Od historické ostudy k zápasu o titul. Klopýtne znovu Slavia o zrádné Teplice?

Podobný debakl zažili slávisté pouze jednou – to když odjížděli se sedmibrankovou náloží z londýnského Emirates Stadium. Jakkoli byl ale výsledek stejný, podmínky nemohly být více odlišné. Prohra 0:7 na půdě Arsenalu byla ještě relativně snesitelná, sešívaní byli poprvé v Lize mistrů a padli na půdě elitního týmu. "Sice to byla taky sedmička, ale to byl Arsenal, sestava plná hvězd, hrál ve skvělé formě," vzpomíná pro ctsport.cz na deset let starý zápas fanoušek Slavie známý na Twitteru pod přezdívkou Thorklaer.

V létě 2013 ale bylo všechno jinak. Slávisté už dávno nebyli dominantním českým týmem, zato šlo o klub, který se zmítal v celé řadě majetkových a finančních problémů. Vlastníkem byl bývalý kontroverzní politik Aleš Řebíček a soupiska u soupeřů rozhodně nebudila velký strach. Přesto do utkání nešli slávisté v tak špatném rozpoložení. "Nemyslím, že by tehdy cokoli nasvědčovalo tomu, že v Edenu přijde potupa, jakou Slavia naposledy zažila v LM na hřišti Arsenalu," říká pro ctsport.cz tvůrce fanouškovského webu Slávistické noviny Ondřej Kreml.

A jeho dojem byl pochopitelný. Stále ještě přetrvával optimismus ze závěru uplynulé sezony, kdy mužstvo dočasně převzal trenér juniorky Michal Petrouš, vytáhl Slavii až na sedmé místo a vysloužil si tak post hlavního kouče. Sešívaní sice do nové sezony nevkročili úplně ideálně, čtyři body ze čtyř zápasů je ale posadily do středu tabulky a utkání proti Teplicím mělo slávistický tým nastartovat k další konsolidaci.

Stal se ale pravý opak. "Na ten den si vzpomínám jak včera," říká Thorklaer.

Slavia měla být na velkém pozoru už před zápasem. Teplice do sezony vstoupily skvěle a do Edenu přijely s perspektivním týmem, jehož klenotem bylo zářící africké trio Litsingi - Nivaldo - Salami. Ofenzivní hráči žlutomodrých svou rychlostí a pohlednými kombinacemi děsili obrany soupeřů a brzo se o tom mohli přesvědčit i slávisté. Stačilo pár výpadů v prvních minutách a sešívaní byli pod tlakem.

V jedenácté minutě Teplice vybojovaly první rohový kop a hned se mohly radovat. Nehlídaný Táborský na přední tyči hlavičkoval za čerstvého navrátilce Radka Černého. Už o minutu později mohli žlutomodří vést 2:0 a znovu ze standardní situace. Jenže dnešní slávista Michael Lüftner v tutovce mířil vedle. A tím katastrofální bránění standardek nekončilo – Teplice z nich nakonec skórovaly třikrát.

"Bylo šokující sledovat naprostou bezmoc celé defenzivy při bránění především standardních situací," kroutí hlavou Kreml. "Jel jsem pozdě z práce, utahaný, přemýšlel jsem, jestli ještě půjdu na stadion, nakonec jsem si zápas za stavu 0:2 pustil doma. A co mi utkvělo v paměti? Stav 0:4 a bezmocné bušení pěstí do zdi, stav 0:5 a nakopnutá židle, pak už jen černo, bezmoc. Největší ostuda, kterou jsem jako slávista zažil," doplňuje Thorklaer.

"Není stoper, režisér hry, který by dirigoval zálohu, a útočníci jsou z formy. Jsou tam spíš kluci, kteří mají problém sami se sebou. Ale i s těmito hráči prohrát 0:7, to ať se na mě nikdo nezlobí, to je ostuda," prohlásil krátce po debaklu bývalý trenér Slavie František Cipro.

Sestup? Jsme přece Slavia

Zápas s Teplicemi byl opravdovým spouštěčem hororové, a zpětně až groteskně absurdní, slávistické sezony. Sešívaní se sice ještě chvilkově zvedli ve Znojmě, ale další prohra v Jihlavě a debakl s Mladou Boleslaví 0:4 už znamenal konec trenéra Petrouše. Klub se zmítal v beznaději, ze které ho jen letmo probouzel nový trenér Koubek. I erudovaného trenéra ale obcházela taková bezradnost, co s kádrem, že se dokonce uchýlil k dnes již legendárnímu přeřazení pozdějšího kanonýra Milana Škody na post stopera.

"Chybí jakákoli koncepce. Image klubu je naprosto šílená, vedení amatérské a diletantské. Je špatný management, sportovní úsek nefunguje tak, jak by měl. S tím pak souvisí i špatná práce realizačního týmu a kabiny," řekl na podzim 2013 šéf slávistického kotle Lukáš Vala.

Turbulentní rok tím zdaleka neskončil. Plánovaný (a nakonec neúspěšný) vstup nového ruského investora dovedl Řebíčka k dosazení bývalého sportovního ředitele Zenitu Igora Kornějeva do managementu Slavie. Sportovním šéfem se stal Karol Kisel, který se ještě jako kapitán mužstva nechal při debaklu s Teplicemi hloupě vyloučit. Po dvou jarních kolech skončil trenér Koubek, přišel nizozemský kouč Pastoor, ale také bývalá opora Karel Piták a na hostování z moskevského CSKA i Tomáš Necid. Nic ale nepomáhalo a Slavia mezitím čím dál více zabředávala do bojů o záchranu.

Ještě na začátku jara slávističtí fanoušci neztráceli naději a možnost sestupu odmítali. "Ale postupem času jsme o tom, jak se vyhnout sestupu, mezi sebou diskutovali víc a víc. Zhruba od půlky jara to pak bylo hlavním tématem," vzpomíná Kreml. Slávistická sezona 2013/14 nakonec skončila téměř tak špatně, jak jen mohla. Trenér Pastoor ještě před koncem oznámil, že v klubu pokračovat nebude, sešívaní původně ani neobdrželi prvoligovou licenci na nadcházející sezonu.

Poslední zápas potřebovali slávisté proti Baníku vyhrát, aby nesestoupili, nakonec ale neuhráli ani bod. Jen díky remízám Olomouce a Bohemians skončili o bod třináctí. I tak šlo o nejhorší výsledek Slavie v historii samostatné české ligy, který jen korunoval suverénní titul konkurenční Sparty. "Sestup? To jsem si vůbec nepřipouštěl. Jsme Slavia, ta přece nemůže hrát druhou ligu!" líčí Thorklaer. "Jak hluboce jsem se mýlil. Hráči byli naprosto demoralizovaní, zápas o život v Ostravě nezvládli a od katastrofy v podobě sestupu nás zachránily výsledky jiných klubů. Ostudné, hlouběji už klesnout nešlo."

Memento zůstává, přibyl nadhled

Kam se Slavia posunula od té doby, je nabíledni. I přes rozsáhlé investice čínského CEFC a četné posílení kádru ale v klubu zůstávají dva hráči, kteří si v Edenu zažili i to nejhorší – dnešní reprezentanti Milan Škoda a Jaromír Zmrhal. Z osmatřiceti hráčů, kteří tehdy naskočili do některého z ligových utkání, je to ale vše.

Kámen na kameni nezůstal téměř ani ve vedení a v realizačním týmu. Ve své funkci od té doby zůstali jen vedoucí mužstva a klubová legenda Stanislav Vlček, kustod Jiří Šveněk či Jiří Krejčí mladší za lékaře. Sezonu si ale v pozici gólmana zažil i dnešní trenér brankářů Radek Černý či tehdejší tiskový mluvči a dnes generální sekretář Jiří Vrba.

Co každopádně zůstává, je nepřesvědčivá bilance proti Teplicím, která Slavii trápí dodnes. Z posledních jedenácti vzájemných ligových duelů vyhráli sešívaní jen dvakrát. Žádný protivník přitom za působení Jaroslava Šilhavého nedokázal vstřelit Slavii více než jeden gól – jen Teplice při podzimní remíze 2:2.

Jednoduché to tudíž nebude pro sešívané ani v Edenu, kde si potřebují připsat zdánlivě povinné tři body. Proti týmu, kterému se letos daří náramně – Teplice jsou šesté a se 17 obdrženými góly mají jednu z nejlepších ligových obran – to pro Slavii nebude vůbec nic jednoduchého. A to tím spíš, že se proti ligovému lídrovi budou chtít soupeři předvést ještě více než v uplynulých týdnech a měsících.

Na slávisty také bude padat čím dál větší tlak i očekávání. Jestli jim ale něco v těžkých chvílích může pomoct, jsou to právě fanoušci. Neslavná sezona v jejich paměti stále rezonuje, ale nejenom v negativních ohledech. "Bude to dlouho jako memento. Bude nám fanouškům připomínat, jak blízko tehdy bylo možná i úplnému konci – a o to vděčnější budeme za úspěchy, které snad brzy přijdou," doufá Kreml.

Marasmus let 2013 a 2014 slávistické fanoušky ještě více stmelil a poskytl jim i nadhled, jaký jim možná dříve chyběl. "Víc si vážím každého úspěchu, víc si užívám každý gól, každou výhru a řídím se rčením Carpe diem," říká Thorklaer. "Nehledám na věcech to špatné, ale raději to dobré. Na druhou stranu člověk zase nesmí být nekritický, zpětná vazba je potřeba pro růst, zlepšování. Ale zbavil jsem se takového toho neustálého frflání, které slávisty tak nějak historicky provází snad ještě před dobami věhlasné Dřevěnky."