Zahraniční experti hodnotí letní posily ze zahraničí. Trefily se Slavia a Sparta do černého?

Halil Altintop (Kaan Bayazit)

Nemyslím si, že věk je velká překážka, když je hráč dostatečně dobrý. Ale Halil stejně jako jeho bratr Hamit měli značné problémy se zraněními a fyzicky na tom ve starším věku možná nejsou tak dobře. Postupem času se zatáhl hlouběji do pole na pozici ofenzivního záložníka, přitom často hrál v Schalke v útoku. Myslím, že Danny se prosadí víc, když se vyhne zraněním, protože podle mě Halil není zase tak talentovaný. Samozřejmě má pořád čas od času naprosto brilantní momenty. Ale není to přestup, který by mě úplně vytrhl ze židle, i když musím říct, že mě docela překvapil.

Tal Ben Chaim (Michael Yokhin)

Tal Ben Chaim je rychlý hráč, má výborné technické schopnosti, a když je dobře naladěný, může se dostat za jakéhokoliv hráče. Ale problém s ním je ten, že situace na hřišti neřeší vždycky ideálně a není vždycky nejchytřejší na hřišti. A v jeho 27 letech se dá předpokládat, že zřejmě dosáhl svého potenciálu a možná už se dále nebude zlepšovat. Což znamená, že je samozřejmě velice talentovaný, ale má své limity. Navíc je zvyklý hrát v izraelské lize, která je docela pomalá i ve srovnání s českou ligou, takže jeho rychlostní výhoda nemusí v Česku být tak markantní. Ale je to talentovaný kluk a určitě může strhávat zápasy. Ale nečekal bych, že to bude nejvyrovnanější hráč a lídr.

Danny (Michael Yokhin)

Danny byl jeden z nejlepších hráčů v Rusku možná po celé desetiletí. Hrál v Rusku od roku 2005, kdy přišel do Dynama Moskva, a pak strávil deset let v Zenitu, kde byl kapitánem a idolem. Ve svých třiatřiceti letech byl poměrně kontroverzně vyštípán ze Zenitu poté, co se zotavil z vážného zranění kolene. Poté, co se vrátil, hrál v posledních dvou měsících velice dobře, byl možná nejlepším hráčem klubu na začátku tohoto roku. Tudíž není jeho chyba, že Petrohrad nepostoupil do Ligy mistrů. Většinu času jsem si myslel, že zůstane, protože stále dokazoval, že je velice dobrý. Sílu jeho charakteru potvrzuje i to, že se rozhodl dál hrát i po svém přetrženém křížovém vazu, což je v tomhle věku velice těžké. A stále dokazoval, že na to má a jeho motivace a přístup byly vždycky perfektní. Takže je pro mě celkem překvapivé, že ho Zenit pustil a zejména pak takovýmhle ostudným způsobem. Slavia tak dostává velice, velice dobrého hráče s obrovskými zkušenostmi z evropských pohárů a technicky naprosto skvělého. Má parádní přehled na hřišti, vynikající přístup a velice silný charakter. Je to velice dobrá akvizice, a ještě ke všemu po vypršení smlouvy.

Marc Janko (Fabian Zerche)

Obecně je Marc Janko hráčem, který dobře podrží míč, je výborným hlavičkářem a skvělým zakončovatelem, jedním z nejlepších, které jsme v Rakousku kdy viděli. Ale samozřejmě je velmi pomalý a není to někdo, kdo by mohl přesprintovat protivníky nebo jít do mnoha náběhů. Nejlépe se hodí do ofenzivního kombinačního stylu, kde dostane hodně šancí, a ne do týmu, který hraje na protiútoky. Ovšem myslím si, že v české lize vstřelí hodně gólů, protože v každé lize, kde hrál, nasázel hodně branek, až na Trabzonspor v Turecku, který zůstává jeho jediným nepovedeným angažmá. Ale to bylo spíš z osobních důvodů. Opravdu si myslím, že by mohl dát gól každých 90 nebo 100 minut, jak se mu to dařilo během posledních tří sezon. Je to taky skvělý člověk, hrozně skromný a chytrý. A takových ve fotbale moc není, proto skoro mimo hřiště ani nepůsobí jako fotbalista. Jsem si opravdu jistý, že jeho přestup bude úspěšný, vsadil bych si na to, že se stane nejlepším střelcem české ligy. V každém rakouském klubu kromě Salzburgu by zářil.

Semih Kaya (Kaan Bayazit)

Semih je hráč, který se na turecké scéně objevil víceméně odnikud v době, kdy ještě Galatasaray trénoval Fatih Terim. Tomáš Ujfaluši byl tehdy Kayův parťák na stoperu, byl hlavní postavou defenzivy a vedle něj Kaya vypadal mnohem lépe, než jaké byly ve skutečnosti jeho opravdové schopnosti. I díky tomu původně zanechal neskutečný dojem, protože fyzicky je to velice statný hráč, je docela rychlý a umí vyskočit vysoko. Ale po první sezoně, kdy se dostal do národního týmu a kdy Ujfaluši většinu sezony laboroval se zraněními, už to tak slavné nebylo. Nejdřív si lidé mysleli, že to je jenom pokles formy, ale pak to pořád nešlo nahoru. Jeho hlavním problémem je víceméně to, že ztrácí svého hráče a má lapsy v koncentraci. Podle mě vedle něj dlouhodobě chyběl nějaký lídr v defenzivě. Pokud někoho takového bude mít vedle sebe, tak by klidně mohl hrát velice dobře. Pokud je soustředěný, dokáže být agresivní a dobře vypichovat balony. Ale pokud ho Sparta přivádí jako pilíř defenzivy, ten přestup se jí asi bohužel nevyplatí. Dlouho byl jedním z těch hráčů v Turecku, které mají velké kluby na vysokých platech, ale nemůžou se jich zbavit. A i kvůli tomu byl tento odchod docela pozitivně přijat fanoušky Galatasaraye. Vlastně nemohli věřit svým vlastním uším, když se dozvěděli, že za něho dostali dva miliony eur.

Georges Mandjeck (Kaan Bayazit)

Už je to pár let, co hrál v Turecku za Kayseri Erciyesspor, a poté, co klub sestoupil, on odešel. Pamatuju si, že byl fyzicky silný, atletický, rychlý a dobře technicky vybavený. Ale podobně jako mnoho afrických hráčů se s míčem až moc dlouho mazlí a zkouší dlouhé přihrávky, které potom nevycházejí.

Srdjan Plavšič (Igor Mladenovič)

Plavšič už je velice zkušený na to, jak je mladý. Je mu sice teprve 21, ale už hrál pravidelně dva a půl roku v lize za Crvenou Zvezdu Bělehrad a také už si párkrát zahrál za seniorskou srbskou reprezentaci. A myslím, že Sparta je nejlepším klubem, kde se může zlepšovat, protože to je tým, kde může hrát pravidelně a kde může být svým způsobem loajální sám vůči sobě. Jaké jsou jeho slabiny? Samozřejmě je velice malý, má jenom 166 centimetrů, takže pro něj jako hráče na křídle může být slabinou jeho nedostatečná fyzická síla. Ale už ukázal, že to pro něj není velký problém, protože je tak technicky zdatný a tak rychlý, že si dokáže poradit s jakoukoliv situací. A určitě bude schopný se vypořádat s výzvami české ligy. Je to levonohý hráč, není to úplně klasický křídelník, spíš dynamický tvořivý hráč, který hraje po stranách a rád si zasekne. Nejdřív jsem si myslel, že by mohl hrát více ve středu, ale pak se potýkal s defenzivními záložníky a stopery, kteří byli vyšší a silnější než on. Takže se časem přesunul na křídlo, každopádně za mě by mohl hrát i roli desítky a může hrát všude možně v ofenzivní záloze. Vyzdvihl bych jeho přehled na hřišti, který má velmi dobrý, a jeho technické schopnosti, protože je velice těžké sebrat mu míč. To všechno z něj může udělat dobrého středního kreativního záložníka. Je to tedy celé o tom, co z něj chce Sparta mít. Byl také často skautován kluby z elitních evropských lig. Vím, že Celtic už byl velice blízko jeho příchodu. Takže to není o tom, jestli tyhle kluby přitahoval nebo ne, ale spíš o jeho fyzických vlastnostech.

Ruslan Rotaň (Michael Yokhin)

Rotaňovi už je 35, a i co se týče jeho, tak je stejně jako Danny charakterově příkladný. Je prostě fenomenální a jeho služby Dněpru byly po celá léta skvělé. V klubu v podstatě vyrostl a kromě tří let v Dynamu Kyjev tam strávil celou svou kariéru. Byl navíc kapitán a jeden z nejdůležitějších hráčů, z těch lokálních možná ten nejdůležitější. Bohužel Dněpr v podstatě zbankrotoval a letos sestoupil, takže Rotaň chtěl odejít už loni v létě, ale nevyšlo mu to. Nové dobrodružství v zahraničí si tak může užít teď, ale už si nejsem jistý ohledně jeho fyzické kondice. V Dannyho pozici tvůrce hry je věk méně důležitý než v Rotaňově pozici defenzivního záložníka či box-to-box záložníka. A ve svých pětatřiceti letech neměl moc dobrou poslední sezonu, ale to nemusela být jeho chyba, protože celý tým byl ve velice, velice špatném stavu kvůli všem problémům v klubu. Takže je těžší předpovědět, v jakém stavu bude Rotaň než Danny. Ale bude to zajímavé, protože Slavia koupila tři stárnoucí hvězdy, kromě Dannyho a Rotaně také Altintopa a není jisté, jestli hrát všechny tři ve stejné sestavě by byl dobrý nápad z fyzického hlediska.

Andrea Stramaccioni (James Horncastle)

Stramaccioni byl ještě nedávno považován za největší trenérský talent v Itálii. V Interu vyhrál soutěž NextGen, což byl předchůdce juniorské Ligy mistrů. Pár hodin poté, co jeho tým vyhrál nad Ajaxem ve finále, se stal koučem áčka Interu. A jeho první měsíce byly velice dobré, ale pak se to rozpadlo. Zčásti proto, že kádr nebyl dostatečně široký, zčásti proto, že ten kádr byl na konci svého cyklu. A v tomhle prostředí doplatil na svou naivitu a mládí – připomeňme si, že byl mladší než Javier Zanetti. A v Udine bychom mohli říct na Stramaccioniho obranu totéž. Byl to tým, který byl na konci svého cyklu, kdy se jejich úspěch docela zadrhnul. Možná jedna překvapivá věc na Stramaccionim je to, že vzhledem ke svým kořenům v mládežnickém fotbale pak nikdy moc nedokázal vytáhnout mladé hráče do áčka, což si myslím, že by mohlo být něco, co se od něj bude očekávat ve Spartě. Ale když odešel z Udine, rezignoval a zachoval si dobré vztahy s vedením. Nebyl vyhozen, jenom měli odlišnou vizi. Co se týče jeho osobnosti, je velice charismatický. Nejsem si jistý, jak moc se to projeví v Česku, protože myslím, že bude mluvit anglicky. Ale strávil nějaký čas mezi angažmá v Interu a v Udine v Los Angeles, kde podstoupil intenzivní kurz angličtiny. Je to taktik, který rád vidí nacvičené ofenzivní mechanismy z tréninků přenesené do zápasů a který klidně hraje se třemi i čtyřmi obránci, je mu to celkem jedno. Jako všichni italští trenéři bude Spartu přizpůsobovat soupeřům, na které narazí. Takže jsem zvědavý, protože se Stramaccioniho reputací, jakou má v Itálii, existovala očekávání, že by tam mohl dostat další práci.

Andrea Stramaccioni (Costas Bratsos)

V Panathinaikosu Stramaccioni tak trochu selhal. Učinil neskutečné množství přestupů, během patnácti měsíců přivedl 18 nových hráčů, nejdřív devět v zimním okně, pak devět v létě. I když tam to byla trochu složitá situace. Snažil se koupit své hráče, které znal, ale ze zimních devíti posil byly "jeho" jen tři. A žádná z nich nakonec nehrála moc dobře. Na jaře, těsně po konci zimního přestupového okna, už sportovní ředitel Leonidas Vokolos (nynější technický vedoucí Sparty, pozn. ed.) odešel s dalším ředitelem Takisem Fyssasem. Novým sportovním ředitelem se stal Gilberto Silva, ale ten skoro celou dobu nebyl v Řecku, takže všechna jednání šla podle mě víceméně přes Stramaccioniho, který si to hodně užíval. Takže se dá říct, že z letních devíti posil už většina byla jeho. Ale Panathinaikos stejně nedokázal hrát dobře a úspěšně, nehrál ani defenzivně, ani ofenzivně. Stramaccioni tak byl víc sportovním ředitelem než trenérem. Vytvořil si skvělý vztah s majitelem Panathinaikosu, a i proto mohl přivádět tolik posil a vydržel mnohem déle, než je v Řecku běžné, i když měl kolikrát hodně špatné výsledky. V prvním roce tým hrál v rozestavení 4-2-3-1, protože mu ještě zbývali hráči od jeho předchůdce, takže nemohl hrát svůj preferovaný systém se třemi obránci. Před novou sezonou pak přešel na rozestavení 3-4-2-1 nebo 3-5-2, ale výsledky se moc neměnily.