Stříbrný a extrémní návrat. Bylo to emotivnější než v Riu, říká olympijský vítěz Tóth
Nejdelší závod tentokráte nevyhrál, ale v cíli slovenský chodec Matej Tóth zářil, jako kdyby mu patřil celý svět. V rozpálených berlínských ulicích si došel na mistrovství Evropy pro stříbro, přitom před rokem pomalu ztrácel šance na návrat k vrcholné atletice. Kvůli nesrovnalostem v biologickém pasu musel vynechat po olympijském triumfu světový šampionát v Londýně. Nevzdal se a litovat rozhodně nemusí.
"Bylo to velmi těžké období. Na osm měsíců jsem vypadl ze sportu, z toho jsem měl čtyři měsíce pozastavenou činnost," líčil dobu temna ve studiu České televize pár hodin po padesátikilometrovém závodě Tóth.
"Byl jsem znechucený, ztratil jsem veškeré iluze, že sport je čistý. Když člověk dělá všechno tak, jak má, a někdo ho křivě obviní, tak jsem si říkal, že už to nestojí za to a se sportem nechci mít nic společného."
Chmurné časy překonal také díky podpoře blízkých i slovenského atletického svazu. "Byl jsem zlomený, když jsem si myslel, že celá moje sportovní kariéra jde z vrcholu olympijského zlata do ztracena. Vrátil jsem se zpět, na vrcholu a s úžasnými pocity. Bylo to asi to nejemotivnější, co jsem zažil, možná více než olympiáda v Riu," prohlásil s širokým úsměvem.
Věřit v návrat nepřestal. Návrat mezi elitu na vrcholné atletické akci to byl obzvláště náročný. Teplota pomalu ale jistě šplhala v centru Berlína nad 30 stupňů Celsia. "Dnes to byl pro mě možná největší extrém, který jsem kdy zažil. I v Riu to bylo snesitelnější," podotkl Tóth.
Závod rozešel s úmyslem jít v co nejrovnoměrnějším tempu. Dařilo se, ale chvílemi to vypadalo, že na cenný kov nedosáhne. Ve vzrůstajícím horku ho nejprve předstihl pozdější vítězný Ukrajinec Marjan Zakalnickyj a deset kilometrů před cílem ho z medailových pozic odsunuli Bělorus Dmitryj Dzjubin a Nor Havard Haukenes.
V závěru se ukázaly Tóthovy zkušenosti. "Na 40. kilometru jsem myslel, že už nemá smysl bojovat o medaili, chtěl jsem to jen přežít. Nechtěl jsem ale rezignovat, věděl jsem, že závod se může vyvíjet různě," přiblížil pětatřicetiletý slovenský hrdina.
A vyvíjel se pro Tótha nadmíru příznivě. Jeho finiši odolal jen Zakalnickyj. Zlato to nebylo, ale důvod k úsměvům a pocitu bezbřehé radosti? Jednoznačný.
