Je to šílené, největší okamžik mého života, řekl Warholm po fantastickém rekordu
Světový superrekord, který překonal jakákoliv očekávání, vytvořili běžci ve finále běhu na 400 metrů překážek. Karsten Warholm poprvé v této disciplíně pokořil hranici 46 sekund a na tiskové konferenci pak uznal, že tohle si nepředstavoval ani v nejdivočejších snech. Druhý Američan Rai Benjamin byl zklamaný, protože ani čas o 53 setin horší než starý světový rekord mu nestačil na zlato.
"Tohle byl pravděpodobně ten nejlepší závod olympijské historie. Žádný závod se nedá přirovnat k tomu, co jsme dokázali," řekl Benjamin. V cíli byl zklamaný. "Mám medaili, ale prostě bolí, že jsem prohrál," litoval s tím, že by nevěřil, že čas 46,17 nemusí stačit na vítězství. "Kdyby by mi to někdo před závodem řekl, tak bych ho asi zbil," prohlásil.
Když se podíval na tabuli, nevěřil vlastním očím. Dvojnásobný mistr světa Warholm předvedl výkon z jiné planety. Na hladké čtvrtce by na olympijských hrách zaostal jen o tři desetiny za postupem do semifinále. Překonal vlastní světový rekord o 76 setin sekundy, což je v této disciplíně největší skok od roku 1956, kdy Glenn Davis ubral devět desetin.
Po devětadvaceti letech viděly olympijské hry znovu rekordní závod. V Barceloně 1992 zaběhl Američan Kevin Young čas 46,78, který byl světovým rekordem až do letošního července, kdy ho Warholm překonal o osm setin. Jen pět závodníků v historii včetně dnešního bronzového medailisty Alisona dos Santose z Brazílie se dostalo na 400 metrů překážek pod 47 sekund, Warholm nyní odskočil o sekundu níž.
"Je to šílené. Rozhodně největší okamžik mého života. Je v tom všechno, všechny ty hodiny práce a všechno, pro co já a můj trenér pracujeme," řekl Warholm.
Titul olympijského šampiona byl posledním, který Warholm ještě neměl. "Zlatá olympijská medaile je něco, o čem každý mluví. Věděl jsem, že tenhle závod bude nejtěžší v mém životě, ale byl jsem připravený. Nedotkl jsem se jediné překážky a ještě jsem našel další síly v rovince, takže wow," liboval si.
Vidina životního úspěchu mu nedávala spát. "Strávil jsem tisíce hodin tím, že jsem o tom přemýšlel. Snil jsem o tom jako šílenec. Pořád jsem přemýšlel jen o tomhle, prostě přidat poslední medaili do kolekce. Měl jsem zvláštní pocit v hrudníku, takový, jako když jste nervózní. Pomyslel jsem si, že tohle je pocit, který jsem míval jako šestiletý kluk. Jako starší už jsem ho neměl, až zase včera," svěřil se pětadvacetiletý Nor.
O rok mladší Benjamin cítí, že v dnešním superrychlém běhu udělal nějaké technické chyby, a už zbrojí na odvetu. Nejbližší velký závod bude na jeho domácí půdě, protože světový šampionát se příští rok uskuteční v americkém Eugene.
