BLOG: Cosi shnilého je v klubu arsenalském
William Shakespeare, nejslavnější anglický spisovatel a dramatik všech dob, by nad žánrem tohoto příběhu asi dlouho neváhal - byla by to tragikomedie. I když, tragikomedie se vyznačuje šťastným koncem, a šťastný konec? Ten je momentálně v nedohlednu. Arsenal prohrál po patnácti letech čtyři soutěžní utkání za sebou, v kabině to vře a fanoušci demonstrují proti nejúspěšnějšímu trenérovi v historii klubu.
Nottingham Forest, AFC Bournemouth, Swansea City, Östersunds FK a Brighton & Hove Albion – pět mužstev, která spojuje v roce 2018 jedna věc, porazila Arsenal. Tato série by byla v nedávné minulosti reálná spíše na počítačové konzoli FIFA. V současnosti je názornou ukázkou krize celku z Emirates Stadium.
"Gunners" ztrácí z šestého místa tabulky Premier League už 13 bodů na příčky zaručující účast v Lize mistrů. Vedoucí Manchester City, jenž je v předchozím týdnu dvakrát zesměšnil, získal o 33 bodů více. Vlna nevole se proti Arsénu Wengerovi zápas co zápas zvedá, francouzský kormidelník nicméně demoralizovanou posádku opustit odmítá.
Ledovec jménem AC Milán ovšem připluje už ve čtvrtek. Na slavném San Siru se odehraje úvodní osmifinále Evropské ligy a psychické rozpoložení obou týmů ani nemůže být odlišnější. "Rossoneri" v letošním roce ani jednou neprohráli, postoupili do finále italského poháru a pyšní se vynikající formou.
Pro AFC ale druhá nejprestižnější soutěž starého kontinentu představuje jedinou možnost, jak zachránit sezonu plnou zklamání. Vstupenka do Champions League by pochopitelně snesla měřítko úspěchu a částečně umlčela kritiky. Vzhledem k aktuální situaci by však na vítězství Londýňanů nesázel ani ten nejvěrnější příznivec.
Ztracen v čase
Není to tak dávno, kdy se na útulném stadionu Highbury mísila krása s nádherou. Kanonýr Thierry Henry zařídil 30 góly legendární titul bez porážky, herní pojetí týmu bylo přirovnáváno k umění. Wengerova filozofie tehdy udávala tón světové kopané a fotbalisté chtěli být její součástí. I proto přestoupil Tomáš Rosický v květnu 2006 právě do Arsenalu.
Jenže jak zpívala Ilona Csáková: ´Časy se mění, co bylo už není…´
Zkrátka a dobře, z minulosti nelze žít navěky. Dle informací novináře Johna Crosse už proti zkušenému stratégovi vystoupilo mimo jiné i několik hráčů, kteří sdílí názor, že mužstvo zaostává za konkurencí v taktické připravenosti. Syn majoritního vlastníka klubu Josh Kroenke prý střádá plány k podepsání nového kouče.
Ať už jsou teze z britských médií pravdivé nebo ne, čas na změnu nastal. A nenastal dnes, ale mnohem, mnohem dříve. Osmašedesátiletý rodák ze Štrasburku, který šéfuje AFC od roku 1996, vtiskl mu tvář a vyhrál šestnáct cenných trofejí, se totiž v posledních letech evidentně nepřizpůsobil současným trendům.
O absolutním nedostatku sebereflexe ani nemluvě. I proto je odkaz nejúspěšnějšího manažera v historii "Gunners" momentálně týden co týden znehodnocován. Z hlediska dosažených vavřínů je to velmi smutné.
Hru červeno-bílých navíc nezdobí ani zlomek zmíněné lehkosti z minulosti. Defenzivní vozbu v čele s brankářem Petrem Čechem si maže na chleba o záchranu bojující Swansea nebo Brighton, štítový záložník Granit Xhaka je uprostřed v podstatě namalovaný a sterilní ofenziva dokáže zahrát svůj part třikrát z deseti utkání.
Sečteno, podtrženo - cosi shnilého je v klubu arsenalském.
