Juniorům a ženám předává zkušenosti ze závodů. Měním je k obrazu svému, říká Hájek
Svoji závodní kariéru už před dvěma lety ukončil, od skoků na lyžích ale neutekl. Antonín Hájek se vrhl na dráhu kouče a snaží se vybrousit nové talenty a vymanit ženy z průměrnosti. Skokanky se český rekordman v letech pokouší proměnit z hobby týmu v profesionálky.
"Jsem rád, že můžu zkušenosti předat dál. Původně jsem měl být jen u juniorského týmu a poté pode mne spadly ještě ženy, takže to máme propojené. Práce je opravdu hodně, ale baví mě to," řekl třicetiletý Hájek před sezonou.
Od neděle je muž, který v Planici doletěl na hranici 236 metrů, v norském Lillehammeru, kde povede trio Jana Mrákotová, Barbora Blažková a Zdeňka Pešatová do úvodních závodů Světového poháru žen. "Máme před sebou olympiádu, i když teď k ní mají holky daleko, ale Bára se Zdeňkou šanci mají," věří Hájek.
Ve Světovém poháru by rád viděl ženy v bodované třicítce. Pešatové věří na umístění okolo patnáctého i desátého místa. "Potenciál tam je," míní.
Po příchodu se snažil udělat u žen zásadní změnu. "Přišlo mi, že skoky dělají jako hobby a není to profesionální. Přípravu teď měly stejnou jako reprezentace áčka kluků, jezdili jsme na soustředění do zahraničí a měly každodenní tréninky," řekl. Pokoušel se zlepšit i techniku nájezdu a skoku. "To jsem přeměnil k obrazu svému."
Zpočátku převládala zvědavost, jak bude trénink s ženami, v českém týmu spíše s dívkami, sám zvládat. "Zatím musím zaklepat, problémy nejsou. Je to trochu jiná práce než s klukama, musí se k nim přistupovat jinak, ale jde to," řekl.
Juniorům i ženám se snaží vštěpovat, že každý musí sám chtít. "Nejsem od toho, abych je kontroloval, ale abych jim pomáhal. Ze svých zkušeností z mládí vím, že pokud závodník nechce sám, trenér stejně nic nezmůže," sdělil Hájek.
Na trenérské tribuně to s ním zpočátku dost šilo. Míval pocit, že by nejraději skočil za své svěřence. "Hlavně u mladých kluků nejsou skoky, jak jsem byl zvyklý ze svěťáku, tak jsem si říkal: já jim to snad půjdu ukázat!" uvedl. Už si ale zvykl. "Stres, napětí, těšení se na závody je stejné, akorát už neskáču."
Sám už se z nájezdu nespustí. "Mám kila navíc. Tohle je uzavřená kapitola," řekl sedmý muž z velkého můstku na olympiádě ve Vancouveru. Přiznal, že se mu o skocích někdy zdá. "Jak lezu na můstek. V hlavě to prostě pořád někde je," dodal.
