Triumf s hořkou příchutí. 70 let od olympijského zlata gymnastek
Na letních olympijských hrách v Londýně v roce 1948 získalo tehdejší Československo celkem 11 medailí, z toho šest zlatých, a v hodnocení národů se umístilo na osmém místě. Jeden ze zlatých kovů vybojovalo družstvo sportovních gymnastek. Jejich triumf však měl hořkou příchuť, neboť v noci po skončení olympijské soutěže zemřela jedna z členek jejich týmu - dvaadvacetiletá Eliška Misáková, u níž lékaři po příjezdu do Británie zjistili dětskou obrnu, které záhy podlehla.
Při slavnostním vyhlášení vítězů byla československá vlajka olemována černou stuhou. Eliška Misáková jako jediný sportovec v dějinách olympijských her dostala čestnou zlatou medaili in memoriam.
Československé reprezentační družstvo ve složení Zdenka Honsová, Marie Kovářová, Miloslava Misáková, Milena Müllerová, Věra Růžičková, Božena Srncová, Olga Šilhánová a Zdena Veřmiřovská tvořily členky Sokola. "Zprvu nás bylo sto dvacet šest, během té doby jsme absolvovaly množství soustředění a závodů," popsala později tehdejší dvouleté hledání těch nejlepších závodnic jejich sokolská náčelnice Marie Provazníková.
Slávy si ale sportovní bojovnice příliš neužily. V Československu se chopili moci komunisté, kteří chápali sokolské hnutí jako pro ně nepřátelské, a záhy ho zakázali. Většina z dívek se poté věnovala rodině či civilní profesi, některé však později působily jako gymnastické trenérky.
Například Věra Růžičková, která letos 10. srpna oslavila devadesátiny a v Londýně nastoupila jako náhradnice za nemocnou Elišku Misákovou, působila jako trenérka juniorské reprezentace a po roce 1989 se podílela na obnově sokolského hnutí. Devadesátky se dožila i Marie Kovářová (nar. 11. května 1927), která se poté, co byl Sokol zakázán, postupně stále více věnovala práci a rodině.
Sestra v Londýně zemřelé Elišky Miloslava, která se rovněž věnovala trénování mládeže, zemřela v červenci 2015 ve věku 93 let. Ostatní z aktérek londýnského triumfu zemřely již dříve - Olga Šilhánová v roce 1986, Zdeňka Honsová v roce 1994, o tři roky později Zdena Veřmiřovská a Božena Srncová a Milena Müllerová v roce 2009.
