Aspoň nepojedu do Tokia s pocitem nesmrtelnosti, říká lezec Ondra
Jeden z největších českých adeptů na olympijskou medaili je se sezonou nadmíru spokojený, ale je rád i za podklouznutí v posledním závodě v Insbrucku, protože jej to vrátilo na zem. Sportovní lezec Adam Ondra bude za měsíc a pět dnů bojovat v Tokiu.
"Vzhledem k Tokiu je situace výborná. Možná jsem ani nesnil, že by byla sezona takhle úspěšná," řekl Ondra při fasování olympijské výbavy v pražské Chuchli.
Brněnský závodník letos ve Světovém poháru vyhrál dva závody v boulderingu, jedné ze tří disciplín olympijské kombinace. "Potvrdil jsem si, že jsem v něm udělal velký kus práce. V boulderingu se nakonec bude rozhodovat," myslí si Ondra o soutěži složené ještě z lezení na rychlost a jeho nejsilnější disciplíny obtížnosti.
V posledním testu před olympiádou před deseti dny ve SP v Innsbrucku ale v lezení na obtížnost po uklouznutí skončil ve finále poslední osmý. Předtím na velkých akcích v této disciplíně neprohrál od roku 2018, ale neznervózněl a snažil se na tom najít klady. "Myslím, že je pozitivní nejet do Tokia s pocitem nesmrtelnosti," řekl s nadhledem.
Z nevydařeného finále si nic nedělá, protože před tím osmadvacetiletý lezec vyhrál kvalifikaci i semifinále. "Nejdůležitější nebylo vyhrát, ale nabrat sebevědomí a vidět, že jsem na tom dobře, což se určitě prokázalo. V semifinálové cestě, která nebyla postavená stylem, který by mi seděl, jsem přesto zvítězil," řekl spokojeně.
A k finále dodal: "Chtěl jsem podat nejvyladěnější výkon. Šel jsem do moc velkého rizika. Kdyby o něco šlo, tak si to pohlídám a myslím, že se mi to nestane."
Nyní už ho do 5. srpna, kdy je na programu olympiády závod lezců, čeká jen ladění formy. "Cítím, že olympiáda se blíží. Přichází natěšení se a s tím samozřejmě souvisí i nervozita," přiznal Ondra.
Zároveň ujistil, že zraněné rameno z konce května se lepší. "Nepochybuju, že budu na olympiádě na sto procent a nebudu v žádném kroku pochybovat."
Důležitým faktorem olympijské soutěže bude počasí. Závodit se bude venku, proto si Ondra doma simuloval horké a vlhké tokijské podmínky. "Mám speciálně postavenou stěnu přímo pro tento účel, kde přitápím a zvlhčuji vzduch," prozradil. "Adaptace na teplo se zlepšuje, ale je potřeba najít správný balanc. Protože trénink samotný unavuje a adaptace taky, takže hrozí přetrénování. Na jaře jsem se poučil, že si na to musím dávat pozor," doplnil.
Původně měl v plánu jet na závěrečný kemp přímo do Tokia, ale z toho vzhledem k hygienickým opatřením sešlo. "Jak se nakonec ukázalo, byl to nerealizovatelný kumšt," řekl.
Zařídil si proto náhradní variantu. Díky známosti s korejským lezcem Čchon Čong-wonem stráví od 18. července aklimatizaci a trénink v Soulu a jeho okolí. "Budeme v Národním tréninkovém centru, které je venkovní sportoviště, takže budeme vystaveni totožným podmínkám jako v Tokiu. Poté se přesuneme zpátky do Soulu na stěny, kde trénuje Čchon běžně," řekl Ondra.
Vedle olympijské kolekce si připravuje především soutěžní vybavení. Právě mu přišly lezecké boty. "Mám je doma pěkně vyskládané. Povezu sedm párů, ale pak budu mít zhruba pět párů," prozradil. Důležité bude boty správně 'rozlézt'. "Když mám mít měkkou botu vhodnou spíš do položených terénů, tak je musím týden rozlézat. Při lezení na obtížnost víc spoléhám na to, že je třeba ustát miniaturní výstupek a tam botu rozlézám jenom dva dny."