Když člověk přestane poslouchat své tělo... Nešlo to, litoval Vadlejch
Bylo to jiné finále než to londýnské. Tehdy se ze zlata radovalo Německo, ale čeští oštěpaři se vypjali ke svým osobním maximům a brali další cenné kovy. Tentokráte už zůstalo u dominance jedné země – v Berlíně té domácí. Češi se marně pokoušeli najít loňskou lehkost. Bronzový z mistrovství světa Frydrych třikráte hod pokazil. A Vadlejch nenavázal na skvělé výkony z první poloviny sezony. Výsledek neveselý – osmé místo. Důvod? Neuposlechnutí náznaků, které tělo s předstihem hlásilo.
"Bude to o těle, pokud mi bude i nadále sloužit jako teď, tak můžu být i nadále úspěšný," prohlásil Vadlejch před rokem po návratu ze stříbrného MS v Londýně.
Záludné slovo pokud. Vadlejch to odhadl přesně. "Jak finále v Berlíně bolelo? Hodně. Ale to je jedno. Hrozný pocit je ten, že celou sezonu to bylo parádní, ale tím, že člověk přestal poslouchat tělo, tak si to totálně zkazil."
Před pár týdny přišla bolest zad. A do Berlína už bylo málo času. "Rozhodlo mezidobí, kdy jsem dva týdny nemohl dělat totálně nic. Jak jsem ležel, zmizela spínavost, ta síla. A nenaskočilo to zpátky," posteskl si Vadlejch. "Nešlo to. Ať jsem dělal, co jsem dělal," prohodil.
Jako by padl na oba Čechy ve finále stín osudu jejich trenéra Jana Železného. Tomu se také na ME nedařilo a v jinak neprosto skvělé sbírce mu evropské zlato chybí. Byl jen dvakrát bronzový. Ovšem co by i za tyhle dary jeho svěřenci v berlínském finále dali.
Na první místo před rokem v Londýně chybělo málo. Vadlejch předvedl hod dlouhý 89,73 metru a za vítězným Vetterem zaostal jen o 16 centimetrů. Teď mu na titul kontinentálního šampiona zbývalo propastných téměř devět metrů.
Vadlejch musel hledat paralelu jinde – s olympijskými hrami před dvěma lety. "Trošku mi to připomínalo Rio, kdy jsem také měl pocit, že nehážu špatně." Ale výsledek z toho byl totožný, osmé místo.
Němci dominovali, i když se Vetter trápil
Soutěž v Berlíně začala zostra. Estonec Magnus Kirt překonal pětaosmdesátimetrovou hranici, za což nakonec získal nečekaný bronz. Čtvrtý v pořadí Vadlejch počechral jen osmdesát metrů. Pohříchu bylo 80,64 metru jeho maximem.
Ne a ne se naplno chytit mistr světa Johannes Vetter, který se na své poměry pomalu přibližoval jen 83 metrům. Zato jeho reprezentační kolega Andreas Hoffmann do toho práskl a bylo z toho 87,60. Thomas Röhler ho napodobil a překonal osmaosmdesátku. Pak se ještě skoro o metr a půl zlepšil a bylo hotovo.
Devadesátka sice nepadla, přesto byli domácí fanoušci z titulu i stříbra nadšeni. A nejen fanoušci. Röhler se radostí osvěžil ve vodním příkopu, kudy před chvílí proběhli vytrvalci na tříkilometrové trati.
A před Vadlejchem teď stojí palčivá otázka, co se sezonou. "Musíme se zamyslet s trenérem, co dál. Jestli tělo dát do kupy nebo potrénovat. V takovém stavu by se mi ani nechtělo házet," podotkl posmutněle.
