Následuje
Panorama

Nizozemská bezradnost. Co je špatně s Oranjes?

Amsterdam - Nizozemskou reprezentaci čeká zápas o všechno, značná část nizozemské veřejnosti už ale ztratila naději. "Už ani nepočítáme body," hlásil titulek novin Allgemeen Dagblad minulý týden. Internetové ankety, i když jejich výpovědní hodnota je vždy pochybná, zase ukazovaly naprostou nedůvěru příznivců dokonce už v březnu. Kde se stala chyba, že Nizozemci jen rok po bronzu na mistrovství světa propadají trudomyslnosti?

Zklamaní nizozemští fotbalisté
zdroj: Reuters autor: Umit Bektas

Nizozemskou reprezentaci čeká zápas o všechno, značná část nizozemské veřejnosti už ale ztratila naději. "Už ani nepočítáme body," hlásil titulek novin Allgemeen Dagblad minulý týden. Internetové ankety, i když jejich výpovědní hodnota je vždy pochybná, zase ukazovaly naprostou nedůvěru příznivců dokonce již v březnu. Kde se stala chyba, že Nizozemci jen rok po bronzu na mistrovství světa propadají trudomyslnosti?

Oranjes na tom opravdu nejsou dobře. I kdyby na závěr kvalifikace zvítězili nad Českem, musejí se spoléhat na to, že Turci doma podlehnou Islandu, kterému přitom v kvalifikaci už o nic nejde. Poté, co si zajistil postup, remizoval doma s Kazachstánem.

Nizozemsko se do této situace nedostalo nedopatřením. S odstupem je zřejmé, že výběr trenéra Guuse Hiddinka byl omyl. A to zvláště poté, co kariéra bývalého kouče Jižní Koreji, Ruska či Chelsea v posledních letech zažívala strmý pád.

Hiddink jej neodvrátil ani u nizozemského národního týmu. V začátcích jeho působení byly špatné výkony ještě omluvitelné kocovinou z mistrovství světa. Oranjes na šampionátu došli až do bojů o medaile a získali nečekaný bronz, s přípravou na novou sezonu tedy začali později než soupeři. Po značnou část kvalifikace jim chybí také největší hvězda Arjen Robben.

Guus Hiddink
zdroj: Getty Images

Jenže čím déle situace pokračovala, tím bylo jasnější, že velký podíl na marasmu Nizozemců měl i samotný Hiddink. Trenér si vzal za cíl zcela obměnit zásady, na nichž na mistrovství světa stavěl Louis van Gaal. Místo toho, aby praktikovali hru se třemi stopery a spoléhali se zejména na protiútoky, se Nizozemci hodlali vrátit k hernímu projevu, jímž v 70. letech změnili fotbalový svět.

Totální fotbal založený na držení míče, rychlých přihrávkách a neustálém pohybu se ale v podání Hiddinkových Oranjes vůbec nekonal. Národní tým působil unaveným dojmem, byť drtivé většině hráčů je okolo dvaceti let. S pomalou a předvídatelnou rozehrávkou, neidentifikovatelným herním plánem a nedostatkem fyzické převahy se i průměrní, ale dobře sehraní soupeři vypořádali bez větších problémů.

Ze všeho nejvíc bylo Nizozemsko na hřišti bezradné, jako by hráči vůbec nebyli seznámeni s identitou nizozemského fotbalu a jejími základy. Pro část nizozemské odborné veřejnosti bylo také nepochopitelné, proč nedostávají šanci velké talenty v záloze Klaassen a Clasie, když se Hiddink snažil o dominanci ze středu pole.

Nevídaně bezradný byl na veřejnosti i Hiddink. "Dokážu tenhle tým ještě přimět k tomu, aby fungoval, ale v této chvíli nevím jak," přiznal v březnu po domácí remíze s Tureckem. O tři měsíce později po výhře v Lotyšsku Hiddink na svou funkci rezignoval.

Hledání Hiddinkova nástupce rovněž nebylo jednoduchou úlohou. Nizozemský fotbalový svaz už před jmenováním Hiddinka rozmýšlel mezi ním a Ronaldem Koemanem, tehdy trenérem Feyenoordu. Nizozemský svaz ale pamatoval na relativní neúspěchy Marca van Bastena, který před angažmá u reprezentace nevedl žádný seniorský tým. Přestože Koeman byl před rokem a půl již o poznání zkušenější než ve své době Van Basten, volba padla na Hiddinka a Koeman odešel do Southamptonu.

Po Hiddinkově vyhazovu ale najednou nebyla k nalezení lepší alternativa. Podobně jako Koeman národní tým nepřevzali ani Frank de Boer, současný trenér Ajaxu, jenž už delší dobu vyhlíží zahraniční angažmá, či Phillip Cocu, kouč PSV. K trenérskému křeslu se tak dostal Danny Blind. Na tom by nebylo nic moc divného - Blind asistoval jak Hiddinkovi, tak Van Gaalovi a patřil do stejné úspěšné generace nizozemských hráčů z 90. let, která se nyní prosazuje v domácích a pomalu i zahraničních soutěžích.

Jeho výběrem ale KVNB projevilo jistou odevzdanost. Jestli nizozemský svaz odmítl Koemana kvůli precedentu s Van Bastenem, Blind za sebou měl podobnou minulost jako legendární kanonýr - pouhý jeden neúspěšný rok na lavičce Ajaxu. Pokud tím KVNB nechtělo vydat signál, že zbytek kvalifikace podřizuje velkému risku, pak již zbývá jen interpretace, že Nizozemsko jednoduše nemá dostatek schopných a dostupných koučů.

Od fotbalového národa, jenž se dlouho pyšnil skvělými kouči a vynikajícími hráči a hlavně tím, že změnil celý vývoj fotbalu, je takový výsledek alarmující. Nizozemci přitom od 70. let de facto vlastnili patent na to, jakým způsobem se bude hra vyvíjet, a začali jej vyvážet. Díky Johanu Cruyffovi si Barcelona vybudovala svou dnešní identitu, v týmu Blaugranés zase pod Van Gaalem na konci 90. let působilo hned několik špičkových trenérů současnosti - namátkou Mourinho, Guardiola, Luis Enrique, Koeman, De Boer či Cocu. A výčet dnešních trenérů, kteří jsou zaměstnáni předními evropskými týmy, tím zdaleka nekončí.

FOTBAL FOKUS: Oranjes balancují na prahu idealismu a pragmatismu (//sport/fotbal/zahranici/285575-nizozemsko-oranjes-balancuji-na-prahu-idealismu-a-pragmatismu/)

Uplynulé mistrovství světa bylo pro Oranjes mimořádně úspěšné. Přesto nelze přehlédnout, že nizozemská fotbalová veřejnost přistupovala k šampionátu se značnou skepsí. Nešlo pouze o velmi silnou skupinu, jíž se musel tým probojovat. Ani o to, že mladý kádr na papíře působil mnohem méně kvalitně než jeho předchůdce před čtyřmi lety. Nizozemská reprezentace a její styl hry se hodně odvrací od pojetí, které si mnozí diváci i odborníci s týmem spojovali v dřívějších letech.

Nešlo přitom jen o evropské prostředí, sám Hiddink stál za nečekaným úspěchem Jižní Koreji, Austrálie či Ruska. Nizozemský způsob fotbalu se v podstatě globalizoval a stal klíčem k úspěchu. Jenže v samotném Nizozemsku vývoj zastydl. "Musíme si uvědomit, že Nizozemsko už není špičkovým evropským týmem. Skončili jsme třetí na mistrovství světa a to je moc pěkné, ale není to realita," přemítal Hiddink.

"Nizozemský fotbal o sobě přestal vytrvale přemýšlet a pochybovat. Spousta zemí nyní praktikuje nizozemský fotbal, až na samotné Nizozemce," vysvětluje si ústup ze slávy novinář a autor knih Soccernomics a Ajax, The Dutch, The War Simon Kuper.

Mezi první nizozemskou generací totálního fotbalu ze 70. let a mezi generací De Boera, Cocuho a dalších z 90. let zeje značná mezera. Tu do jisté míry kopíruje i situace v národním týmu. Mezi veterány už je na vrcholu jen Arjen Robben, jehož navíc v posledních dvou sezonách často trápí zranění. To, že jsou Robin van Persie, Wesley Sneijder či Dirk Kuyt za zenitem, dokazuje i jejich společné působení v tureckých klubech. V nejlepších letech těsně pod třicítkou pak v týmu Oranjes není téměř nikdo, natož nějaká opora.

Na mladé generaci hráčů, jako jsou Depay, Blind, Strootman či zmiňovaní Clasie a Klaassen, tak leží přehnaná tíha a Oranjes se s ní nedaří vypořádat. Mladá generace hráčů i trenérů vzbuzuje naději, že se Nizozemci v příštích letech mohou udržet mezi světovou špičkou. Jde ale vesměs o hráče, kteří se již dostali na nejvyšší úroveň v domácím prostředí a až nyní jsou trénováni špičkovými kouči fotbalově vzdělanými i ze zahraničního prostředí. Už jen příklad sousední Belgie přitom dokazuje, jak mohla malá země postupovat ve vývoji mladých talentů mnohem systematičtěji a pečlivěji.

Zdroj
ČT sport, espnfc.com, Guardian

Hlavní zprávy