Giro v Izraeli? Snad budu u toho, věří český cyklista v izraelských službách

Daniel Turek je jako každý profesionální cyklista zaneprázdněný muž. Sezona mu sotva skončila – poslední závod odjel třetího října, kdy se světovou špičkou soupeřil na severu Itálie u města Varese. Uzavřelo se tím desetiměsíční období, během něhož absolvoval 65 závodních dní a ujel lehce přes deset tisíc ostrých kilometrů (u obojího se jedná o dosavadní maximum). Jeden měsíc křižoval zasněžené Norsko, další se držel chorvatského pobřeží.

Odpočinek přišel, ovšem ne nadlouho. "Mé volno se blíží do úplného finále. Dva a půl týdne jsem si dělal víceméně to, co jsem chtěl, a doháněl věci, na které kvůli sportu nemám čas. Teď už je ale potřeba se z volného režimu pomalu dostat," líčí čtyřiadvacetiletý rodák z Lanškrouna, který se krátce před naším rozhovorem vrátil z běžeckého výklusu. Turek trávil čas s rodinou a navštívil také lokální klub taekwondistů, čas prázdnin mu ale už vyprchal.

První sraz s týmem a novými kolegy jej totiž čeká již zanedlouho. Podobně jako Roman Kreuziger a Jan Hirt ale i on bude muset vykonat delší cestu než zbytek českých profesionálů živících se v evropských týmech. Zatímco jeho lanškrounský kamarád Michal Schlegel pocestuje pouze za hranice do Polska, na Turkovo jméno je registrována letenka do Izraele. V barvách tamější stáje Israel Cycling Academy totiž na srazu načne už svou čtvrtou sezonu.

Do Izraele jej na sklonku roku 2014 vytáhl trenér Ján Valach, který v začínajícím týmu dělal sportovního ředitele. Tehdy ještě organizace nenesla jméno "Israel" a fungovala jako akademie, již zaštiťoval nikdo jiný než trojnásobný mistr světa Peter Sagan. Slovenský šampion po roce z projektu odešel, tým a spolu s ním i talentovaný český závodník ale zůstali a nyní se chystají na svou doposud největší sezonu. Ale o tom ještě bude řeč.

"Třináctého listopadu máme s týmem sraz v Izraeli, což ještě není soustředění, ale vysloveně sraz. Budeme si zkoušet oblečení a s vedením se domluvíme na závodním programu, proběhne i týmová prezentace. Půjdeme také na túry, takže tam strávíme asi čtyři dny," popisuje Turek, který hned dodává, že ačkoliv závodí za izraelský tým, v zemi samotné tráví pouze minimum času. "Přímo v Izraeli jsme asi týden v roce," říká nejdéle sloužící člen týmu.

Samotná příprava již bude probíhat v Evropě, a to v místě, které slouží jako základna pro spoustu světových cyklistů. Ve španělské Gironě, kde se kdysi usídlil také Lance Armstrong, už Turek se svými kolegy usedne na kola. "Budeme tam jezdit, zkoušet posedy a veškeré věci okolo. Zůstanu tam na bytě, načež bude následovat desetidenní soustředění na jihu Španělska. Skončí asi desátého prosince," dodává s tím, že domů se dostane až na Vánoce.

Dvacet centimetrů chybělo, i tak to byl můj letošní vrchol

Když se vrací zpátky ke svým výsledkům, nedokáže skrýt spokojenost. Ostatně, to platí o celém týmu, který si počátkem roku poprvé mohl ke jménu připsat písmena PCT. Přestup na prokontinentální úroveň k úlevě všech proběhl bez zaškobrtnutí. Vítězství sice bylo méně (devět oproti loňským dvanácti), díky rychlému sprintu Estonce Mihkela Raima ve čtvrté etapě závodu Colorado Classic si ale tým mohl připsat první triumf na druhé nejvyšší úrovni 2.HC.

Poprvé se stáj představila též ve WorldTour, kde díky Zaku Dempsterovi nakoukla do desítky (Australan finišoval sedmý v závodě Londýn-Surrey). Svou premiéru si odbyl také Daniel Turek, který má od března zkušenosti s belgickými klasikami. "Člověk se snažil jet dopředu, ale to buď chtěli všichni a silnice byla ucpaná, anebo se jelo v řadě za sebou a nikdo si nedovolil ani vykouknout. Pro mě to byla první zkušenost a moc jsem nechápal, jak je možné takový závod vyhrát," líčí se zjevným respektem své dojmy z podniku Napříč Flandrami.

Největší chvíle ale nepřišla na belgických kostkách. Když koncem května startoval v norském Balestrandu do úvodní etapy Tour des Fjords, nebylo pro jednou na něm, aby se pokoušel dostat do úniku. Tuto úlohu měli sehrát jeho kolegové, avšak po dojetí první skupiny uprchlíků přišla Turkova šance – jakkoliv to pro něj samého bylo překvapením. "Pochytával jsem nástupy a najednou byl vepředu. Tři lidi se na občerstvovací stanici zvedli a já jsem jel za nimi," popisuje vznik úniku, který peloton nechal ujet natolik, až jej nedokázal dostihnout.

"Byl to můj nejcennější letošní výkon, i když mi v cíli na vítěze chybělo asi dvacet centimetrů. Sebral jsem dokonce tři dresy – žlutý, bodovací a pro nejlepšího mladíka. Poprvé v životě jsem takhle dostal skoro všechno kromě vrchařského trikotu," je dnes Turek pyšný na svůj úspěch. Vedení ztratil hned v následující etapě, přesto měl možnost jet alespoň den v čele pelotonu s takovými jmény jako pozdější vítěz Edvald Boasson Hagen či Lars Boom.

Sezonu mohl zakončit na MS, na rozdíl od loňska se ale do sestavy Tomáše Konečného nevešel. "Bylo to jeho rozhodnutí, které respektuji. Rád bych v Norsku jel, ale zklamaný z toho nejsem a doufám, že se příště do nominace vejdu. Mohl jsem alespoň startovat v Itálii, kde jsem měl hodně dobrou výkonnost," zmiňuje trojici italských podniků. Na tom posledním ve Varese dojel s loňským vítězem Sonnym Colbrellim, který v roce 2017 slavil na takových závodech, jako jsou Paříž-Nice či Brabantský šíp, kde v závěru porazil Petra Vakoče.

Grande partenza 2018

Sezona 2017 byla ve znamení důležitých krůčků jak pro tým, tak pro českého jezdce. Snad to všechny zúčastněné připravilo na změny, které teprve přijdou: tým totiž přivedl čtveřici velmi zvučných posil. Dres budou nově oblékat Ben Hermans (vítěz zmiňovaného Brabantského šípu z roku 2015), norský spurter Sondre Holst Enger nebo veterán Rubén Plaza, který vyhrál etapy na Tour de France i Vueltě (a to v tak vzdálených letech jako jsou 2005 a 2015).

Poslední jméno pak avizuje hlavní cíl pro příští rok. Tým posílí také italský sprinter Kristian Sbaragli, který se už dvakrát objevil na Giro d’Italia a start číslo 3 si bude chtít připsat právě v dresu izraelské stáje. Sedmadvacetiletý rodák z Empoli o další účast zřejmě skutečně nepřijde. Přestože divoké karty udělí pořadatelská organizace RCS až v lednu, o jedné ze stájí už předem není mnoho pochyb. Na izraelském startu Gira by totiž vcelku logicky neměla chybět ani jediná domácí sestava.

Je tomu tak, organizace Grande partenza se v květnu 2018 ujme Izrael, který bude hostit úvodní tři etapy 101. ročníku slavného podniku. Začátky mimo území pořadatelské země nejsou vzácností – Giro si první start mimo Itálii odbylo v roce 1965, kdy se začínalo v San Marinu, u Tour de France to bylo dokonce už o jedenáct let dříve. Tehdy se první etapy ujmul Amsterdam, jenž zahájil tradici vedoucí až k letošnímu startu v německém Düsseldorfu.

Příští rok v květnu to ale nebude další "obyčejný" zahraniční start. Vůbec poprvé totiž cyklisté začnou své třítýdenní trápení v neevropské zemi. V průběhu let se mluvilo o takových destinacích jako kanadský Québec či japonské Tokio, premiéru si ale pro sebe získal Izrael, který uspořádá úvodní týmovou časovku v Jeruzalémě následovanou dvěma etapami: z Haify do Tel Avivu a z Beer Ševy do Eilatu.

"Izraelští kluci říkali, že to bude největší sportovní akce v historii země. Co se týče fanoušků, asi se to nebude blížit Severnímu Irsku (Giro 2014) nebo Anglii (Tour 2014), kde to byl docela masakr, ale určitě to dopadne lépe než v Kataru (MS 2016). Izraelci se docela hodně zajímají a mají slušný přehled. Mezi nejpopulárnější sporty cyklistika nepatří, ale Giro by to mohlo hodně ovlivnit. Troufám si říct, že to postavení bude podobné jako u nás," líčí Turek, jehož tým hrál v udělení pořadatelství důležitou roli. Tedy hlavně šlo o jednoho z majitelů.

Původem kanadský developer Sylvan Adams se v minulosti přidal k iniciativě manželů Gatesových The Giving Pledge, která apeluje na lidi disponující velkým bohatstvím, aby část příjmů věnovali na dobročinné účely. Jedním ze způsobů, jakým Adams nakládá se svými prostředky, je podpora cyklistiky. Podílí se na provozu Turkova týmu, v Tel Avivu financuje stavbu prvního blízkovýchodního velodromu a stal se hlavní tváří kampaně usilující o izraelský start Giro d’Italia. Ve všem je, zdá se, velmi úspěšný.

Adams propaguje to, čemu říká "Normal Israel" – tedy úspěšnou zemi, kde spolu žijí dohromady různé kultury, národy a náboženství. Dá se vsadit na to, že přesně tyto atributy budou na počátku příštího května vévodit oficiálním přenosům. Problémem zůstává, že to je jen jedna stránka současného Izraele. Ta, která pomíjí okupovaná území Východního Jeruzaléma, Západního břehu a Golanských výšin. Ta, která odhlíží od osidlování území na Západním břehu a raději vynechává, že "Normal Palestine" už kamery divákům neukáží.

Turkův tým Israel Cycling Academy je důležitou součástí izraelského startu, a to už jen pro skutečnost, že jeho hlavním sponzorem je tamější ministerstvo turismu, které přirozeně podporuje i start Gira. Český jezdec připouští, že si je kritiky vědom, dodává ale, že sám problémy nepociťuje. "Vím, že hodně lidem se to nelíbilo a nesouhlasí s tím. Důvod, proč to Izraelci chtěli pořádat, je dokázat jim, že tak úplně nemají pravdu," myslí si Turek, který má značnou šanci na to, aby na startu 5. května 2018 také stál.

"Když člověk sleduje jen informace z médií, tak ten obraz je trochu jiný než realita. Média se zaměřují vyloženě jen na problematické věci, které tam samozřejmě asi budou. Já ty jejich problémy moc nesleduji. Jakožto normální návštěvník nebo turista jsem nepocítil žádný problém. Nepokoje jsem neviděl, bylo to jako bych jel třeba do Španělska, pokud tedy neberu aktuální situaci ohledně Katalánska," míní český cyklista.

Na start si věřím

Polemiky start Gira 2018 vyvolává pořádné a jen se tak potvrzuje, že oddělovat od sebe sport a společenské, respektive politické dění není ničím jiným než lesknoucí se iluzí. Na twitteru se lidé zapojují do protestů pomocí hashtagu #RelocateTheRace, mnohé organizace také vyzývají k bojkotu závodu, jehož start považují za odměnu Izraeli za jeho pokračující útlak Palestinců. Ten dlouhodobě kritizují Evropská unie či Organizace spojených národů.

Samotní sportovci a jejich týmy ale bez ohledu na své sympatie nebo antipatie nepřestávají v přípravách. Ty probíhají už teď, půlroku před začátkem, a nikde to není patrnější než u izraelského týmu. "Letos jsme měli jeden autobus, jeden kamion a asi čtyři auta. Na příští rok by se vozový park měl rozšířit na dva autobusy, dva kamiony a snad až na dvanáct aut. To už je docela slušné a myslím, že na Giru budeme konkurenceschopní," věří Daniel Turek.

Platí to též o sportovní stránce věci. Velký pokrok totiž dělají i domácí závodníci. "Když si na ně vzpomenu třeba tři roky zpátky, tak udělali hodně velký posun. V prvním roce jsem viděl velké rozdíly mezi naší a jejich cyklistikou, to se ale změnilo. Naučili se od nás hodně," říká Turek, který zmiňuje především schopnost pohybovat se v evropském pelotonu. Ten je obvykle až třikrát větší, než na jaký jsou Izraelci zvyklí z domácích závodů.

"Letos byli dobří aktuální a předchozí mistři Izraele, Roy Goldstein a Guy Sagiv. Tým podepsal také ex-bikera Guye Niva, který je nadějným vrchařem, a přibrali také mladšího Goldsteinova bratra Omera, o němž se mluví jako o talentu," dodává český kolega. Posledním Izraelcem na soupisce je pak Aviv Yechezkel. Počet domácích jezdců se udrží na stejném čísle jako letos, je ale nižší než v letech minulých. Tým jako by následoval příkladu stáje Dimension Data, která stále podporuje africké závodníky, v jejích barvách ale závodí už především evropské hvězdy.

Poslední otázkou zůstává, kdo se všechno dostane – samozřejmě za předpokladu, že k udělení divoké karty v lednu skutečně dojde – do vytoužené osmičky pro příští ročník Gira. Šancím některých závodníků udělala čáru přes rozpočet Mezinárodní cyklistická unie (UCI), která od příštího roku snížila velikost týmů z devíti na osm. Míst pro univerzály tak nemusí být mnoho, čehož si je Daniel Turek dobře vědom.

"U nás musí jet minimálně jeden Izraelec, k tomu tým nasadí asi tři sprintery, pojedou i Plaza s Hermansem. To už jsme na šesti lidech. Zbývají dvě místa pro univerzální závodníky, kteří jsou schopní jít do úniků, pomohou lidem ve sprintu a lídrům v kopcích. Z letošních lidí bych vzal Lotyše Kristse Neilandse a sebe. Uvidíme ale, jak budou vypadat nováčci a jak na tom kdo bude na jaře. Docela si na to ale věřím. Pokud pojedeme, tak si myslím, že bych se tam měl dostat. Určitě je to největší cíl mé sezony," přemítá o svých šancích český jezdec.

Při pohledu na soupisku se ovšem nabízí také další kandidát na start. Čtyřnásobný turecký mistr v časovce Ahmet Örken by se stal, podobně jako v případě Izraelců, prvním zástupcem své země na cyklistické Grand Tour. Vzhledem k tomu, jak důležitou roli hraje PR ve startu tohoto Giro d’Italia, nelze vůbec vyloučit, že by se mohli na startu objevit jezdci z Turecka a Izraele bok po boku.

O tom všem Daniel Turek přemýšlí, do začátku Gira je ale přece jen pořád daleko a českého jezdce čekají spousty najetých kilometrů. Svůj program se dozví až za čtrnáct dní, představu už ale má. "Tým by měl absolvovat první závod pravděpodobně v Austrálii, což úplně nevím, jestli chci jet. Raději bych začal jako letos v Andaluzii na jihu Španělska," přeje si před úvodním srazem. Čeká jej sezona, která se může ukázat jako přelomová v jeho kariéře.

V Israel Cycling Academy brzy vstoupí do druhé poloviny dvouletého kontraktu. Budoucnost zatím neřeší, účast na Giru by však sehrála důležitou roli. "V týmu se mi líbí a jsem tam spokojený, ale hodně záleží, jak sezona proběhne. Kdybych měl možnost zůstat za dobrých podmínek, tak budu rád. Když přijde lepší nabídka, tak i rád zkusím něco jiného," hodnotí své možnosti, načež dodává. "Pokud se ozve někdo z WorldTour, byla by chyba to nezkusit."