Porazil Rossiho, ve třiceti si vzal život. Čimeličtí zavzpomínali na Jaroslava Huleše
V Čimelicích odhalili pamětní desku muži, který jako první Čech od éry Františka Šťastného bodoval v mistrovství světa silničních motocyklů. Jaroslav Huleš byl skvělým závodníkem. Před dvaceti lety, v den svých třicátých narozenin, si vzal život.
Rodiče, pár fanoušků a čimeličtí radní na komorní akci zavzpomínali na muže, který během jedenácti sezon v mistrovství světa silničních motocyklů odjel více než 100 velkých cen.
"Byl tím, kdo v určité době spojil spoustu občanů Čimelic. Ti lidé s ním jezdili na všechny soutěže, on pro ně objednával autobus, aby se tam všichni dostali," zavzpomínala starostka Čimelic Šárka Hrdličková, která umístění pamětní desky v centru obce iniciovala.
Přítomní fanoušci, které "jejich Jarda" vozil po velkých cenách, vyprávěli, jaký to byl skromný a přátelský člověk.
Josef Čupa přidal svou nejkrásnější vzpomínku – na Hulešovo vítězství v závodu mistrovství Evropy na Masarykově okruhu. "Brno, nevím už, ve kterém to bylo roce, tam porazil i Rossiho."
Psal se tehdy rok 1995 a Huleš v závodě stopětadvacítek porazil všechny soupeře, druhému v cíli nadělil tehdy patnáct sekund. A tím mladíkem byl skutečně ještě skrytý fenomén Valentino Rossi.
Hulešově příběhu se věnoval i pořad ČT Pološero. Podívejte se od času 12:25:
Huleš se narodil 2. července 1974 a brzy ho učarovaly souboje motocyklů na silnicích. Zvítězil hned ve svém prvním závodě krajského přeboru a roku 1990 už stál na startu mistrovství ČR. Byl šestý, rok nato třetí a v roce 1992 se stal českým šampionem. V nejnižší kubatuře titul třikrát obhájil.
V MS debutoval díky divoké kartě v srpnu 1993 na Masarykově okruhu v Brně, kde dojel třiadvacátý. Před začátkem sezony 1996 podepsal smlouvu s italským týmem Pileri a po více než třiceti letech po legendárním Šťastném se MS zúčastnil i Čech.
Konkurence byla velká a Huleš se v ní rozkoukával ve vyšším věku, než bývá u jezdců obvyklé. Následoval spor s vedením. Obdivovatel Kevina Schwantze pak po červeném "Marlboro teamu" vystřídal stáje LB Racing, UGT 3000, Sempruci, Matteoni, Kurz a Elit.
Největších úspěchů dosáhl v roce 1998 v Jerezu a o tři roky později na Sachsenringu, kdy si dojel pro šestá místa. V sezoně 2001 se mu vedlo nejlépe. Na hondě nasbíral 62 bodů, což stačilo na patnáctou příčku v stopětadvacítkách.
