BLOG: Proč největší stáj světa ztratila zbytky morálního kreditu

Pokud jste fanoušci cyklistiky, chcete v tento sport věřit. Jedna dopingová kauza za druhou vám přitom podráží nohy – prožijete aféru stáje Festina, odhalení operace Puerto, případy Američanů Floyda Landise a Lance Armstronga. Skousnete výpovědi bývalých jezdců, kteří popisují poměry v závodním pelotonu, a postupně se smíříte s tím, jak vypadá realita. Chcete věřit, že situace je nyní jiná, a v mezičase se už připravujete na to, až naplno propukne skandál motorků v kolech.

Všechno přitom probíhá za fanfár fanoušků a médií, kteří jdou sportovcům na ruku. Sedmkrát po sobě vyhrál Armstrong Tour de France a vždy se našla spousta ochotných, kteří jeho slova přežvykovali bez byť jen stínu kritičnosti. Na úspěchu parazitovali všichni – sponzoři vesele prodávali své výrobky, fanoušci prožívali Armstrongovo hrdinství spolu s ním a sportovní rubriky šly na odbyt.

Neliší se to mnoho od britské stáje Sky, která s mediální podporou Ruperta Murdocha celému světu představila příběh o tom, jak se dělá sport v druhé dekádě tohoto století. Slyšíme o přísně vědeckém přístupu, jenž zahrnuje celé spektrum různých technologických inovací. Mezi ně se počítá komfort týmového autobusu, kterému se přezdívá v aluzi na Hvězdné války "Death Star". Velkou roli hraje pozornost a přísnost na výživu, což znamená mj. zákaz Nutelly a všeho, co by mohlo výkonnost jezdců v černých dresech ohrozit. Zapomenout bychom neměli ani na práci v aerodynamickém tunelu a dlouhodobé pobyty v nadmořské výšce.

Malé pokroky, velké úspěchy

PR oddělení týmu mezitím pracuje na plné obrátky a servíruje na talíři příběh o neuvěřitelně pracovitém týmu, který myslí na všechno a investuje do sebemenších vylepšení. Politika tzv. "marginal gains", tedy malých pokroků, vstoupí do povědomí jako metoda, kterou se dá uspět v konkurenčním prostředí cyklistiky. Toto je směr, kterým se jde, a každý, kdo se včas nezařadí, nebude stačit.

To se brzy ukazuje. Team Sky vyhrává velké závody a cyklistika se stane britským exportním sportem číslo 1. Máme tu bývalého dráhaře Bradleyho Wigginse, který po celý rok 2012 nelidsky dře, aby v červenci jako první Brit vyhrál Tour de France. Máme tu také jeho zpočátku pomocníka, posléze konkurenta Chrise Frooma. Ten se z chudých poměrů vypracuje v nejlepšího cyklistu světa – po cestě překoná zákeřnou a velmi vzácnou nemoc, která ho předtím roky brzdila. Sky patří všechny žluté dresy z Tour v období 2012–2016 s výjimkou ročníku 2014, kdy Frooma zastaví pády.

Za úspěchem týmu celou dobu stojí jediný člověk. O šéfovi týmu Daveu Brailsfordovi se mluví jako o géniovi a nesmírně pracovitém člověku, který ke sportu přistupuje jako k vědecky přesné rovnici. Ve filmech, které o úspěchu Sky vznikly, ho vidíme analyzovat výkony svých závodníků do sebemenších detailů – vyhrávají ti, kteří udrží stabilní výkon po co nejdelší dobu, a Brailsford ví, jak z wattmetrů vycucat ta nejvyšší čísla.

Slalom kolem pravidel

V průběhu let se najdou pochybovači, ti jsou ale nálepkováni jako zahořklí zoufalci, kteří si na Twitteru a dalších sociálních sítích jen léčí své mindráky. Když se najdou podezřelé hodnoty v biologickém pasu naděje týmu Jonathana Tiernan-Lockeho, Sky to shodí ze stolu s tím, že k tomu došlo ještě před jeho angažováním. PR týmu mezitím vytrubuje do světa svou příslušnost k čistému sportu, i když realita je prozaičtější. Sky nevstoupí do organizace MPCC, která sdružuje týmy s progresivní antidopingovou politikou, a místo toho pracuje s notoricky známým doktorem Geertem Leindersem. Nekažme si ale pohádku, dokud funguje.

Pak se to však najednou nějak zasekne. Ruští hackeři Fancy Bears zveřejní údaje, podle kterých Wiggins i Froome žádali v průběhu let o lékařské výjimky. Větší problém je to v případě Wigginse, který dostával injekce triamcinolonu před velkými závody, mj. také před slavnou Tour 2012. Když si ale čtete jeho biografii, případně rozhovory v průběhu let, dozvíte se, že nikdy žádnou injekci neměl, a o lékařských výjimkách nepadne ani slovo.

Wiggins, který se jen o pár měsíců dříve stal nejúspěšnějším britským olympionikem všech dob, zůstává věrný taktice svého někdejšího zaměstnavatele a mlží a mlží. Ani mediální experti Sky ale už nedokážou věci držet pod pokličkou. Začíná být zřejmé, že vrchol technologického pokroku je možná jen eufemismem pro vrchol v obcházení pravidel.

Co bylo v balíčku

A pak se objeví novinář z listu Daily Mail Matt Lawton, který poprvé upozorní na balíček, jenž za Wigginsem v červnu 2011 putoval do Francie, kde zrovna probíhalo Critérium du Dauphiné. Následují otázky, především ohledně jeho obsahu. Odpovědi ale váznou. Brailsford si jich přitom vymyslí hned několik, bohužel pro něj ale prokázaně nepravdivých. Nejdřív tvrdí, že to byla zásilka pro cyklistku Emmu Pooleyovou, ta ale v tu dobu byla o stovky kilometrů jižněji ve Španělsku. Druhá verze mluví o tom, že Wiggins balíček vůbec nepřevzal, což ale znovu není pravda. Na přímou otázku poté šéf týmu předvede fantastický verbální slalom, ve finále ale odpovědět odmítne.

Následuje vyšetřování a nakonec i slyšení před komisí ministerstva pro kulturu, média a sport. Za Sky mluví kromě Brailsforda i Shane Sutton, blízký Wigginsův přítel a jeho někdejší osobní trenér, který je v posledních měsících obviňován ze sexismu ve vztahu k britským dráhovým cyklistkám. Předvede arogantní tirádu, která vstoupí do historie sportu. "Nedělali jsme nic špatného, takže nevidím, jak by nám to celé mělo uškodit. Hlídají nás více než ostatní, za což byste nám měli tleskat," říká Sutton a pokračuje: "Hodně lidí nám závidí úspěch. Vy, kteří tady sedíte v komisi, byste nám měli tleskat za náš úspěch. Jsem zklamaný, že naše jednání zpochybňujete."

Poté jeho místo přebírá Brailsford a konečně, po měsících nepravd a mlčení, prozradí, co bylo obsahem balíčku, který vezl zaměstnanec Sky na zadním sedadle stovky kilometrů skrz Evropu. Šlo o fluimucil, přípravek určený pro léčbu onemocnění dýchacích cest, jehož užívání schvaluje Světová antidopingová agentura (WADA). Na chvíli se upokojí dohady, které se ale brzy vrátí. Fluimucil je totiž ve Francii, na rozdíl od Británie, kde je na předpis, volně dostupný a v okolí závodu se nacházelo množství lékáren, kde se dal zakoupit. Stojí osm eur, takže nikterak závratná cena pro tým s rozpočtem pětadvaceti milionů liber. Navíc se ukazuje, že tento lék není vhodný pro astmatiky – Wiggins se přitom svým astmatem nikdy netajil.

Zbytky morálního kreditu

Prozatímní tečku k celé věci udělal další Lawtonův článek, ve kterém logicky argumentuje tím, že pokud bylo všechno tak neškodné, tak proč to tedy Brailsford neoznámil už dávno. Lawton pak pokračuje detaily jeho schůzky s manažerem Sky, během níž mu Brailsford nabízel protislužbu, pokud bude o Sky psát v příznivějším světle. 

Brailsford se hájí sebekritikou, kterou ovšem omezuje pouze na slova o tom, jak měl celou věc lépe prezentovat. Ano, to jistě, ale toto je stěží meritem věci. "Dave Brailsford je velmi schopný člověk. Celou věc řešil tak nešikovně, že si nejsem jistý, jestli věřím, že je vůbec schopný ji tak nešikovně řešit," říká k tomu v podcastu Off The Ball novinář Ger Gilroy.

Je prosinec 2016 a největší stáj pelotonu má za sebou nejtěžší rok. V jeho průběhu musela odpovídat na používání tramadolu, triamcinolonu, zneužívání výjimek nebo nesmyslné posílání balíčků. Uspokojivé odpovědi nepřicházely. Možná je načase mluvit o stáji Sky tak, jak si to sama svým chováním zaslouží, tedy jako o stáji s podezřelým zákulisím a neprůhledným jednáním, která umně využívá skuliny podél antidopingových pravidel. V průběhu roku tento tým ztratil zbytky nároku na to, aby o sobě mohl mluvit jako o inovativní stáji s morálním kreditem. Ten se už definitivně rozplynul, což je pro budoucnost sportu jedna z těch nejhorších zpráv.