Ondra už je zase olympionikem. Úroveň šla za posledních pár let hodně nahoru, vnímá elitní lezec
Je to jisté. Adam Ondra stvrdil postup na olympijské hry v Paříži. Ve druhé kvalifikaci prošel z osmé příčky do finále, takže v Budapešti obsadí nejhůř osmou příčku. To mu v součtu se třetím místem z úvodního závodu v Šanghaji bude stačit na jedno ze 12 postupových míst. V předvečer posledního kroku směrem do Paříže se zamýšlel nad vývojem své disciplíny za poslední dekádu. Největší změny podle něj nastaly v roce 2016. Od té doby se začalo využívat nových chytů, se kterými se museli srovnat i stavěči. A i když současný formát olympijské kombinace má nějaká negativa, tak je to to nejlepší, co se dalo vymyslet, vidí Ondra.
"V lezení na obtížnost hodně záleží na stylu, co se staví, kde si myslím, že v Šanghaji (olympijské kvalifikaci – pozn. red.) to bylo více proti mně. V Budapešti (další olympijské kvalifikaci) to bylo o něco lepší a hned se zlepšil i výsledek. Ale objektivně se kluci opravdu zlepšili a úroveň lezení na obtížnost šla za posledních pár let hodně nahoru. Už to není o dvou třech lidech, ale klidně může vyhrát deset lidí."
"Na olympiádě pak taková situace kopíruje adepty na medaile. V obtížnosti je to více o tom, jak kdo na tom je. Bouldery jsou více o štěstí," uvedl Ondra a doplnil, že i přesto ho těší odstranění největších nedostatků, které ho u boulderů trápily.
Poslední krok v semifinále olympijské kvalifikace v Budapešti
Šestý muž olympijských her v Tokiu Ondra v semifinálovém kole boulderingu na rozdíl od kvalifikace na nejlepší nestačil. Vylezl jen čtvrtý boulder, na těch předchozích zapsal jen první a dvě druhé zóny. Průběžně tak byl desátý a na postupové osmé místo ztrácel zhruba deset bodů.
V obtížnosti předvedl čtvrtý nejlepší výsledek a posunul se o potřebná dvě místa. V součtu nasbíral 125,7 bodu a před devátým Paulem Jenftem z Francie měl více než patnáctibodový náskok. Semifinálové kolo vyhrál olympijský šampion z Tokia Alberto Ginés López, který bral 157,2 bodu.
Neustálé diskusi mezi závodníky podlehájí i stavěné trasy. "Vytrvalostní trasy se staví vždy trochu jinak. Například v Šanghaji šlo o čistou fyzickou vytrvalost. Oproti tomu v Budapešti zase byla výrazně komplexnější."
Způsob stavění se liší a vyvíjí i v rámci boulderů. "Nejde jen o styl, ale i o rozvržení obtížnosti boulderů. Loni v kombinaci některé bouldery byly lehčí, aby je spíše každý vylezl. Pak jeden byl extrémně těžký a na dvou se hrálo. V Šanghaji a Budapešti to zase vypadalo, že všechny bouldery jsou podobně těžké. A nyní spíš, než aby nejlepší člověk vylezl všechny bouldery, tak má tak dva topy."
Hlavní změny v lezení definuje současný formát. "Nebýt toho formátu, tak se toho za posledních pár let tolik nezměnilo. Lezení zaznamenalo největší změnu okolo roku 2016, kdy vzniklo několik významných značek chytů, které umožnily současný styl stavění."
"Když se podívám na záznam světového poháru z roku 2010, tak to vypadá směšně. Ne, že by ty cesty byly snadné, ale to porovnání s dneškem je úsměvné," řekl Ondra.
Progres lezců i stavěčů
Se změnami a novými chyty se museli vypořádat i stavitelé. Ondra popsal problémy, které je ze začátku potkávaly u velkých struktur.
"Obrovská struktura není moc dobrý chyt, ale je to výborný vstup či pata. A když jich dají pět nad sebou, tak si musí dávat pozor, aby tam takzvaně nešlo založit koleno. Toho jsem v prvních letech těchto chytů vydělával, protože jsem kolenoval všude. Stavěči neměli zkušenosti, ale dnes už si na to dávají pozor."
Nový formát má i drobné ale
V Tokiu se lezlo společně s rychlostí, což sportovci velmi kritizovali. V Paříži se kombinuje už jen bouldering s lezením na obtížnost. A především se mění bodování. Už nerozhoduje umístění.
"Formát má nějaká negativa, ale asi je to to nejlepší, jak se to mohlo vymyslet. Ze začátku jsem k tomu byl skeptičtější, ale v posledních závodech se ukázalo, že to relativně funguje. Jenom to trochu limituje stavitele, že nemohou postavit nejvíce divácky atraktivní trasu u lezení na obtížnost, aby se nepadalo v jednom místě. To je asi jediná nevýhoda, co mě napadá."
"Formát boulderů mě asi divácky baví víc. Dva bouldery jsou většinou delší a nehraje se na jeden krok jako na Světových pohárech, kde se často padá na jednom místě. Zatímco tady, kde jsou dvě zóny, tak se zamýšlí nad boulderem jako celkem a všechny tři části jsou těžké," dodal Ondra.
