Je nám líto, video expirovalo.
Následuje
Panorama

Extrémní provoz, krize i mikrospánek. Bylo to peklo, řekli po Giru koloběžkáři

O výborných výsledcích Jana Hirta a dalších českých cyklistů na Giru d´Italia se toho napsalo už spoustu. Na slavném závodě se však odehrál i další velký příběh s výraznou českou stopou. Všech jednadvacet etap den před pelotonem zdolala na koloběžkách šestka Čechů a jeden Fin. Během cesty museli bojovat s krizemi, provozem a dalšími nástrahami, ale do Milána dojeli kompletní. "Bylo to peklo," řekl jeden z jezdců Václav Liška.

Zatímco na cyklisty 28. května čekalo v Miláně velkolepé přivítání a davy fanoušků, oni den před tím při příjezdu do cíle museli opět bojovat s divokým italským provozem a spoustou turistů. Sedmičku koloběžkářů to však už nijak netrápilo. Po 3602 ujetých kilometrech a zdolaných 40 000 výškových metrech konečně dorazili na závěr cesty, která z nich vymačkala maximum, ale dala jim zážitky na celý život.

Dobrodruzi na koloběžkách si před milánskou dominantou Duomem tak vesele mohli bouchnout šampaňské a pořádně se i napít, což se jim v předchozím měsíci, kdy trávili na svých strojích 16 až 20 hodin denně, vůbec nepodařilo.

"Byli jsme strašně rádi, že to máme za sebou," přiznala jedna z hlavních tváři výpravy na 100. ročníku Giro d´Italia Václav Liška, jenž byl v roce 2013 součástí týmu, který ve stejném režimu zdolal na koloběžce Tour de France.

I když dojezd do Milána byl emotivní, největší radost měl Liška o tři dny dříve, kdy společně s týmem zdolali královskou dolomitskou etapu. "Když jsem vyjel na Gardenu, tak jsem byl nejšťastnější. Už jsem totiž věděl, že to dokončíme. Měl jsem neskutečnou radost, jak je ten život krásný a je potřeba si ho užívat. I když je tělo mrtvé a nemůže, tak mysl a srdce tam jsou," prozradil.

Šestatřicetiletý herec a šéf Českého svazu koloběhu by ovšem do té této fáze Gira vůbec nedorazil, kdyby nebylo jeho parťáků. Po sedmé etapě totiž prošel obrovskou krizí, při které byl dokonce rozhodnutý, že se vzdá.

"Devadesát kilometrů vedlo po dálnici. My jsme ji stále míjeli a najížděli kilometry navíc. Přesto jsme na ni museli občas najet, jelikož přes řeku třeba jiný most nebyl. Byla to etapa, která nás psychicky zničila, a já byl doopravdy rozhodnutý skončit. Ráno mě kluci přesvědčili, že se nevzdává ze stanu, ale ze stroje. Já tak nastoupil na koloběžku s tím, že to po 20 kilometrech vzdám. A ejhle, zastavil jsem se až v Miláně," vzpomíná na svůj nejkritičtější moment celého Gira.

Bláznivá italská doprava, mikrospánek a peklo v porovnání s Tour

Do italských hor se navíc Liška vydal s tréninkovým výpadkem. Čas a energii spolkly závěrečné intenzivní přípravy. Na práci s partnery a sponzory strávil tým stovky hodin. "Byla to minimálně roční práce. Jenom dresy jsme s různými grafiky řešili měsíc. Posledních 30 dní jsem kvůli tomu vůbec netrénoval," přiznal sportovní nadšenec.

Kromě něj tvořili sedmičku statečných jeden z nejlepších koloběžkářů světa Fin Alpo Kuusisto a Češi Jaromír Odvárka, Jakub Kopecký, Michal Kulka, Tomáš Pelc a Jan Vlášek. Stravu a další věci pak zajišťoval po celou dobu 10-11 členný tým. 

Všichni se tak museli v Itálii vypořádat s náročnými podmínkami. Jedna z největších bolístek byl nedostatek spánku. Průměrně skupina naspala denně přibližně 4 hodiny. Na trase totiž koloběžkáři strávili většinu dne, což je oproti profesionálním cyklistům, kteří většinou v sedle tráví kolem 5 hodin, obrovský rozdíl.

Kde však brali i po tak krátkém odpočinku síly, Liška sám neví. "Kdybych to věděl, tak jsem milionář. Je to asi vnitřní vůle a motivace. Člověk jede automaticky, gumově. Je pravda, že nezávodíme. Jelo se pomalým tempem, ale musí se furt," zhodnotil.

Nedostatečný odpočinek však nebyl hlavní nepříjemností, s níž koloběžkáři museli bojovat. Nejhorší pro všechny byl častý hustý provoz a také nevyzpytatelnost italských řidičů, kteří při jízdě často předvádí divoké kousky.

"Jeli jsme to samé, co cyklisté, akorát ti mají vše uzavřené. My museli bojovat s plným provozem. Jednu trasu kolem Parmy jsem kvůli tomu přetrasovali. Byla to cesta, kde bylo nulové převýšení, takže jsme kopírovali trasu, ale trochu jinudy. Na té státní silnici jsme měli totiž strach o zdraví. V sedmi lidech na koloběžkách, když kolem vás jezdí auta devadesátkou, není vůbec příjemné," řekl Liška.

Trasy s nulovým převýšením ale na jubilejním stém ročníku Gira překrývaly extrémně náročné výšlapy, které daly koloběžkářům pořádně zabrat. Závěrečný týden, kdy na programu byly horské etapy v Dolomitech, dokonce jezdci označili za nejnáročnější.

"Bylo to neskutečné. Žasli jsme, co organizátoři závodníkům postavili. Už dost je, že člověk vyjede nejprve Mortirolo a poté Stelvio. V ten moment si řeknete, že zde by mohl být cíl. My ale poté museli ještě do údolí a to Stelvio vyjet ještě z druhé strany. A oni ten cíl neudělají ani nahoře, ale ještě to pustí 30 kilometrů dolů do Bormia. Fakt peklo," vzpomínal Liška, podle něhož bylo čtyři roky staré vystoupení na Tour de France mnohem snazší. 

"Italští organizátoři, jak jsou v uvozovkách věčně druzí, tak to chtějí zatraktivnit a bylo to neskutečně těžší, fakt o dost. Žasli jsme," řekl.

Pro koloběžkáře však výšlapy do horských středisek nejsou takovou noční můrou, jak by se mohlo zdát. Když nemohou, někdy si na 50 metrů slezou a jdou vedle svého stroje. Náročnější a nebezpečnější mnohdy bývají naopak sjezdy. "Sjezdy jsou svižné, ale uspávají. Honza Vlášek během jednoho chytl dokonce mikrospánek a nepamatoval si, jak projel tři zatáčky," prozradil Liška.

Že nám bude 65? Vuelta je výzva

Riskantní situace tak dopadla dobře a i celkově koloběžkáři zvládli Giro bez zásadnějších zdravotních komplikací. Několik jezdců si sice ustlalo na asfaltu a bojovalo s velkými puchýři, žádné ze zraněních ale nebylo natolik vážné, aby ohrozilo snahu slavný etapový italský závod dokončit.

K tomu dopomohlo i dobré počasí. Koloběžkáři před odletem do Itálie měli obrovské obavy z deště. Naštěstí pro ně byl však tento ročník rekordně suchý, což všem udělalo velkou radost. "To, že nakonec pršelo je jednu hodinu celkově, je neuvěřitelné. Je to takový malý zázrak. Nedovedl jsem si představit, že bychom byli patnáct až šestnáct hodin na stupátku, jednadvacet dní spali ve stanu a pořád by pršelo," popsal Liška.

Dobré podmínky umožnily jezdcům kromě pohodlnější jízdy také sledování okolní krajiny, což se jim během Tour v roce 2013 příliš nedařilo. "Na Tour jsme jeli rychleji a tam si to moc nepomatuji. Z Gira jsem se snažil kochat, co to šlo. Škoda však, že nebyl čas posedět hodinku u vína nebo kafe," přiznal Liška, který to se spolujezdci dohnal alespoň na konci.

Koloběžkáři za sebou mají po úspěšném zdolání Gira zdolány dva ze tří nejslavnějších cyklistických závodů a zbývá jim jen španělská Vuelta. I tu však hodlají absolvovat. Jejich plány mají jeden háček. Tour de France i Giro totiž zdolali při 100. ročníku a stejně by tomu mělo být právě také u Vuelty, jejíž sté výročí je ale na programu až v roce 2045.

Lišku to ale nijak neodrazuje. Naopak motivuje. "Je to strašná výzva. Jestli budeme zdraví, tak proč to nezkusit. V té době budou sportující senioři obvyklí," dodal na závěr.

Nyní tak nezbývá než čekat necelých 30 let, než skupina opět předvede další extrémní kousek.

Zdroj
ČT sport

Hlavní zprávy

Nejčtenější články