Papírák po trávníku poletoval a okouzloval svou virtuozitou. Jaký byl osud největšího rakouského hráče?
Nejlepší rakouský fotbalista 20. století se narodil kousek od Jihlavy v Kozlově. Matěj Šindelář – Matthias Sindelar. Forvard to byl úchvatný. Ve Wunderteamu, rakouské reprezentaci, která patřila mezi válkami k nejsilnějším evropským celkům, se dopracoval až ke kapitánské pásce. Jenže jeho hvězda definitivně vyhasla v zimě 1939 v jednom z vídeňských bytů. Po boku své přítelkyně byl nalezen 23. ledna bez známek života. S nástupem nacismu pomalu pohasínala sláva i rakouského fotbalu, která už nikdy nedosáhla takového lesku, jako tomu bylo za časů, kdy Sindelar strašil světové gólmany.
Papírák, tak se mu říkalo. Sindelar neoplýval vysokým vzrůstem, měřil jen 180 centimetrů, byl však postavy útlé a se 70 kilogramy se mu báječně proklouzávalo obranami soupeřů.
Poklad měl v nohách. Původně se měl však živit rukama, pocházel z kovářské rodiny. Ta se v Matějově útlém dětství rozhodla jít hledat štěstí do Vídně. Usídlila se kde jinde než ve čtvrti Favoriten. Čeština tu převažovala, ostatně odtud pocházel i Josef Bican.
Josef Bican a Matthias Sindelar:
Josef Bican spolu s Matthiasem Sindelarem dokonce ve Vídni vyrůstali, bydleli i v jedné ulici. "On k Matějovi vždycky hrozně vzhlížel, byl to jeho vzor. (...) Vyprávěl nám, jak s partou kluků Matěje občas sledovali, když ho viděli, jak jde domů. On byl totiž o deset let starší," vzpomínal před rokem pro web iDnes.cz historik Vlastimil Svěrák. Bican na sklonku svého života také opakovaně navštívil Kozlov, kde Sindelarovi odhalil pamětní desku.
Spolu si zahráli v dresu Herthy Vídeň. Pak zkusil Matthias štěstí v Austrii a zůstal jí věrný až do konce života.
Oplýval skvělou kopací technikou, obránci mu jen těžko brali míč od nohy, o jeho talentu si vyprávěla zprvu celá rakouská metropole, pak i většina Evropy. V tisku byl přirovnáván k Mozartovi, skládaly se na něj písničky. Celkem dal ve 43 utkání v národním dresu 27 branek.
"Byl skutečným symbolem rakouského fotbalu v jeho vrcholném období: žádná síla, ale mozek," napsal tehdy významný berlínský novinář Willy Meisl, bratr Hugo Meisla, stvořitele Wunderteamu, mimochodem rodáka z Malešova na Kutnohorsku.
"Technika hraničící s virtuozitou, precizní prací a nevyčerpatelným repertoárem triků a nápadů. Měl chlapeckou radost z fotbalových výkonů, především z nečekaných zvratů a pohybů, které jeho spoluhráči rychle pochopili a sdíleli, ale protivníka zmátly," popsal Willy Meisl přednosti Sindelarovy hry i celého rakouského fotbalu.
S Austrií vybojoval Matthias domácí titul a vykopal i velká vítězství ve Středoevropském poháru, tehdy nejslavnější klubové soutěži. Ve finále v roce 1933 zazářil hattrickem.
Jako kapitán vedl favorizovaný rakouský tým na mistrovství světa v Itálii. Jenže svou šanci ve vyrovnaném mači s domácími neproměnil a nakonec musel s ostatními souputníky smutnit po porážce 0:1 i po následné prohře s rivaly z Německa.
Rakušané na něj ovšem nezanevřeli. Dostal se i do hledáčku Němců, ale zůstal věrný zemi, ve které žil od svých dvou let. To se už však začalo smrákat nejen nad osudem Rakouska, ale i nad Sindelarovým životem.
V neděli 23. ledna 1939 ráno byl nalezen v pronajatém bytě na ulici Annagasse po boku své přítelkyně Camilly Castagnolové mrtvý.
Vídní se začaly šířit spekulace a fámy. Byla to vražda nebo snad společná sebevražda? Nebo v tom mělo prsty gestapo, které mělo údajně na talentovaného fotbalistu políčeno už delší dobu a sledovalo jeho i kavárnu, kterou si před časem pořídil?
Oficiálně: otrava oxidem uhelnatým v důsledku ucpaného kouřovodu od kamen. Stál za jeho smrtí vzdor, který dal najevo oslavou gólu v utkání Rakouska s Německem krátce po anšlusu? Nebo za ni mohl prostě jen špatný komín?
"Všechny důkazy ukazují na sebevraždu, za kterou je loajalita k jeho vlasti. Neboť žít a hrát fotbal v utlačovaném, zlomeném a trýzněném městě by znamenalo oklamat Vídeň odpudivým přízrakem sebe sama. Ale jak se dá takový fotbal hrát? A žít, když život bez fotbalu není nic?" popsal vznosným způsobem spisovatel Alfred Polgar, který se zařadil do skupiny pochybovačů o úřední verzi.
Jisté je, že se Sindelarovým odchodem definitivně pomíjí i rakouská fotbalová sláva. Flexibilní týmový styl, kterým se po válce inspirovala maďarská úžasná generace nebo na který později navázali Nizozemci v 70. letech, už zkrátka brzy patřil jiným.
