Osm stupňů vítězů. Na Speciálních olympiádách se úspěch definuje jinak
Klání mentálně postižených závodníků, tzv. Speciální olympiády, vznikla v 60. letech s ambicí nabídnout těmto lidem možnost sportovního soupeření. Jsou ale také událostí, kde se mohou potkávat a vstoupit do rolí úspěšných a uznávaných sportovců. Letošní zimní Speciální olympiáda skončila minulý víkend v Rakousku.
Sport lidem všech věkových skupin pomáhá držet se fit nejen fyzicky, ale i duševně. Zvlášť dětem a dospívajícím umožňuje rozvíjet schopnost fungovat jako člen kolektivu, zvládat interakci s ostatními a osvojit si návyky, které po nich dané prostředí vyžaduje. Sport sehrává důležitou a většinou i pozitivní roli při utváření osobnosti člověka.
Jak tomu je u mladých lidí, kteří žijí s mentálním postižením? Studie čtyř britských autorů pro časopis Journal Of Sport For Development na příkladu několika respondentů vysvětluje, že sport je pro dospívající se sníženou inteligencí cestou, jak se zapojit do kolektivu a naučit se čelit diskriminaci, kterou jejich postižení ve společnosti může vyvolávat. Jedné z respondentek studie, devatenáctileté Marii, tak třeba hraní basketbalu s vrstevníky se stejnými problémy pomohlo k vyrovnání se s vlastním handicapem a získala tu i cenná přátelství.
Pomáhat s navazováním přátelství a kontaktů začaly intelektuálně znevýhodněným od šedesátých let také sportovní svazy a organizace, které se snaží sdružovat handicapované sportovce. Kromě dalších aktivit pořádají i pravidelná sportovní klání. Sportovci jsou tak od roku 1996 připuštěni na paralympijské hry (na paralympiádách 2004 a 2008 ale chyběli kvůli skandálu španělských basketbalistů, kteří svůj handicap pouze předstírali), kde soutěží ve třech sportovních odvětvích – atletice, plavání a stolním tenise.
Paralympijské hry ale nejsou jedinou soutěží, kde mentálně postižení sportovci mohou závodit, a nakonec ani tou nejoceňovanější. Toto postavení totiž náleží od jejich založení v roce 1968 Speciálním olympiádám, které jsou určeny výhradně pro lidi se sníženou inteligencí. Závodit na nich může každý, u koho se postižení projevilo do osmnácti let, má IQ pod sedmdesáti pěti body (přičemž s dolní hranicí se nepracuje) a vybere ho národní hnutí Speciálních olympiád. Kritériem tu přitom není samotná kvalita odvedeného výkonu, který je chápán jako individuální kategorie, ale spíše celoroční aktivita a snaha sportovce.
Letošní zimní hry, které skončily minulý víkend, pořádala rakouská města Schladming, Ramsau a Štýrský Hradec. V disciplínách jako běh na lyžích, snowboarding nebo alpské lyžování tu závodilo na tři tisíce sportovců z více než stovky světových zemí včetně České republiky. Jedním z nejsympatičtějších specifik Speciálních olympiád je přitom to, že se nezajímají o absolutní pořadí, které by bylo založené ryze na kvalitě sportovního výkonu. Závodníci jsou místo toho podle svých pohybových dovedností řazeni do osmičlenných skupin, v rámci kterých závodí. V cíli poté čeká odměna na všechny – stupně vítězů mají namísto klasických tří hned osm stupínků, přičemž tři nejlepší dostávají medaili a zbylých pět stužky za úspěšné dokončení závodu.
Oficiální stránky Speciálních olympiád uvádí, že určitou formou mentálního postižení trpí mezi jedním až třemi procenty populace. Sport těmto lidem umožňuje prožívat nejen dobré pocity z fyzického výkonu, ale také navazovat kontakty s ostatními a zažít radost ze sportovního úspěchu. Sportovci jsou často vyzdvihováni do rolí uznávaných autorit a lidé s mentálním postižením mohou díky Speciálním olympiádám do jejich rolí vstoupit.
