Haník: Sportovní psychologové moc nefungují, týmové prostředí je nepřijímá

Podle Haníka existuje zásadní rozdíl mezi individuálními a týmovými sporty. "Řešíme, co je vlastně stres v týmových hrách a stále se dostáváme k východisku, že hráči nestíhají," popisuje místopředseda Českého olympijského výboru. "To znamená, že prapůvod psychických problémů je vlastně ve hře samotné. A i proto se experti na týmové sporty tak těžko hledají, protože to vychází z toho výkonu samotného."

"Externí psychologové musejí hře rozumět, jinak jsou pro hráče nedůvěryhodní a tím pádem jsme ve slepé uličce," říká Haník a pro svá tvrzení má pádné důvody i ze špičkového sportovního prostředí. "Hledáme pro to inspiraci v zahraničí a účastníme se různých sympozií, kde se setkáváme s lidmi, kteří to dělají v NBA, NHL a tak dále."

Mentální kouč je tak možná nezbytností v individuálním sportu, ale v týmovém spíše ne. "Protože praxe ukazuje, že účinnost mentálních koučů je malá a šatna má vlastní magii. Tam se dostat i trenérovi je těžké, notabene nějakému expertovi, takže spíš to nefunguje," vysvětluje Haník.

Psychická složka je ve sportu neopominutelná, podle Haníka ale jen dotváří obrázek. "O úspěchu rozhoduje harmonie psychické a fyzické stránky," tvrdí šéf Českého volejbalového svazu. "Ale co je taktika? To je v podstatě hlava - a tady všechno začíná. Proto když hráč špatně čte hru, špatně se rozhoduje, tak se prostě dostává do stresu. A řeší se situace ve hře, ne mimo hru, proto se nesmíme dostat pryč od herní stránky věci," věří Haník.

Ani elitní sportovní týmy se proto k praxi externích psychologů spíše nepřiklánějíl. "Mentální kouč pro týmové sporty je opravdu menšinový jev. Těžko mohu říct, jak to funguje, když to nefunguje," soudí Haník. "Může být trenér, který se zaměřuje spíš na psychickou stránku, ale samotného psychologa mají hráči spíše na osobní záležitosti."

"Pohoda v týmu je poté, co se dobře hraje. Není to naopak. Není to tak, že je pohoda v týmu a pak se dobře hraje. A proto to začíná u hry samotné a bohužel nejdříve musíme lépe hrát, abychom byli ve větší psychické pohodě. Proto ten externí čaroděj psycholog nemá takový valný účinek," popisuje dále spoluzakladatel Unie sportovních trenérů.

Mentální kouč je tak důležitý převážně pro individuální sport. "Pár lidí dělá dobrou práci, ale dělají ji u individuálních sportů. Vím, že Marián Jelínek řeší problém skokana na lyžích, který ošklivě upadl a vrací se do procesu," říká Haník. "Nejdůležitější je, když to mentální kouč umí, že nastavuje zrcadlo. Odhalí tomu hráči třeba určité slabé stránky a nabídne mu jiný úhel pohledu na věc. Staví věci do kontrastu a do souvislosti. Vím, že mě třeba jeden nejvíce napadal, když jsme vyhrávali."

U týmových sportů ale podobná praxe příliš neexistuje - a ne proto, že by tyto problémy elitní prostředí zanedbávalo. Důležitější však je lepší vzdělání trenérů i co se týče psychologie. "Vlastně ani nevíme, jak pracuje mentální kouč, ale ten hlavní mentální kouč je trenér. A jde o to, aby ti trenéři byli vzdělanější a psychologii více rozuměli, protože zdá se, že trenéři vědí o psychologii víc, než psychologové o hře. A to je ten problém," uzavírá Haník.

I podle expertů je psychická odolnost důležitá převážně ve věku, kdy se z mladých sportovců stávají profesionálové. Mnozí z nich sice ostatní převyšují talentem, ale nezvládají tlak či nároky, které na ně elitní sport klade, či jednoduše nevynaloží dostatek snahy. Pro ty, kteří se nakonec do vrcholového sportu dostanou, je proto i stres a napětí pozitivním stimulem, zvlášť pokud jde o ty nejlepší z nejlepších.

"Do určité míry je napětí takový motor, který toho hráče žene, a vždy jde o míru, nedovolí hráči zlehkomyslnět. A má svůj pozitivní význam. Ale někdy se ta míra přežene a emoce jdou vždy první," popisuje Haník.