Světový pohár v lezení v ČR jen tak nebude, říká předseda horolezeckého svazu

Jaké jsou priority ČHS? Podpora sportovního lezení, podpora mládeže, podpora masového sportu? O co jde ČHS?

Máme čtyři pilíře. Hlavní prioritu v současné době vidím v mládeži. S mládeží je třeba pracovat mnohem systematičtěji, než jsme to doposud dělali. Horolezectví bylo považováno za sport dospělých, kteří jsou schopni zodpovídat za svoji bezpečnost. Věřilo se, že pro děti to je okrajové. Ale teď s rozvojem lezení na umělých stěnách se to posouvá a my bychom rádi pracovali s tímto trendem daleko více než v minulosti.

Další pilíř je údržba skal a ochrana přírody. V České republice jsou desetitisíce cest, na těch cestách je nějaké jištění a ČSH se stará o to, aby jištění bylo v pořádku. Aby lidé, kteří ho používají, lezli bezpečně.

Důležitou oblastí našeho soustředění je samozřejmě také sport, který je velice diverzifikovaný. Je tam lezení na obtížnost, bouldering, lezení na rychlost, skialpinismus, drytooling. Těch disciplín je mnoho. Čtvrtý pilíř se týká vzdělávání. To znamená metodika, bezpečnost, medicína a podobně.

Může ČHS považovat za svůj úspěch výkon Radka Jaroše, který nedávno zkompletoval takzvanou Korunu Himaláje? Přispěl k tomu nějakým způsobem?

Rozhodně to za úspěch považujeme. Je to takový úspěch motivační, že vůbec je možno něčeho takového dosáhnout. Ale co se týká příspěvku, tak naši reprezentanti, kteří sport rozvíjejí, pracují na jiných projektech. Radek Jaroš je takový – řekněme – osamělý běžec, který nepracuje pod naší patronací. I tak ale jeho výkon musíme hodně ocenit.

Jaké projekty momentálně zastřešujete, co se týká vysokohorského lezení?

Tam je vše velmi individuální. Máme reprezentanty, kteří jsou v této oblasti schopni dosahovat světových výkonů. Naprostá špička je Marek Holeček, který dokáže lézt těžké cesty ve velké nadmořské výšce. Nedávno byl se svým partnerem Zdeňkem Hrubých, který bohužel nedávno zahynul při posledním výstupu na Gascherbrum, nominován na Zlatý cepín, což se nám nikdy nestalo, že by náš výstup byl takto vysoko hodnocen. To jsou projekty, které se snažíme zastřešovat ve vysokohorském lezení.

Jak to funguje? Co zastřešujete, a co ne?

Dlouho jsme hledali nějakou spravedlivou cestu, protože úspěšnost projektů není úplně stoprocentní. Takže je hodnotíme zpětně. Na konci každého roku vyhodnotíme tzv. výstupy roku a ti lidé poté dostanou finanční podporu. A samozřejmě pokud potřebují nějakou další organizační podporu během roku, tak jim ji poskytujeme, ale do značné míry jedou ve své režii.

Finanční podporu? Buďte konkrétní.

Celkově na tyto projekty máme vyčleněných 240 000 korun ročně a ta podpora se pohybuje v rozmezí 8 000 až 30 000 korun. Samozřejmě když se podíváte na rozpočet takovýchto projektů, tak vidíte, že je to podpora spíše symbolická, protože ani náš svaz nedisponuje žádnými závratnými prostředky, které bychom do toho mohli dát. Bohužel, třeba bude lépe.

Kde získává ČHS prostředky?

Jednu část tvoří členské příspěvky, to je zhruba taková menší polovina. Potom máme něco od partnerů, to je zhruba 10 procent. A v poslední době máme docela výrazné dotace od ministerstva školství. Poté, co došlo k pádu Sazky, tak ministerstvo školství tento výpadek peněz do sportu částečně kompenzovalo. V poslední době dostává také prostředky od Českého olympijského výboru, to jsou peníze z loterijních sázek. 

Proč české lezení, když má mistra světa Adama Ondru, nepořádá světový pohár na území České republiky?

Je to všechno o penězích. Český trh je docela malý, sponzorské příjmy, které se dají sehnat, nejsou tak velké a uspořádat světový pohár je především finančně velice náročná záležitost. My jsme se v minulosti pokoušeli takovéto závody pořádat, vždycky to končilo velkým zářezem do našeho rozpočtu. Je to finačně náročné a domníváme se, že náš trh na to nemá dostatečnou kapacitu.

Kolik stojí světový pohár na území České republiky? Buďme konkrétní.

Pokud to má být na trochu slušné úrovni, tak je to nějakých tři sta, čtyři sta tisíc, řekněme, z našeho rozpočtu. K tomu je potřeba sehnat nějaké sponzorské peníze.

Eur?

Ne, korun.

ČSH nemá tři sta, čtyři sta tisíc korun, nebo je neumí sehnat, aby mohl uspořádat světový pohár?

Je to obtížné. Možná máte představu, že disponujeme miliony. Těmi možná disponují nějaké známější svazy, ale náš rozpočet je všehovšudy 6,5 milionu a z toho musíme uspokojit velice různorodé zájmy, které nejsou jen v oblasti sportu.