemítala.