Jaroš o výstupu na Lhotse: Už jsem si říkal, že to nedám

"Člověk míní a Manitou se směje." To je pořekadlo, které si Jaroš často opakuje. Výstup na čtvrtou nejvyšší horu světa mu toto motto jen potvrzovalo. Problémy začaly už v základním táboře. "Agentura, která mi zajišťovala servis z Káthmándú do základního tábora, mi nedodala materiál. Seděl jsem první týden v základním táboře v oblečení, ve kterém jsem přiletěl z Evropy. To psychice nepomůže. Člověk má tendenci spěchat a dohánět. Věci se vrší a kupí se chyby," řekl český horolezec.

Na výstup se vydal sám. Původně se chtěl letos Jaroš vydat ve trojici na Annapurnu. V poslední fázi to však jeho kolegové vzdali. "Protože Annapurna je hodně složitá a nebezpečná, pro samostatnou akci byla Lhotse výhodnější. Základní tábor je velký. Myslel jsem si, že budu sedět s patnácti lidmi z celého světa, že to bude pohodička, pro mě kurz angličtiny," přiznal Jaroš, který si veškerý materiál musel vynést na Lhotse sám.

Ani počasí nebylo úspěchu nakloněno. Jaroš sice dostával předpovědi od české meteoroložky Aleny Zárybnické, ale podmínky se rychle měnily a navíc ze základního tábora, který je společný i pro Mt. Everest, není na stěnu Lhotse vidět. "Trvá dva dny, než se člověk dostane k úpatí. Mezitím se podmínky změnily. Když jsem byl ve čtvrtém výškovém táboře poprvé, najednou se zvedla bouře a výškový vítr, musel jsem zase zpátky a ono je to opravdu hodně daleko," podotkl Jaroš, kterému výstup ze základního tábora na vrchol trval měsíc. "Za normálních okolností by to mohlo být čtrnáct dní," přidal smířeně český horolezec.

Výstup na vrchol – příběh jako z pohádky

Jaroš se rozhodl vyjít na rozhodující cestu ve dvě v noci. "Za půl hodiny jsem se vrátil zpátky do stanu, protože jsem byl vyčerpaný a zmrzlý. Říkal jsem si, že to nedám a zdálo se mi, že jsem tak mimo, že by to bylo nebezpečné, že bych tam nahoře udělal chybu," přiznal Jaroš, který se rozhodl lézt bez kyslíku.

"V podstatě jsem se s expedicí rozloučil s tím, že po dvou měsících bude neúspěšná, pak jsem se ale k ránu probudil, zjistil jsem, že je teprve šest hodin. Víceméně jsem ani nešel na vrchol, šel jsem se spíš podívat nahoru, až tam půjdu příště, jak to tam vypadá. Když jsem se dostával výš a výš, uvědomil jsem si, že by to mohlo vyjít. Ve čtyři hodiny odpoledne jsem stál na vrcholku čtvrté nejvyšší hory světa," líčil Jaroš.

Příští rok se chystá na Annapurnu a rok poté na K2. "Bude záležet na spolulezcích. Bude to hodně složité, protože Annapurna je nízká nevděčná osmitisícovka. Žádnou slávu začátečníkovi nepřinese," nastínil své plány horolezec, jehož snem je vylézt na vrchol všech osmitisícovek. Hledí však i dál. "Jsme dohodnutí s Petrem Maškem a jedním Američanem na rok 2013, že zkusíme K2 ze severu z Tibetu," dodal muž, který zkoušel zdolat tento vrchol už čtyřikrát.