Žízeň, hlad, duny. Vabroušek po pólech běžel ultramaraton i na Sahaře

Vabroušek je již svými výlety za extrémními závody, kterými si zpestřuje triatlonovou sezonu, pověstný. Před dvěma lety si vyzkoušel ultramaraton na Antarktidě a hned slavil vítězství. Na jižním pólu poté vyhrál ještě jednou, a tak dostal pozvánku i na podnik na opačné straně planety. A ani zde nedal svým soupeřům šanci.

Letos se tak rozhodl, že sníh, led a silné mrazy vymění za další extrém: horko, sucho a nekonečné množství písku v africké Sahaře. "Hlavní motivace byla to zažít a podívat se na místa, kam se běžně turista nepodívá. Když byla možnost závodit na Antarktidě, tak jsem neváhal, jelikož jsem se tam chtěl podívat. Oba závody jsem vyhrál, tak mě pozval pořadatel na severní pól. Poté jsem uvažoval co dál a přišla Sahara," řekl Vabroušek.

Tužba podívat se na největší poušť světa však byla vykoupena tvrdými podmínkami. Ultramaraton s názvem Marathon des Sables se běží v marocké části Sahary a závodnici v horku a suchu absolvují 6 etap o celkové délce 257 kilometrů.

První tři měří 40 kilometrů, následuje jedna dlouhá 84,5 kilometru. Ti, co tuto vzdálenost zvládnou rychle, mají půl dne volna. Pomalejší musí běžet přes noc. Pátá část a poslední soutěžní má délku 42,2 kilometru. Na závěr všichni účastnici odběhnou ještě pasáž společně pro UNICEF. Tato kombinace tak vytváří podnik, jenž je považován za nejnáročnější ultramaraton světa, s čímž souhlasí i Vabroušek.

"Kombinace několika dnů v extrémním prostředí, dehydratace a částečně hladu byla však tvrdá," řekl jednačtyřicetiletý Čech.

Váha mi všechno hodně komplikovala

Vabroušek nakonec v Sahaře obsadil dobrou 21. pozici, když celý závod stihl za 27 hodin 8 minut a 36 sekund. Sám ale přiznává, že oproti ostatním byl znevýhodněn kvůli hmotnosti. Zatímco ostatní běžci ze špičky vážili kolem 50-60 kilogramů, on měl o 20 více, a to mu dělalo problémy hned v několika oblastech.

"Třeba duny. Pokud má člověk kolem 60 kg a dobrou běžeckou techniku, tak je dokáže přeběhnout. Zatímco při větší váze se do nich začal bořit a musel přejít do chůze. Můj problém vůči první desítce tak byl, že jsem na pevných podkladech s nimi držel tempo. Jak se ale naběhlo do písku, tak jsem ho ztratil," přiznal.

Dalším problémem byla voda. Každý závodník dostával stejné množství tekutin bez rozdílu na hmotnost a zvyk. "Startovalo 1200 lidí, takže dávat příděly podle toho, kolik který závodník potřebuje, by bylo logistiky náročné. Pro nás větší běžce v první padesátce pořadí to však byl hlavní problém. Denně mi chyběly tak tři litry vody. Celková dehydratace se stupňovala a v poslední etapě jsem byl na pokraji sil. Byl to ale krásný zážitek a jsem rád, že jsem se zúčastnil," uznal Vabroušek.

O své zdraví ale strach neměl, i když věděl, že jeho tělo zvládá lépe chlad. Marathon des Sables se totiž běžel už po jednatřicáté, a francouzští pořadatelé tak měli všechno perfektně připravené.

"Je tam několik desítek lékařů. Mají také k dispozici několik desítek džípů a tři vrtulníky. Na kritických místech, 3–4 kilometry před checkpointem, kde člověk dostane další láhev vody, pak byli pořadatelé rozmístění v terénu. Každý účastník měl také GPS, takže ty upozornily, když jsme se přestali hýbat. Ochranou byl i fakt, že se účastnilo tolik závodníků, že byl pořád někdo na dohled. Pomoc tak byla okamžitá," přiznal.

Vabroušek si nyní od ultramaratonů a extrémních závodů dá na chvíli klid a opět se vrhl na triatlonovou přípravu, kterou kvůli přípravě na africký podnik musel zanedbat, a už v sobotu se chystá na další nejslavnější triatlonový závod Ironman, kterých v kariéře běžel už více než sto. "Musím přiznat, že návrat byl rychlejší, než jsem čekal. Loni po maratonu na severním pólu to bylo horší. Začínám se cítit celkem dobře, tak uvidíme, jak se to na Tchaj-wanu podaří," dodal.