Kleník: Blíží se doba, kdy Češi nebudou mít v nohejbalu nic jistého
Praha – Velice úspěšný rok prožil loni český nohejbal. Domácí svaz (ČNS) uspořádal v Brně povedené mistrovství světa, na kterém reprezentace získala dvě zlata, včetně nejprestižnější kategorie trojic, kde triumfovala po osmnácti letech. Vedení ČNS se ale snaží, na první pohled možná paradoxně, pracovat i na tom, aby v budoucnu nebyla česká cesta za medailemi tak jednoduchá. "Konkurence je potřeba, protože jen tak se můžeme vybičovat i my k lepším výkonům," říká předseda nohejbalového svazu Kamil Kleník.
Klasický nohejbal je dlouhodobě brán jako česko-slovenský sport, širší světová špička se ale začíná pomalu rozšiřovat. "Konkurence se přibližuje, byť pomalými krůčky. A my se ji snažíme i sami živit. Snažíme se třeba dělat semináře pro zahraniční trenéry, aby došli k tomu, jak ten sport uchopit a mohli se přiblížit naší úrovni," objasňuje Kleník.
Nejmarkantněji je vidět zlepšení dalších zemí v singlu, ale šampionát v Brně nabídl velkou konkurenci i v kategorii dvojic. "V soubojích s tou širší špičkou, kam můžeme počítat Maďarsko, Rumunsko, Francii, Švýcarsko a nově i Koreu, se často rozhoduje až ve třetích setech. A myslím, že se blíží doba, kdy už třeba v semifinále nebudeme rozhodně mít nic jistého," připouští Kleník.
"To je samozřejmě atraktivní i pro diváky, že se nečeká jen na to finále, takže v Brně jsme měli plnou halu už na semifinálový blok. Hraje se na menší hřiště a o jeden dopad míň, než jsme zvyklí u nás, takže pro další státy není tak těžké se dotáhnout," dodává reprezentační šéftrenér Jiří Šmejkal.
Sjednocení pravidel českého a mezinárodního nohejbalu se sice řeší dlouhodobě, nemá však optimální řešení. "Problém je, že nohejbal v ostatních zemích vznikl samostatně. Třeba v Koreji se hraje jokgu ‒ na podobném hřišti, se stejnou sítí, jen ve čtyřech hráčích," vysvětluje Kleník.
"V tehdejším Československu se sice prokazatelně hrál poprvé, náš handicap je ale v tom, že jsme ho nemohli v sedmdesátých a osmdesátých letech vyvážet do světa a ta pravidla učit. A když už má ten sport v dané zemi určitou tradici, tak je těžké přijít a říct: 'Pojďte to hrát jako my'," doplňuje předseda ČNS.
