Chci jet dvě stě padesát. A už vím, jak na to, říká rychlostní lyžař Palán
Je mu šestatřicet, ale věří, že ve svém sportu má ještě hodně let před sebou. Rychlostní lyžař Radim Palán přešel na téměř dva a půl metru dlouhé lyže před čtyřmi lety ze skikrosu a daří se mu. Letos byl ve Světovém poháru i na mistrovství světa ve francouzském Vars třetí a rychlostí 248,22 km/h vytvořil český rekord. A v rozhovoru pro Sportovní zprávy na ČT sport přiznal, že se chystá ještě zrychlit.
Na světový šampionát jel poznávat nepoznané a klaplo to nadmíru. "Nečekal jsem to. Třetí místo, to byl boj do poslední jízdy – první dvě místa mají legendy tohohle sportu – já se pral s Francouzem Bastienem Montézem o třetí flek a vyšlo to," vybavuje si úspěšný šampionát.
Na ten jel s daleko nižšími cíli. "Jel jsem si osahat ty největší rychlosti, abych věděl, co v nich dělat a jak to funguje. Lyže ve dvě stě dvaceti, co vítr? Teď už to vím. Český rekord je bonus, ale je za tím hrozně práce, která není vidět. Všichni si řeknou: Jede rovně," vysvětluje, že za vším tím úspěchem je hodně dřiny.
Není to destruktivní sport
Vysvětluje, že ani při ukrutných rychlostech není jeho sport destruktivní. "Když spadnete, tak to trochu pálí, ale všichni, kteří spadli, tak zatím byli schopní ještě ten den pokračovat," říká s tím, že to člověk odnese většinou jen silničním lišejem v obličeji a modřinami. "Bezpečnost jde ruku v ruce s rychlostí," tvrdí Palán.
Ke svému volnému pádu na lyžích potřebuje speciální vybavení. "Je to kombinace perfektní aerodynamiky, perfektní připravenosti těla i hlavy," vysvětluje, co je důležité, aby mohl dosahovat takových rychlostí.
Tomu je podřízeno všechno. "Podřizujeme rychlosti i komfort. Máme speciální kombinézy, aerodynamické helmy, téměř 2,5 metru dlouhé lyže s radiusem 96,5 metru, speciální spojlery – takový ty ploutve za lyžákama. A nejdůležitější je sundat z lyžáků přezky a oblepit je lepenkou, aby to pěkně svištělo," říká spokojeně.
Moc toho při jízdě nevidím
Přiznává, že toho při jízdě moc nevidí, ale to je prý dobře. "Z přilby není moc vidět – v našem sportu platí, že čím víc toho vidíte, tím jedete pomaleji. Takže, koukáme na špičky lyží a orientujeme se periferně podle lajn, které jsou vedle nás. Před sebe se ani moc nekoukáme," popisuje hlavní část techniky jízdy, při níž potřebuje maximální aerodynamiku.
A chce stále zrychlovat. "Další meta je 250 km/h. Světový rekord je 25,5 a doufám, že se dožiju i 260," říká přesvědčeně. A věří, že závodit bude ještě dlouho. "Není to destruktivní – dá se dělat dlouho. Třeba patnáct let to může ještě dělat, možná i déle," tvrdí, že nechce nic uspěchat a chce pomalu budovat svou rychlost.
Sám závod, ta jízda, která se rovná volnému pádu, při níž zrychlí na stovku za 1,7 vteřiny a na dvě stě za 5,5 vteřiny, není prý to nejtěžší. "Jsme rychlejší než auta – nejrychlejší bezmotorový sport na světě," dodává, ale hned pokračuje: "Nejtěžší je na sebe všechno oblíct, oblepit, nastavit, aby to bylo aerodynamické. A pak se dostat na start. Kolikrát musíme složitě traverzovat, jezdit prašanem, slaňovat po skalách. Je to vzrůšo od začátku do konce," usmívá se úspěšný lyžař.
Adrenalin za odměnu
A samotná jízda je pak už vrcholem všeho. "Když se zapnu do toho všeho, tak je to za odměnu a užívám si ten adrenalin. Ta jízda je složitá z maličkostí. Já se snažím soustředit na techniku, kterou ještě nemám moc zažitou, a pak se snažit jet rovně a držet aerodynamickou pozici. Třeba jen pohyb zadkem nahoru a dol" mění aerodynamiku. Držet lyže na plochách a hlídat, aby se neroztancovaly..."
A jaké má cíle do budoucna? "Chtěl bych dosáhnout dvě stě padesáti kilometrů za hodinu. To už mohlo padnout letos," říká. A chce dál konkurovat světové špičce. "Už jsem si to osahal a zajistil, jak se dá jet ještě rychleji," dodává.
Sezonu ještě nekončí. "O víkendu jedu trénovat do Popradu, pak ledovce a budeme na lyžích, co to půjde," říká.
A pak přijde suchá příprava, která má podle něho také své klady: "Sedm let jsem pendloval mezi Evropou a Zélandem a snažil jsem se být pořád na sněhu. Už to nedělám a suchá příprava je třeba. Je to dřina v posilovně, jezdím na kole, plavu, rehabilituji a taky jsem začal dělat jógu. Protože je tam všechno o rozsazích, o mobilitě a středu těla, který to musí podržet. Díky józe jsem svoje tělo víc poznal. Dělám různé sporty. Třeba golf je důležitý na soustředění. Hlavně se nebudu muset oblékat do toho latexu, ale rychlost mi bude chybět," dodává s tím, že v autě jezdí pomalu.
