Bolest achilovky je pryč, chuť do závodění zpět. Z ME chci medaili, hlásí Hejnová
Kvůli bolestem achilovky si dala dlouhou nucenou pauzu a nemohla vyrazit ani na olympijské hry do Tokia. Zuzana Hejnová se už ale dostává zpět do zdravotní pohody a vyhlíží další rok, kdy by se chtěla naplno vrátit. A cíle nemá malé. Dvojnásobná mistryně světa v běhu na 400 metrů překážek by na mistrovství Evropy ráda zaútočila na medaili. "Tu evropskou ještě nemám," řekla závodnice, jejíž maxima byla čtvrtá místa z let 2010 a 2012.
Bronzová olympijská medailistka naposledy závodila loni 8. září na Zlaté tretře. Po návratu ze soustředění v Jihoafrické republice, kde se chystala na olympijskou sezonu, ji rozbolela achilovka. "Tentokrát mě bolela tak, že mě vůbec nepustila do závodů," poznamenala Hejnová.
Snažila se navzdory problémům trénovat, ale stav se nelepšil a vzdala i účast na OH v Tokiu. "Kdyby byla ta soutěž jenom jednokolová, tak bych tam odjela. Možná bych i třeba postoupila z rozběhu. Ale věděla jsem, že když doběhnu, tak bych nemohla vůbec chodit. Stejně bych nemohla asi nastoupit do semifinále. To by bylo pro mě horší," svěřila se.
Chuť do atletiky čtyřiatřicetiletá závodnice ale ještě neztratila. "Ačkoliv jsem letos vůbec nevyběhla, tak příští rok jsou vrcholy, které bych ráda absolvovala. Ráda bych se připravila. Když to půjde, tak bych chtěla vyběhnout v hale, protože jsem dlouho nezávodila. Když to půjde dobře, tak by mě mělo čekat mistrovství Evropy, které bych ráda absolvovala a odvezla si i medaili. Vím, jak se v mojí disciplíně zvedla výkonnost. Je to úplně někde jinde. Ale když vydržím zdravá, tak to není nereálné," přemítala.
Měsíc před srpnovým evropským šampionátem se v mimořádně nabitém atletickém létě 2022 uskuteční mistrovství světa v Eugene. "Ráda bych tam závodila, ale mistrovství Evropy by měl být hlavní vrchol, protože bych chtěla získat evropskou medaili, kterou nemám," doplnila.
Na dovolené sledovala famózní výkony na dlouhých překážkách na olympijských hrách v Tokiu. Američanka Sydney McLaughlinová vyhrála ve světovém rekordu 51,46 před krajankou Dalilah Muhammadovou, která se výkonem 51,58 také dostala hluboko pod hranici bývalého historického maxima. Nizozemka Femke Bolová vylepšila evropský rekord na 52,03 a skončila třetí. "Přijde mi to úplně šílené, kam se to vyšplhalo. Vím reálně, že na tyhle časy nemám," řekla Hejnová, jejíž český rekord z roku 2013 má hodnotu 52,83.
V Evropě je za Bolovou konkurence přívětivější než ve světovém měřítku. Pod 54 sekund vedle mladé Nizozemky letos běžely jen Ukrajinky Anna Ryžykovová a Viktorija Tkačuková. "Ryžykovová letos vylétla. Běhá se mnou deset let a běhala pořád 54, najednou má 52,96. Ale myslím, že ta Evropa je otevřená, ty holky běhají stabilně stejně," komentovala Hejnová konkurenci na starém kontinentu.
Bolavé achilovce dopřála úplnou pauzu a uzdravila se. "Doufám, že se do toho postupně dostanu. Byla jsem párkrát klusat a je to bez bolesti," řekla. Jedná s atletickým svazem a Duklou o podpoře na přípravu na příští sezonu. "Uvidíme, jestli budu moci jet do Afriky, nebo zvolíme jinou destinaci," řekla. Sama by preferovala oblíbenou Jihoafrickou republiku. "Jsou tam skvělé podmínky a je tam (fyzioterapeutka) Anita, která se o mě postará. Jestli se chci připravit na sezonu, tak moc nevidím jiné místo, kam bych mohla odjet," uvedla.
Záležet bude na penězích, protože kvůli neúčasti na OH přišla o část podpory. Když se Her vzdávala, o ekonomických důsledcích nepřemýšlela. "Tohle jsem si moc neuvědomovala, že to souvisí všechno se vším. Myslela jsem jenom na sebe, jestli to opravdu má smysl," uznala.
K dalším olympijským hrám v roce 2024 v Paříži už nesměřuje. "Já Paříž úplně miluju, byla jsem tam třikrát na diamantovce a třikrát tam vyhrála. Ale zatím vůbec nekoukám takhle daleko, jsem realista. Už když tam tu olympiádu přidělili, tak jsem si spočítala, kolik mi bude, a říkala si, že to nejspíš nestihnu," dodala.
