Dana Zátopková i v 95 letech stále neztrácí důvod k úsměvu

Přestože s vrcholovou atletikou začali poměrně pozdě, dohromady získali sedm olympijských medailí včetně pěti nejcennějších. Ke zlatu a stříbru z Londýna 1948 přidal Emil o čtyři roky později v Helsinkách unikátní vytrvalecký hattrick. Jeho galapředstavení umocnila vítězstvím i Dana, která na OH 1960 v Římě přidala do rodinné sbírky ještě stříbro. Kromě toho vybojovali i řadu cenných kovů z evropských šampionátů, oba rovněž překonali nespočet národních, evropských i světových rekordů.

Dana Zátopková pochází z Vacenovic u Kyjova, slováckého venkova, kde na začátku minulého století vládl krojový zvyk a nefalšovaný folklor. Po mamince zdědila zálibu v malování a hudbě. Až na gymnáziu ji zlákal tenis a později házená, díky níž nebyla poslána během druhé světové války do Německa. Ročník narození 1922 byl nacisty totálně nasazen, ale i díky sportovnímu nadání a hlavně invenci fanoušků házené z Uherského Hradiště zůstala v rodném kraji a pracovala na nádraží, které bylo pro nedaleké zbrojařské závody "kriegswichtig" - pro válečné účely důležité. V tichosti přispívala k odboji proti okupaci. Jako pracovnice vlakové služby pomáhala pašovat zbraně a střelivo pro partyzány.

K oštěpu se Zátopková dostala po válce na vysoké škole v Brně. S Emilem Zátopkem se seznámila v roce 1948 na závodech ve Zlíně, kde oba vytvořili národní rekordy, avšak napoprvé mezi nimi jiskra ještě nepřeskočila. Sblížil je až moment, kdy odhalili shodu v datu narození, a v říjnu téhož roku po návratu z olympiády v Londýně, kde Dana závodila ještě pod dívčím jménem Ingrová, se vzali.

Jejich nejslavnější sportovní chvíle přišly na následujících Hrách v Helsinkách, kde Emil během osmi dnů vyhrál závody na pět a deset kilometrů i maraton, což dosud nikdo jiný nedokázal. Jen pár minut po manželově druhém triumfu v běhu na 5000 metrů navíc řádně povzbuzená Zátopková ovládla díky vydařenému prvnímu pokusu soutěž oštěpařek. "Po maratonu už se tam i vrátný divil, kolikrát se díky nám hraje českoslovenksá hymna," vzpomínala Dana na rodinný triumf ve finské metropoli.

Dana Zátopková žila ve stínu svého muže, ale slávu mu vždy přála. "Nikdy mě to nemrzelo. Emil byl daleko lepší než já. Já byla dobrá atletka, ale ne tak vynikající jako on. Musím před ním jenom smeknout," okomentovala životní příběh fenomenálního páru v dokumentárním cyklu České televize 13. komnata. Ten odkryl i neradostné momenty z jejího života. Kvůli následkům nemoci z mládí, ze které se zotavovala více než rok a postihla ji po vítězných závodech nedaleko polských Katovic, zůstala bezdětná.

Úspěchy ve sportu a životní optimista Zátopek jí pomohli těžké období překonat a být šťastnou i bez potomků. "Ťopek mě z toho dostal, když řekl: Copak myslíš, že kvůli nám se zboří svět? Podívej, kolik je na světě dětí. Kvůli nám lidstvo nevymře." Přiznala, že kontakt s dětmi a mladými jí nikdy nechyběl. "Mýma rukama prošla spousta mladých lidí. Byla jsem jejich trenérka a dodnes se stýkáme. Jsou to moji blízcí."

Zátopek pocházel také z Moravy, narodil se v Kopřivnici. Během své kariéry překonal 18 světových a 61 československých rekordů a stal se držitelem čtyř zlatých olympijských medailí v běhu na dlouhých tratích. Z běžce s prořídlými vlasy a svéráznými tréninkovými metodami se po olympiádě v Helsinkách definitivně stal národní hrdina. Jako voják z povolání byl komunistickým režimem dosazen do několika politických funkcí, po Pražském jaru v roce 1968 byl ale ze všech pozic odvolán a musel se živit i jako dělník. Společně totiž Zátopkovi podepsali Manifest 2000 slov, a to jim na čas změnilo život.

"Ťopek se nesesypal. Říkával, že není žádná třasořitka, a navíc byl sportovec. Sedm let dělal u lopaty. Zvládli jsme to a říkali jsme si, že žijeme, a to bylo to hlavní," vzpomínala Zátopková na období minulého režimu. "Být v šuplíku nebylo až tak marné. Za dob naší slávy bylo všude pozdvižení, nemohli jsme jít ani do hospody. Kam jsme vlezli, tam nám objednávali skleničku. Se známými jsme měli tajný signál na zvonek. Můj bratr spal dvě noci na nádraží, když za mnou přijel do Prahy, protože ho neznal a my jsme mu neotvírali," popsala historku z doby, kdy byli oblíbenci všech. Zátopek později své protirežimní postoje odvolal a až do důchodu pracoval v dokumentačním středisku ČSTV.

Po převratu byl rehabilitován, u příležitostí stoletého výročí české atletiky v roce 1997 byl vyhlášen domácím atletem století a dva roky nato v roce 1999 také českým olympionikem století. Trojnásobný vítěz ankety o nejlepšího sportovce světa a jeden z nejslavnějších českých sportovců všech dob, z jehož příjmení pochází přezdívka "Ťopci", zemřel v listopadu 2000 ve věku 78 let.

Dana Zátopková jako držitelka posledního světového rekordu hozeného dřevěným oštěpem působila po ukončení kariéry jako trenérka mládeže a posléze i ústřední trenérka vrhačů. Úzce spolupracovala s Mezinárodní atletickou federací, dodnes je členkou předsednictva Českého klubu olympioniků a stále se angažuje v atletickém hnutí. V roce 1988 obdržela Olympijský řád, o 15 let později převzala státní vyznamenání, medaili Za zásluhy.

V pětaosmdesáti letech si zlomila nohu a chůze jí od té doby dělá problémy. "Člověk poznal, že je méněcennější. My sportovci to prožíváme daleko intenzivněji než lidé, kteří nikdy nesportovali." Přesto je vitální dáma stále připravena pro prezentaci sportu. "Je potřeba chodit na veřejnost a nutit lidi, aby se o sport zajímali a děti k tomu vedli," apelovala devadesátiletá Zátopková při setkání s olympioniky z Londýna na slavnostním ocenění sportovců Dukly Praha u ministra obrany Alexandra Vondry, mezi nimiž nechyběla vítězná oštěpařka Barbora Špotáková a její trenér Jan Železný.

Před rokem prodělala Zátopková komplikovanou zlomeninu nohy v krčku a několik týdnů strávila v nemocnici. Bojovala a vyhrála i tentokrát. "Měla jsem zajímavý život. Měla jsem hodně práce, úspěchů, takže si nemůžu na nic stěžovat. Naopak. Jsem ráda, že můj život proběhl takovým zajímavým způsobem," řekla před časem Zátopková.