Ten, který otevřel NBA Evropanům. 25 let od tragické smrti Dražena Petroviče
Jako malý chtěl hrát v rodném Šibeniku jen proti starším klukům. Jako basketbalový reprezentant vstával před šestou ranní, a když se jeho spoluhráči trousili na snídani, vracel se už s propoceným trikem z haly, kde odstřílel stovky pokusů. Když se v Portlandu odpočívalo mezi tréninky, on zuřivě roztáčel rotoped. Když mu řekli, že musí poraněné koleno léčit dva měsíce, on se vrátil za dva týdny. Dražen Petrovič miloval basketbal nade vše. Bohužel tragická autonehoda na německé dálnici z 7. června 1993 jeho cestu k basketbalovým výšinám předčasně ukončila.
"Vůbec nevím, kde se ta jeho vášeň pro basketbal vzala. Myslím, že velký vliv na něj měl jeho bratr, který už basketbal hrál a Dražen se mu chtěl ve všem vyrovnat," vzpomíná na úplný začátek silného vztahu s milovanou hrou Petrovičova matka Biserka.
Kombinace talentu, tvrdé dřiny a ryzí lásky ke sportu. To byl Dražen Petrovič. V jugoslávské lize debutoval coby patnáctiletý. Brzy bylo všem jasné, že Šibenik nebude jeho talentu stačit. V roce 1984 po jednoleté službě v armádě přestoupil do záhřebské Cibony, ze které se záhy stal evropský velkoklub.
Dva triumfy v PMEZ či Petrovičův průměr přes 37 bodů na zápas hovoří za vše. K tomu se přidaly medailové úspěchy s jugoslávskou reprezentací. Petrovič si mohl dobrou dekádu užívat pozici nejlepšího hráče Evropy. On ale chtěl dobýt basketbalový svět a ten na něj čekal v zámoří.
Za 2 roky z náhradníka hvězdou NBA
Portland jej draftoval už v roce 86, ale Petrovič to do NBA vzal oklikou přes Real Madrid a v týmu Trail Blazers zakotvil o tři roky později. V souboru, kterému šéfoval hvězdný Clyde Drexler, se prosazoval sporadicky. Nebo jinak. On se prosazoval, ale jen když k tomu občas dostal příležitost. Frustrovaný z nezvyklé role si o svém soužení často a dlouze telefonoval s kamarádem z reprezentace Vladem Divačem, který se v tu dobu snažil podobně přesvědčit losangeleské Lakers.
"Víte, měl docela problémy s obranou. Dokonce se nám v jednu chvíli zdálo, že kdybychom místo něj dali na palubovku kužel, tak o něj by aspoň soupeř mohl zakopnout," snaží se trenér Rich Dalatri vysvětlit, proč Petrovič v úvodu své zámořské kariéry tolik nehrál.
Ale Petrovičovou nejlepší obranou byl útok. Výměna do New Jersey Nets v roce 91 mu přinesla kýžený herní prostor a chorvatský snajpr pookřál. Ze 4 bodů na zápas bylo rázem 12, z 12 bylo 20 a úspěšnost jeho tříbodové střelby se za celou sezonu (!!!) pohybovala kolem 45 %. Veškeré úsilí, které od mládí vkládal do tréninku, se zúročilo. Hodiny v tělocvičnách, stovky střel a drilů, po kterých padal vyčerpáním. Díky tomu si rychle získal respekt hráčů a trenérů v NBA.
"Byl to podle mě ještě lepší střelec než třeba Steph Curry. Jeho práce nohou, rychlost střely, tvrdost, zarputilost byly neuvěřitelné. Opravdu nerad jsem proti němu nastupoval," říká k Petrovičovým herním přednostem Reggie Miller, sám považovaný za jednoho z nejlepších snajprů v historii NBA.
Rázem byl Petrovič k nezstavení. Nasázel např. 44 bodů Houstonu, vyšlápl si také na nejlepšího hráče soutěže, když trefoval přesné střely do tváře Michaela Jordana. Liga zkrátka musela vzít Petroviče na zřetel a s ním i veškerý potenciál, který se v Evropě skrýval. "Do té doby jsme tu Evropany nechtěli. Mysleli jsme si o nich, že na to nemají, že jsou měkcí," prozrazuje Petrovičův tehdejší spoluhráč z Nets Kenny Anderson.
Po rozpadu Jugoslávie se Petrovič stal ústřední postavou chorvatské reprezentace, kterou na olympijských hrách v Barceloně dotáhl k historickému stříbru. Ve finále, které Chorvati prohráli s Dream Teamem 85:117, dokonce přestřílel všechny americké hvězdy včetně Jordana, Barkleyho nebo Magica Johnsona.
I když jeho budoucnost v NBA nebyla po sezoně 92/93 jasná a spekulovalo se o návratu do Evropy, měl hrát chorvatský virtuos ještě dlouho na mezinárodní scéně významný part. Jenže… V červnu 1993 se namísto leteckého přesunu s reprezentací z Frankfurtu rozhodl jet se svou tehdejší přítelkyní Klarou Szalantyovou autem. Ta na mokré dálnici poblíž Ingolstadtu nezvládla řízení a najela do nákladního auta. Nepřipoutaný Petrovič, který spal na sedadle pro spolujezdce, byl na místě mrtvý. Bylo mu 28 let.
Nadčasový Dražen
Dražen Petrovič by se svým stylem hry a zarputilostí nezapadl ani v současném pojetí basketbalu. Byl velmi atletický, uměl bleskově předriblovat palubovku a zakončit. V pravý moment najít volného spoluhráče, správně vyhodnotit, kdy je dobré najet a kdy zase vystřelit. A že střílel opravdu dobře a někdy i metr za tříbodovou čárou, což bylo na tu dobu vzácné. V zápase jugoslávské ligy nasázel v roce 85 Olimpiji Lublaň 112 bodů.
Byl neústupný a skvěle zvládal po otření kolem clony ve zlomku vteřiny nasadit ke střele. Z dobových záběrů to vypadá, že na hřišti snad nikdy neudělal špatné rozhodnutí. Génius. "I tak jsme mu říkali, když hrál za Real Madrid," prozrazuje Fernando Romay, který s Petrovičem ve Španělsku posbíral několik trofejí.
"Na basketbalu není nejlepší vítězství. Je to ten přenos energie mezi hráčem a fanoušky," říkával prý Dražen Petrovič.
Zkuste na to pamatovat, až budete sledovat nějaký basketbalový zápas. Dražen Petrovič se basketbalem bavil, ale záleželo mu na tom, aby se s ním bavili i diváci. Lepší důkaz o jeho naprostém zapálení pro tuto hru těžko podat.
