POHLED Z ANGLIE: Sparta i Slavia odstřihují odchovance. Sáček jim ale dal naději

Uplynulo padesát let od okamžiku, kdy Celtic Glasgow vstoupil do fotbalové historie. Skotové v roce 1967 porazili v Lisabonu milánský Inter a stali se prvním britským klubem, který zvítězil v Poháru mistrů evropských zemí.

Šlo o mimořádný úspěch, a to hned z několika důvodů. V první řadě vyhrál podceňovaný outsider. Pod legendárním trenérem Heleniem Herrerou totiž tehdy Inter během pouhých tří let získal dva evropské tituly a mnozí považovali la grande Inter, jak se týmu přezdívalo, za nejlepší klub na kontinentu. Do finále vstupovali jeho hráči jako jasní favorité.

Radoval se ale Celtic, jehož vítězstvím fotbal vstoupil do nové éry, které už nedominovalo taktikou svázané catenaccio. Jak ve své knize Inverting the Pyramid napsal uznávaný fotbalový publicista Jonathan Wilson: "Catenaccio neskončilo spolu s týmem Interu, byla to představa o jeho neporazitelnosti, které byl najednou konec. Celtic předvedl, že ofenzivní hra měla budoucnost." Netrvalo to dlouho a trenéři běžně používali útočnou formaci 4–2–4, z níž se později stalo 4–4–2.

Ani to ale není ten hlavní důvod, proč je triumf Celticu dodnes tak výjimečný. Lvi z Lisabonu, jak se týmu začalo přezdívat, se totiž narodili jen pár kilometrů od stadionu Celtic Park. Ať už šlo o brankáře Ronnieho Simpsona, útočníka Stevieho Chalmerse nebo kapitána Billyho McNeila, všichni vyrůstali přímo v Glasgow. Hráči navíc pocházeli z dělnického prostředí a fanoušci klubu je tak považovali za své. Tehdejší triumf Celticu zůstává do dnešního dne jednou z největších pohádek světového fotbalu.

Z fotbalu je dnes plně globalizované sportovní odvětví, a není tak moc pravděpodobné, že ještě někdy budeme svědky podobného kousku, který se povedl Lvům z Lisabonu. V České republice má ale fotbal stále velmi silné lokální vazby. Fanoušci podporují týmy z míst, ve kterých sami vyrostli. Mladí hráči zase vstupují do řad svých domácích klubů a věří v to, že z nich jednoho dne budou hvězdy. Z ochozů je sledují místní fanoušci, kteří drží palce především odchovancům.

V posledních měsících ale sledujeme trend, který tohle pouto ohrožuje. O nákupní horečce, jíž propadly Sparta se Slavií, se toho už napsalo hodně, pravdou ale zůstává, že oběťmi jejich řádění na přestupových trzích jsou především odchovanci. Své místo v sestavě musejí tito hráči postoupit slavným jménům, která přišla ze zahraničí.

Na Letné se v posledních dnech mluví o odchodu Lukáše Juliše a Václava Kadlece. Část fanoušků si z toho sice těžkou hlavu dělat nebude, nesmíme ale zapomenout, že tomu není tak dávno, co Juliš zářil na Stadio Olimpico a Kadlec terorizoval obrany soupeře a vypadal, že by konečně mohl naplnit svůj velký talent.

Navíc nejde jen o ně. Na hostování do Liberce klub poslal Matěje Pulkraba a Filipa Havelku, do Českých Budějovic se zase po úspěšném vystoupení na evropském šampionátu do 19 let stěhoval Daniel Turyna. Sparta jej raději poslala hostovat jinam, než aby Turynovi dala šanci se porvat o místo v sestavě proti Davidu Lafatovi a Marcu Jankovi.

V Edenu je situace podobná. Jaromír Zmrhal zdá se ztratil své místo v základní jedenáctce, protože Jaroslav Šilhavý preferuje rozestavení s Dannym na křídle a Ruslanem Rotaněm ve středu vedle Josefa Hušbauera. Už v loňské sezoně museli uprostřed úspěšného tažení za titulem odejít Tomáš Souček a Alex Král.

Fanoušci aplaudují zahraničním hvězdám a příchod Tala Ben Chaima a Dannyho sledovali s velkými nadějemi. Dá se tomu rozumět, kam se ale vytratilo domácí pouto, které spojuje tribuny s hráči? Slavističtí odchovanci v lepším případě sedí na lavičce, v tom horším nejsou ani tam.

A tak když se jen pár hodin před duelem Sparty s Mladou Boleslaví objevily zprávy, že by na odchodu do Zlína měl být Michal Sáček, vypadalo to na další smutné pokračování tohoto trendu. Na hřišti to ale byl jiný příběh. Stále teprve dvacetiletý hráč dirigoval svůj tým k těsné výhře 1:0.

Titulky novin křičí do světa hlavně jméno Jonathana Biabianyho, jehož dlouho natahovaný příchod byl před několika dny konečně dotažen do konce. Nenechte se tím ale oblafnout – byl to Sáček, kdo ze středu pole určoval podobu hry. Právě on také stál na počátku akce, z níž padl jediný gól utkání. S elegancí se dostal přes Marka Matějovského a poté zahrál naslepo nádherný míč na Biabianyho, který měl čas najít před brankou Davida Lafatu, jenž se hlavou nemýlil. Sparťanský kapitán oslavoval, fanoušci mluvili o Biabianyho centru, ale byl to Sáček, kdo to celé vymyslel.

"Po přípravném utkání s Vitesse Arnhem jsem se rozhodl pro jiné hráče," řekl trenér Andrea Stramaccioni, který dosud Sáčka nepouštěl do základní sestavy. "Nyní jsem ale od něho viděl úplně odlišný výkon," dodal o představení talentovaného hráče, čímž naznačil, že by Sáčkovi mohl v sezoně dávat prostor. V době, kdy rozhodují hlavně peníze a velká jména, ještě může Sáček vyzrát na svou konkurenci.

Pro pohárový koeficient to byl příšerný týden (ale není vše tak černé)

Nikomu nemohlo uniknout, že šlo o pár náročných dní pro český fotbal a jeho pohárový koeficient. Všichni čtyři domácí zástupci prohráli v odvetách – kapitulace Mladé Boleslavi a Viktorie Plzeň byly pro jejich fanoušky opravdu náročnou podívanou, prohra Sparty se zase po úvodním bělehradském nezdaru proti Crvené Zvezde už trochu dala očekávat. V případě Slavie pak převážila radost z postupu do posledního předkola Ligy mistrů, ale i ona v Bělorusku s BATE Borisov prohrála. Ještě že sešívané podrželo pravidlo branek z hřišť soupeře.

Štěstí se na dva zbývající české zástupce usmálo alespoň při losu. Jak Slavia (APOEL Nikósie), tak Plzeň (AEK Larnaca) mají dobrou šanci na postup, a to tím spíš, že také mohly narazit na Celtic nebo výtečně hrající Utrecht. Trenéři Šilhavý a Vrba si určitě oddechli.

Víkend dramatických závěrů

Nedá se říct, že by šlo o ligové kolo, které diváky kdovíjak fascinovalo. Pokud jste se rozhodli strávit neděli sledováním domácího fotbalu – a já vás upřímně lituji –, viděli jste tři zápasy s minimem jakékoliv akce a pouze jediným vstřeleným gólem. To rozhodně není dobrá vizitka.

Zajímavé věci se totiž děly už v sobotu, kdy došlo na několik dramatických koncovek. V deseti hrající Zlín se dvakrát prosadil v poslední třetině zápasu a porazil brněnskou Zbrojovku, Milan Jirásek z Bohemians zase svým gólem z 85. minuty potopil Karvinou.

Tu pravou podívanou ale sledovali v Olomouci, kde se Pavel Moulis trefil minutu po svém vstupu na hřiště a zařídil tak Sigmě tři body. Liberečtí soupeři z toho byli hodně frustrovaní – dokonce tak moc, že si Filip Havelka nechal dát chvilku po inkasovaném gólu dvě žluté karty a putoval ze hřiště. A aby byl zápas pro hosty ještě horší, rozhodčí jim v samotném závěru upřel penaltu.

_________________________________________________________________________

A VIEW FROM ENGLAND: Sparta and Slavia are cutting off the youth. But Sáček is offering hope

Fifty years ago, Celtic made history when they became the first British team to lift the European Cup when the defeated Internazionale in Lisbon.

The Hoops’ achievement was memorable for a number of reasons. Of course, in simplistic terms, the Glaswegian giant’s victory was a true underdog story. Internazionale, managed by the legendary Helenio Herrera, had won two of the last three European Cups. Nicknamed la grande Inter, many saw them as being the best side on the continent at that time and were heavy favourites going into the final.

Celtic’s victory also helped ushered in a new era for football, one that would free itself from the shackles of catenaccio. As Jonathan Wilson wrote in his seminal book on tactics, Inverting the Pyramid, "catenaccio didn’t die with la grande Inter,but the myth of its invincibility did. Celtic had proved that attacking football had a future." Not long afterwards, the more offensively minded 4-2-4 and then the 4-4-2 become the default formation.

However, what Celtic’s triumph is most famous for is that the squad, collectively known as the Lisbon Lions, were all born within a thirty-mile radius of Celtic Park. From goalkeeper Ronnie Simpson to centre forward Stevie Chalmers and club captain Billy McNeil, they all had their roots in Glasgow. They were all from working class stock and the fans could easily identify with the players and vice versa. To this day, that Celtic side of 1967 remains one of football’s greatest fairytale stories.

Given that football is now a truly global game, it is unlikely that we will ever witness something like the Lisbon Lions ever again. Yet at football’s heart, the game remains incredibly localised, especially in the Czech Republic. For the most part, people support their local football team. Youngsters enrol with local sides and progress through the ranks, hoping to make it one day. And fans want to see those youngsters, those people that they can identify with, thrive.

But the price of success has put this link in jeopardy. Much has been written about Slavia and Sparta Prague’s recent spending sprees, but some of the biggest casualties of this money-fuelled summer are the academy graduates who are being eased aside in favour of high profile signings from abroad.

Lukáš Juliš and Václav Kadlec have both been linked with moves away from the Generali Arena in recent days. Sure, many fans won’t be too sad to see them go, but it isn’t that long ago that Juliš was lighting up the Stadio Olimpico and Kadlec was terrorising defences and looking like he might (finally) fulfil his promise.

Further down the pecking order, we have seen Matěj Pulkrab and Filip Havelka joined Slovan Liberec on loan. And after an impressive Under-19 European Championships, Daniel Turyna has been sent to České Budějovice, rather than be given the chance to force his way into the equation alongside David Lafata and Marc Janko.

At Eden, it is a similar story. Jaromír Zmrhal looks to have lost his seemingly secured place in Slavia’s starting line-up, with Jaroslav Šilhavý opting to go with Danny out wide and Ruslan Rotan alongside Josef Hušbauer in the centre of midfield. And last season, in the midst of their title-winning campaign, Tomáš Souček and Alex Král had to leave to find first-team opportunities.

Sure, the fans might be excited about the arrival of Tal Ben Chaim and Danny, but where is the local link that unites the supporter base? At the moment, it’s either sat on the bench or missing from the match day eighteen entirely.

And so, the reports that emerged on Monday morning, a few hours before Sparta’s tie with Mladá Boleslav, that Michal Sáček could be on his way to Zlín should have signified another depressing chapter in this particular tale. Instead, Sáček, just twenty, pulled the strings as Sparta rebounded to record a 1-0 win.

Many of the Tuesday morning headlines will be focused on the arrival of another high profile signing, Jonathan Biabiany, who finally completed his long-awaited move from Internazionale prior to the game. But make no mistake, it was Sáček who stood up and controlled everything from the centre of midfield. It was he who set things in motion for Sparta’s goal. With a hop, skip and a jump he bypassed Marek Matějovský and created space for himself near the centre circle. Then, without even looking, he played a delightful crossfield ball over the top of the Mladá Boleslav defence for Biabiany to chase, giving the French winger time to pick scan the area and pick out David Lafata, who headed in from six yards. Lafata celebrated and people noted Biabiany’s pinpoint cross, but it was Sáček who set it up.

 "After the friendly with Vitesse Arnhem, I decided to go with other players," Andrea Stramaccioni said of his decision to omit Sáček from Sparta’s first eleven thus far. But, he added, "today I saw a completely different performance," hinting that the midfielder might just have worked his way into contention for the rest of the season.

In an age where cash and big names are kings, Michal Sáček could well claim the crown as his own.

A terrible week for the coefficient (but it’s not all doom and gloom)

It can’t have escaped anybody’s attention that it has been a rough couple of days for the Czech coefficient, which took a hammering as all four Czech sides in Europe lost this past week.

Mladá Boleslav and Viktoria Plzeň’s capitulation against Skënderbeu and FCSB were really something to watch (preferably from behind the sofa), whilst Sparta’s defeat to Crvena Zvezda was to be expected given the first-leg in Belgrade.

Slavia provided some solace by progressing to the Champions League Play-Off Round, but even they managed to lose away in Belarus to BATE Borisov. Thank heavens for the away goals rule.

Luckily, the two remaining Czech sides in European competition were handed winnable ties, with Slavia drawing APOEL in the final round of Champions League qualifying and Plzeň getting AEK Larnaca. Given that they could have faced Celtic or a buoyant Utrecht side respectively, Silhavy and Vrba should be pleased with their opponents.

A weekend of late drama....sort of.

It would be fair to say that not much happened this weekend. For those that decided to spend a full Sunday watching the football, my condolences, as three games for little action of note and a solitary goal represents a poor return.

Most of the newsworthy stuff happened on Saturday when there was a flurry of late drama. Ten-man Zlín scored twice after the hour mark to come from behind to defeat Zbrojovka and Bohemians’ Milan Jirásek netted in the eighty-fifth minute to sink Karviná.

But it all kicked off in Olomouc as Pavel Moulis scored within a minute of coming on as a substitute to give Sigma the three points against a visibly frustrated Slovan Liberec side. So frustrated in fact, that Filip Havelka picked up two rapid fire bookings to be shown a red, just moments after the restart. And to make things worse, Liberec had a very, very late penalty shout turned down.