BLOG: V Albertu Contadorovi odchází nejdůležitější cyklista posledního desetiletí

Může člověk za dobu, do níž se narodí? Sportovec za soupeře a podmínky, kterým čelí? Za karamboly, do nichž se připlete? Až Alberto Contador za měsíc dorazí na svém kole do Madridu, uzavře se kariéra závodníka, který formoval podobu svého odvětví jako málokterý jiný profesionální sportovec. Tak jako si tenis nepředstavíme bez Rogera Federera a atletiku bez Usaina Bolta, ani silniční cyklistiku bychom bez Contadorova vlivu vůbec nepoznali.

Jeho působení ve sportu trvalo čtrnáct sezon a s každou z nich se cyklistika proměňovala a posouvala – vůbec ne pouze směrem vpřed, ale obvykle klikatými uličkami se spoustou míst, ze kterých už nebylo návratu. Když v roce 2003 začínal ve stáji O.N.C.E., Lance Armstrong se připravoval vyhrát svou pátou Tour de France, je to ale až doba po Američanově prvním rozloučení s pelotonem, kterou Contador zosobňuje lépe než kdokoliv jiný.

Španělský jezdec byl téměř u všeho, co sport postihlo. Schválně: Operace Puerto (2006), spěšný konec Michaela Rasmussena (2007), návrat Lance Armstronga (2009), bitva s Andym Schleckem (2010), clenbuterolová kauza (2010–2012), souboje se Sky a Chrisem Froomem (od 2013). Snad jen vítězství prvního Brita na Tour de France (Bradley Wiggins v roce 2012) sledoval pouze jako divák.

Období velkých úspěchů začalo v roce 2007

K ničemu z toho by přitom nedošlo, kdyby mu pohotový lékař v roce 2004 neposkytl během závodu Vuelta a Asturias včasnou první pomoc a nezachránil tehdy jednadvacetiletému závodníkovi život. Contador byl diagnostikován s vrozenou cévní chorobou a to, že se po podstoupení složité operace dokázal vrátit k vrcholovému sportu, zůstává tím největším výkonem jeho dlouholeté kariéry.

Na cenná vítězství si počkal do roku 2007 – pak jej ale dlouho nikdo nedokázal ohrozit. Tehdy poté, co Rasmussen závod opustil bočním východem, vyhrál svou první Tour de France. V následujícím roce nebyl jeho tým do Francie pozván, Contador ale ovládl obě zbývající Grand Tour (zpráva o nominaci na tehdejší Giro jej přitom jen několik dní před startem zastihla na dovolené na pláži) a v pětadvaceti letech získal všechny tři nejslavnější etapové závody.

Contador byl druhým nejmladším cyklistou, kterému se to podařilo (Bernard Hinault byl v roce 1980 jen o několik měsíců mladší), na zisk kompletní prestižní sbírky ovšem potřeboval suverénně nejkratší čas – jen patnáct měsíců. Klub vítězů trojice slavných podniků dodnes čítá pouhých šest jmen, z Contadorových součastníků do něj patří jen Vincenzo Nibali.

Španělova dominance byla neotřesitelná až července 2010, kdy nejprve v patnácté etapě zaútočil v okamžiku, kdy měl lídr závodu Andy Schleck mechanický problém, čímž si proti sobě popudil fanoušky a veřejné mínění. O dva dny později poté během volného dne odevzdal při testování vzorek, ve kterém se našly stopy zakázaného steroidu clenbuterolu. Začala vleklá kauza, kvůli níž přišel Contador o vítězství na Tour (2010) a Giru (2011).

Z dnešního pohledu je tento pozitivní test (Contador tvrdil, že látka pocházela ze zkaženého masa) tou hlavní černou skvrnou na Contadorově odkazu. Není ale zdaleka jediným problematickým místem – španělský jezdec prošel množstvím týmů, které jsou známé pro dopingové skandály (O.N.C.E., Liberty Seguros, Astana). Jeho jméno se objevilo v souvislosti s Operací Puerto (krevní vak označený iniciály AC), Contador byl ale všech obvinění zproštěn.

Diskutovat se dá též o lidech, s nimiž Contador v průběhu své kariéry spolupracoval – pod Manolo Saízem se stal v roce 2003 profesionálem, aby se po dramatickém konci Saízovy stáje přesunul pod křídla dirigenta sedmi Armstrongových triumfů Johana Bruyneela. O jeho kouči Pepe Martím pak Floyd Landis prohlásil, že byl zodpovědný za dodávání zakázaných prostředků pro tým US Postal (Landis: "Nešlo o nikoho jiného než drogového dealera").

Contador posledních let

V roce 2012 se po dokončení trestu vrátil jiný Contador – na druhou polovinu jeho kariéry se bude vzpomínat pro odvážné, leckdy až sebevražedné útoky, a způsob, jakým dokázal z každého závodu vyždímat poslední kapku adrenalinu. Mnohdy mu tento na pohled líbezný styl vyšel a ovládl díky němu velké závody (nejlepším příkladem je jeho 50kilometrový útok v sedmnácté etapě Vuelty 2012, kterým rozmetal šance krajana Joaquíma Rodrígueze).

Jindy šlo o donkichotskou snahu, která kýžený efekt nepřinesla a ještě podobně jako na loňské Vueltě, kdy Contadorův útok sice vyřídil Chrise Frooma, ale postrčil k vítězství Naira Quintanu, pomohla jeho soupeřům. Posledním velkým triumfem tak před Contadorovou rozlučkovou Vueltou zůstává vítězství na Giru z roku 2015, kdy dokázal přelstít dvojici ze svého někdejšího kazašského týmu Fabio Aru a Mikel Landa.

Bez zajímavosti není srovnání se závodníkem, který Contadora na Tour de France nahradil v pozici dominantního jezdce. Chris Froome má na svém kontě čtyři francouzská vítězství, Contador dvě (sám by jistě poznamenal, že ve skutečnosti tři). Silniční cyklistika se ovšem netočí pouze kolem Tour, a právě zde britský jezdec za svým předchůdcem silně zaostává.

Contador vyhrál všechny Grand Tour a celkem má sedm triumfů, což z něj dělá vedle Miguela Induraina a Fausta Coppiho čtvrtého nejúspěšnějšího závodníka všech dob. Na okruhu WorldTour pak vyhrál šest různých etapových závodů a celkem nasbíral 67 prvenství. Oproti tomu Froome vyhrál pouze Tour, na Giru i Vueltě zatím vyšel naprázdno. Na úrovni WT pak ovládl jen tři různé závody a počet jeho vítězství se zatím zastavil na devětatřiceti.

Kde pak Froome prohrává na celé čáře, je jeho elegance (či přesněji její nedostatek) na kole. Neohrabaný motorik s vystrčenými lokty a pohledem upřeným na wattmetr nepůsobí vůbec libě, a to tím spíše, když Frooma postavíme vedle lehce se pohybujícího Contadora, který v horách jako by nad vozovkou létal a nedotýkal se země. Sportovní úspěchy se neměří pouze v brankách, bodech nebo vteřinách – rozhodují i věci, které se vyčíslit nedají.

Jak se tedy bude vzpomínat na Alberta Contadora? Jako na člověka, který se v cyklistice objevil v době, jež ideálům přála méně, než je obvyklé. Odchází v něm jeden z posledního zbytku závodníků, kteří zažili Armstrongovu éru končící rokem 2005, a bezprostřední svědek bolestných let následujících. Vlastně se stal jejich symbolem – veškerý Contadorův úspěch a sympatie pro odvahu na silnici zůstanou neodmyslitelně potřísněny historií podvodníka.