Bony, Džeko, Tavares a spol. - pět nejlepších cizinců v historii české ligy
Letošní léto bylo z hlediska importu zahraničních hráčů extrémní a hvězdné akvizice s sebou nesou nemalá očekávání. Vstoupí některá z posil do historie ligy podobně jako další hráči původem mimo české a slovenské prostředí? Pojďme si zavzpomínat na pět nejlepších.
1. Wilfried Bony (Pobřeží Slonoviny)
Miláček letenských fanoušků přišel do Sparty v roce 2007 po neúspěšných testech ve slavném Liverpoolu. Po jedné sezoně v béčku mu trenér Jozef Chovanec dal šanci, kterou Wilfried Bony náramně využil a zlatým písmem se zapsal do dějin české ligy. Během 59 utkání zaznamenal 22 branek, dalších 11 přidal v evropských pohárech.
Jeho fyzická vyspělost, dynamika, technická dovednost a instinkt střelce v pokutovém území pochopitelně nezůstala bez povšimnutí. Zájem věhlasnějších klubů rapidně stoupal.
Další stanicí se stal Vitesse Arnhem, kde svůj nesporný talent od ledna 2011 rozvíjel dál. Po 31 ligových trefách v sezoně 2012/13 a ocenění pro nejlepšího hráče Eredivisie nabral směr Premier League. Ve sněhobílém dresu Swansea potvrdil pověst kanonýra, což vedlo k přestupu do Manchesteru City. Na Etihad Stadium působí dodnes.
2. Edin Džeko (Bosna a Hercegovina)
Legionářem, který neupadne v zapomnění, je také Edin Džeko. Česká anabáze bosenského útočníka sice trvala pouze dva roky, ale stopu, kterou zanechal, lze vzhledem k současné kariéře označit za nesmazatelnou.
V dresu Željezničaru Sarajevo zaujal v létě 2005 trenéra Jiřího Plíška, ten ho následně doporučil a vytáhlý forvard podepsal s Teplicemi profesionální smlouvu. Po krátkém hostování v Ústí nad Labem si během své druhé sezony připsal 13 gólů, byl oceněn nejlepším cizincem nejvyšší soutěže a přestoupil do Wolfsburgu.
Mimořádné dispozice prokazoval také v bundeslize, kde získal zlatou kopačku pro nejlepšího kanonýra a výrazně pomohl Vlkům k titulu v sezoně 2009/10. O rok později zamířil do Manchesteru City, s nímž opanoval Premier League dokonce dvakrát. Od října 2015 hájí barvy AS Řím. Loni rozvlnil síť 29x a stal se králem střelců Serie A.
3. Mickaël Tavares (Senegal)
Senegalský záložník byl jedním ze základních stavebních kamenů pražské Slavie při návratu na český trůn v sezoně 2007/08. Do hlavního města jej přivedl trenér Karel Jarolím a defenzivní středopolař mu vloženou důvěru mnohonásobně splatil.
Mickaël Tavares mezi tuzemskou elitou zářil a vršovickému klubu pomohl kromě zmíněného titulu i k historickému postupu do základní skupiny Ligy mistrů. Komplexním herním pojetím výrazně převyšoval soupeře, což neuniklo pozornosti zahraničních klubů.
Angažmá v Hamburku nicméně nevyšlo a stejně dopadly i další štace – Norimberk, Middlesbrough, Fulham, Waalwijk, Mladá Boleslav. Až v australském Sydney FC, kam zamířil před sezonou 2015/16, znovu pravidelně nastupoval. Přesto se v rámci A-League stěhoval a momentálně obléká dres Central Coast Mariners.
4. Leonard Kweuke (Kamerun)
Letenské kladivo bylo postrachem obran českých klubů od ročníku 2010/11 do léta 2013. Ve Spartě vstřelil Leonard Kweuke 26 ligových branek a konstantními výkony si vysloužil nominaci do kamerunského národního týmu.
Pražská kapitola útočníka, kterého zdobila především enormní síla v osobních soubojích, však idylicky neskončila. Příchod Davida Lafaty znamenal ztrátu místa mezi jedenáctkou vyvolených a poté vyfasoval dvanáctizápasový disciplinární trest za brutální zákrok na obránce Radka Dosoudila z Mladé Boleslavi, jemuž zlomil nohu.
I proto vedení slavného klubu souhlasilo s prodejem do tureckého Rizesporu, kde třicetiletý rodák z Yaoundé hraje dodnes. Loni se stal pátým nejlepším kanonýrem Superligy (14 branek), ale sestupu nezabránil.
5. Aidin Mahmutovič (Bosna a Hercegovina)
Výčet hvězdných internacionálů, kteří zazářili v nejvyšší soutěži, uzavírá historicky nejlepší střelec mezi cizinci – Aidin Mahmutovič. Bosenský forvard zde rozdával radost nepřetržitě od sezony 2007/08 do začátku letošního roku a postaral se o 70 ligových gólů. Vzhledem k dlouhodobě nadprůměrným výkonům se dokonce hlasitě spekulovalo o možném posílení české fotbalové reprezentace.
Nejvýraznější stopu zanechal v Teplicích, kde se vypracoval do role jednoho z nejobávanějších snajprů na tuzemských stadionech. Vynikal individuálními dovednostmi, především rychlostí. V prosinci 2014 změnil dres, ale plzeňská štace mu nevyšla. Ztracenou formu poté nenalezl ani během hostování v Olomouci nebo Příbrami, a proto se rozhodl zkusit štěstí jinde. Od ledna působí v řeckém Panioniosu Atény.
