BLOG: Příběh Philippy Yorkové ukazuje cyklistice cestu do 21. století

Poznámky, které na adresu dívek na pódiu prohodil na začátku letošní Tour de France belgický jezdec Jan Bakelants, celkem zřetelně poukázaly na to, jak mačistickým prostředím může být cyklistický peloton. "Co si s sebou beru pro volné chvíle? Balíček kondomů, protože nikdy přece nevíte, kdy narazíte na hostesky," vykládal Bakelants předtím, než po kritice svěsil hlavu mezi ramena a pokorně vysvětloval, jak vše myslel v žertu. 

Snad, ale to nic nemění na tom, že šlo o hodně stupidní vtip, a navíc takovéhle omluvy slýcháme až příliš často. V silniční cyklistice se vedou debaty o tom, zda nejlepší cyklisté mají na pódiích stát vedle atraktivních modelek, a Bakelantsovy nedospělé poznámky jen ukazují, o jak potřebnou jde debatu.

V tomto sportu jako by ženy měly místo pouze coby ozdoba pro úspěšné muže – že samy jezdí závody nebo se na jejich provozu podílí jiným způsobem, ale tolik viditelné není. "Když vidím pódiové hostesky, tak jsem z toho hodně smutná. Náš svět se mění a cyklistika by se měla měnit s ním," říká pro The Cycling Podcast jihoafrická závodnice Ashleigh Moolmanová z týmu Cervélo-Bigla. 

"Ženy tu mají hlavně bavit muže, přitom my jsme mnohem víc a neměly bychom se spokojovat s tím, že budeme populární, pouze když vypadáme krásně. Jezdíme cyklistické závody a končíme je zpocené a unavené, sama jsem také samá jizva – a to je považováno za něco, za co se mám stydět. Ale vždyť je to přece také krásné," dodává Moolmanová.

Sportovci jako by neměli žádné problémy

Že se cyklistika někdy v budoucnu dokáže posunout od upocených vtipů a pódiového sexismu, snad naznačuje aktuální podpora, které se dostává Philippě Yorkové. Ta ještě pod jménem Robert Millar vyhrála v 80. letech puntíkovaný dres na Tour de France i Giru d'Italia a patřila mezi nejlepší závodníky své doby. Po dlouhém období odmlčení se nyní po podstoupení změny pohlaví vrací do prostředí cyklistiky.

"Vždycky mě zaskočilo, jak si lidé myslí, že pokud umíte běhat, skákat nebo jezdit na kole lépe než ostatní, tak se nemusíte vyrovnávat s obyčejnými problémy," popisuje Yorková v rozhovoru pro deník The Guardian. "Věděla jsem, že jsem jiná než ostatní, už od doby, kdy mi bylo pět. Ale o co šlo a jak se s tím naučit zacházet, to mi trvalo o hodně déle. Cítila jsem, že žiji jiný život, než jaký bych měla," dodává v prohlášení pro server CyclingNews.com.

Problémy, se kterými se musí na denním pořádku vypořádávat příšlušníci sexuálních menšin, nejsou v cyklistice žádným tématem. Vlastně jediným známějším cyklistou, který se odhodlal ke coming outu, byl někdejší držitel rekordu v hodinovce Graeme Obree.

Yorková k tomu dodává: "Je hodně směšné, že ve sportu téměř nenajdete lidi s homosexuální orientací. Ta situace je hodně zvláštní – okolní svět má své procento gayů a leseb, kdežto sport se tváří, že tady tomu tak není."

Abychom našli další příběh změny pohlaví v cyklistickém sportu, musíme se zase vrátit zpátky až do třicátých let. Přeměnu tehdy podstoupil Belgičan Willy de Bruijn, který předtím závodil pod křestním jménem Elvire. Přiměl jej k tomu údajně i životní příběh českého atleta Zdeňka Koubka.

Sport a cyklistika zvlášť zaostávají

Příklad Yorkové by tak mohl pomoci dalším sportovcům, kteří se cítí osamoceni v prostředí, jež má svou jasnou představu o tom, co přesahuje konsenzuální normy. "Doufám, že se způsob, jakým se nahlíží na lidskou sexualitu a gender trochu posunul. Věřím, že tolerance a pochopení postupně v našem světě převládnou," říká Yorková.

"Sport se hodně opozdil za čímkoliv, co jde mimo heterosexuální představu normálnosti, a cyklistika je jedním odvětvím, které se změně brání hodně tvrdě. Ale ono se to změní," uzavírá Yorková, která letošní Tour de France komentuje ze stanoviště televizní stanice ITV4.

Jejím partnerem u mikrofonu tu je ex-cyklista David Millar, který své kolegyni napsal osobní dopis. Podpora, které se Yorkové dostává od něj a také od fanoušků a příznivců cyklistiky, navíc dává naději, že i tento sport v budoucnu vykročí do 21. století.