La Liga 2015/16: Barcelona a Real mohou letos mít větší konkurenci než v posledních letech

Za uplynulých deset let nelze najít soutěž, která na evropské úrovni vykázala větší sílu, než La Ligu. Španělské celky opanovaly pět z posledních deseti ročníků Ligy mistrů, v Evropské lize za tu dobu zaznamenaly dokonce o jeden triumf více. Nejde ale jen o Barcelonu nebo Real Madrid. Finále Ligy mistrů si zahrálo i Atlético Madrid, které do té doby dvakrát ovládlo Evropskou ligu, zatímco Sevilla čtyřikrát. Do finále druhé nejprestižnější evropské soutěže se probojovaly i Athletic Bilbao či Espanyol, Valencia zde zase dvakrát skončila v semifinále.

Jenže jakkoliv jsou španělské kluby konkurenceschopné v Evropě, souboj o titul v La Lize je téměř výhradně záležitostí Barcelony či Realu Madrid. Jejich nevídanou hegemonii v uplynulé dekádě dokumentuje fakt, že Blaugranés a Los Blancos chyběli na prvním či druhém místě pouze dvakrát z dvaceti možných případů. Zvláště proto byl titul Atlética z roku 2014 tak nečekaný – a těžko přitom spočítat, kolikrát trenér Simeone během tehdejší sezony prohlásil, že překonat jak Barcelonu, tak Real Madrid v boji o mistrovský titul je nemožné.

Rovní a rovnější

Je stále velmi nepravděpodobné, že by mistrovský pohár měl skončit jinde než nad hlavami hráčů Barcelony či Realu Madrid. Oba kluby mají fenomenální kádry a těží z finanční dominance, kterou způsobila i obří nerovnoměrnost výdělků z televizních práv. Zatímco ta jsou v Anglii či Itálii prodávána za celou soutěž a výnos rozdělen rovným dílem, ve Španělsku si každý klub prodával svá práva sám. Barcelona i Real si tak například v sezoně 2011/12 z přenosů přišly na 280 milionů eur a zbylých osmnáct týmů vydělalo dohromady jen o 75 milionů eur více.

Nadcházející sezona měla v tomto ohledu přinést zásadní změnu. Nová legislativa, na jejímž základě budou televizní práva prodávána za celou soutěž, měla původně za cíl přiblížit poměry ve španělské lize Anglii a Itálii. Nelze ale očekávat, že všechny kluby najednou obdrží stejný podíl. Pod tlakem Barcelony a Realu byla do dohody zakomponována garance, díky níž žádný klub až do roku 2022 nevydělá na televizních právech méně než v loňském ročníku.

Letos bez Galacticos

Navzdory tomu, že španělské týmy stále nemají vyrovnanější startovní podmínky, by souboj o titul mohl letos být otevřenější. Oba kluby zatím nepřivedly zásadní posily. Barcelona si kvůli zákazu na přestupy nemohla dovolit přivést opravdovou hvězdu, ta by totiž až do ledna nemohla hrát. Real se zase podle odborníka na španělský fotbal Grahama Huntera musí více než kdy jindy vypořádávat s velkými dluhy. Zatím jedinými novými hráči Los Blancos jsou Mateo Kovačič, který by měl bojovat o místo na štítu zálohy, a pravý obránce Danilo, jehož příchod Madrid zveřejnil už v průběhu jara. Stále také není jasno o příchodu brankáře Davida de Gey.

Nedostatek prvotřídních posil by v normálních podmínkách nebyl příliš svazující záležitostí. Jenže oba kluby mají i jiné potenciální potíže. Těžko čekat, že po sezoně, kdy vyhrála treble, dokáže Barcelona udržet stejnou míru fyzického a psychického vypětí. Klub se navíc až do ledna musí vypořádat bez nových hráčů, kteří by týmu s mistrovskou kocovinou dodali více energie a motivace. Real má sice nadále k dispozici skvělý tým, ale nový trenér Rafael Benítez musí přesvědčit o svých kvalitách. Španělský kouč již deset let nevyhrál ani mistrovský titul ani Ligu mistrů.

Atlético - stejně silný kádr jako před dvěma lety?

Nejistoty okolo hlavních favoritů se budou snažit využít soupeři. Kádry Atlética Madrid, Valencie, Sevilly a dalších přitom vypadají silněji než v posledních letech. Atlético výborně doplnilo útočné řady a má k dispozici mužstvo, které je kvalitativně srovnatelné s týmem, jenž předloni vyhrál titul. Francouzský útočník Antoine Griezmann, s pětadvaceti brankami zřejmě nejlepší hráč Atlética v minulé sezoně, bude mít vedle sebe v ofenzivě nového partnera. Místo Maria Mandžukiče budou o místo na hrotu útoku bojovat Jackson Martínez, jenž loni v Portu prokázal skvělou formu, když nastřílel 32 branek ve 42 zápasech, či talentovaný forvard Luciano Vietto, jenž přichází z Villarrealu.

Kromě toho má trenér Simeone v záloze také klubovou legendu Fernanda Torrese, jenž měl po svém návratu do Madridu nejlepší fazonu za poslední léta. Jeho mimořádně talentovaný jmenovec Oliver Torres se vrací na levý kraj ofenzivy z hostování v Portu, což by mohlo umožnit příchod Kokého doprostřed zálohy i změnu rozestavení ze Simeoneho oblíbeného 4-4-2.

Ani v obraně by Atlético nemělo mít velké problémy s odchodem Mirandy. Vedle jednoho z nejlepších stoperů na světě, Diega Godína, by se mohl objevovat buď jeho talentovaný kolega z uruguayské reprezentace José Giménez, či posila z Fiorentiny Stefan Savič. Skvěle se jevící defenzivu, kterou v brance jistí Jan Oblak, navíc posílil Filipe Luís, jenž se vrací z Chelsea. Atlético má každopádně prakticky na všech pozicích množství mladých a hladových hráčů. Otázkou je snad jen to, zdali se mužstvo dokáže rychle sehrát a Simeone mezi kvalitativně podobnými hráči najde co nejrychleji ideální jedenáctku. A také jestli stárnoucí Gabi a Tiago ve středu zálohy stále budou stačit na tempo protivníků.

Valencia se dere zpět mezi elitu

Stranou by neměla stát ani Valencia, která má díky novému singapurskému majiteli Peteru Limovi mnohem větší finanční potenciál. Los Che zatím v létě utratili na posily nejvíce ze všech klubů La Ligy, pokud odečteme příjmy z odchodu vlastních hráčů. To je ale také dáno tím, že klub již třetí sezonu operuje tak, aby minimalizoval dopady finanční fair play. Proto byla hostování Rodriga i Álvara Negreda stvrzena v levnější přestupy až letos v létě.

Z Benfiky Lisabon kromě Rodriga, bratrance Thiaga a Rafinhi Alcantarových, přišli také středopolař André Gomes a pravý obránce Joao Cancelo. Valencia vedle nich doplnila kádr o hrstku nepříliš známých, ale velmi talentovaných devatenáctiletých hráčů (Santi Mina, Zakaria Bakkali, Danilo), kteří by se mohli postupně vypracovat ve hvězdy. Netopýři se doposud nemuseli vyrovnat se ztrátou žádné hvězdy, i když se předpokládá, že argentinský stoper Nicolás Otamendi nakonec klub opustí.

Ani to by ale Valencii nemuselo postihnout v boji na špičce tabulky tolik jako potenciálně vyčerpávající účast v Lize mistrů. Stejně jako Sevillu, která si účast vybojovala jako pátý španělský tým díky triumfu v Evropské lize. Tým Unaie Emeryho by díky časté účasti ve finálních fázích druhé nejprestižnější evropské soutěže na Ligu mistrů měl být dobře připraven, přece jen se ale kvalita protivníků v obou soutěžích zvláště v první polovině sezony značně liší.

Sevilla - i přes ztráty je díky Monchimu stále nezdolná

Sevilla před sezonou zaznamenala očekávané ztráty - do Milána, respektive do Barcelony odešli útočník Carlos Bacca a záložník či pravý obránce Aleix Vidal. Jenže klub z jihu Španělska letos znovu výborně posílil a potvrdila se tak skvělá práce klubového vedení. "Je neskutečný, ví úplně všechno," prohlásil ostatně na adresu sportovního ředitele Sevilly Monchiho bývalý klubový kapitán Ivan Rakitič.

Rojiblancos tak od nové sezony mohou počítat se zkušenými a možná poněkud nedoceněnými posilami - defenzivním záložníkem Stevenem N'Zonzim, jenž přichází ze Stoke, Adilem Ramim, bývalým stoperem AC Milán, či Marianem, pravým obráncem z Bordeaux. Na hostování z Dortmundu přichází Ciro Immobile, velkými posilami by měli být také Konpljanka a Krohn-Dehli, jež se Seville podařilo získat po vypršení smlouvy v Dněpropetrovsku a Celtě Vigo.

Jak bojovat bez zbraní?

Pěti účastníky Ligy mistrů však výčet silných španělských týmů nekončí. Athletic bude chtít po famózním triumfu v Superpoháru nad Barcelonou potvrdit svou sílu, která se loni poněkud rozmělnila kvůli účasti v Lize mistrů. Klub z Bilbaa má kvůli své tradici výhradně baskických hráčů užší kádr než jeho soupeři, letos by jej ale účast v Evropské lize nemusela natolik vyčerpat.

Oživit Roberta Soldada se pokusí Villarreal, jenž se po návratu do La Ligy jevil ve výborném světle a dvakrát v řadě skončil na šestém místě. O svých kvalitách pak bude chtít přesvědčit David Moyes, jenž má před sebou první kompletní sezonu u Realu Sociedad. Skromný, ale ambiciózní klub se přitom může spolehnout na řadu talentovaných mladých hráčů. Překvapit letos pak znovu může Celta Vigo a Espaňol.

La Liga tak před novou sezonou vypadá podobně jako v posledních deseti letech. Dominovat by nadále měla Barcelona s Realem, jimž se v Evropě vyrovná kvalitou mužstva snad jen Bayern Mnichov. Jenže zdá se, že na titul ve Španělsku by letos přece jen mohlo zaútočit Atlético a svou kvalitu v evropských pohárech by znovu měly potvrdit všechny zúčastněné španělské celky.

Hlavním problémem La Ligy je ale obrovská nerovnost mezi špičkou a spodními patry tabulky, zvláště v porovnání se soutěživostí v Premier League. Španělské týmy, které se nacházejí mimo pomyslnou širší špičku, by potřebovaly větší odvahu v samotných zápasech. Mnohé z nich už ale tak dělají vše pro to, aby zakryly své nedostatky – ať už produkcí výborných mladých hráčů, či trenérů. Bez rovnoměrnější redistribuce prostředků je ale reálná konkurence stále v nedohlednu.