První činku si vyrobil z ocelové trubky a betonu. Před 60 lety vybojoval Hans Zdražila olympijské zlato
Hans Zdražila, český vzpěrač století, vybojoval dva světové bronzy, čtyři cenné kovy z mistrovství Evropy, ale především přesně před 60 lety, 14. října 1964, olympijské zlato. Tehdy byl na vrcholu kariéry i popularity.
V dramatickém závodě na hrách v Tokiu byl tehdy třiadvacetiletý Zdražila po úvodním neoblíbeném tahu až šestý. V trhu se v hale Šibuja posunul na druhou příčku a v nadhozu posledním třetím pokusem vzepřel rekordních 177,5 kilogramů. V součtu všech tří disciplín měl díky vyrovnanému světovému maximu 445 kilogramů na kontě o pět kilo víc než druhý Sovět Kurencov.
"I když jsem věřil v některou z medailí, ve zlatou jsem si neodvážil ani doufat," vzpomínal Zdražila, který se díky olympijskému triumfu zařadil mezi nejpopulárnější domácí sportovce. Svědčí o tom i jeho druhá příčka v anketě Sportovec roku 1964 za gymnastickou královnou Věrou Čáslavskou.
Medailonek Hanse Zdražily v čase 15:05:
Zdražilu, narozeného 3. října 1941, přitom zprvu okouzlila cyklistika, coby patnáctiletého učně ho však ve filmu o Hrách v Melbourne zaujali vzpěrači.
První činku si vyrobil z kusu ocelové trubky a betonových kotoučů, krátce poté se přihlásil do vzpěračského oddílu Baníku Ostrava. Vojnu absolvoval v Rudé hvězdě Praha, denně zvedl nad hlavu až sedm tun.
"Byl vždycky velice samostatný, všechno si dělal sám, trénoval proti proudu. Měl své tréninkové metody, které se v té době vůbec neuznávaly," vzpomínal účastník olympijských her v roce 1976 Karel Prohl.
V únoru 1963 překonal výkonem 171,5 kilogramu svůj první světový rekord v nadhozu, na MS ve Stockholmu skončil v trojboji třetí a následující rok na evropském šampionátu v Moskvě vybojoval stříbro.
Rychle nahoru a rychle dolů
V roce 1965, rok po triumfu v Tokiu, přešel do polotěžké váhy, na ME v Sofii byl druhý a na MS 1966 v Berlíně třetí. V témže roce se mu ale činka při pokusu o další světový rekord stočila na bok.
"Jak to šlo rychle nahoru, tak pak i rychle dolů. Od té doby jsem laboroval s levou kyčlí. Nemohl jsem dělat dřepy s velkou váhou a začal jsem stagnovat," svěřil se Zdražila.
Na hrách v Mexiku 1968 obsadil i přes zdravotní problémy šesté místo, o čtyři roky později splnil kvalifikační limit, ale v Mnichově nakonec nestartoval, protože onemocněl žloutenkou. Se vzpíráním musel desetinásobný mistr republiky skončit a několik let pracoval na šachtě, vedle toho trénoval v Baníku mladé naděje.
Po pracovním úrazu a dalších problémech s játry či páteří odešel do invalidního důchodu. Poté se několikrát soudil s lékaři i novináři a uzavřel se před okolním světem. V posledních letech se Zdražila několikrát objevil na veřejnosti, třeba když přebíral cenu města Ostravy.
